PSÍ ROZCESTNÍK: Yoda na Baltu I.
Večerní procházka k moři, Zierow (Balt 2024) foto: Xerxovi, Neviditelný pes
Letošní dovolená s Trpajzlíky měla označení Expedice Balt 2024.
Cesta od nás do polské obce Dargobadz není až tak dlouhá. Vyjeli jsme kolem osmé hodiny ráno, protáhli si nohy u obce Swiebodzin u nejvyšší sochy Krista Krále na světě a už kolem třetí hodiny odpoledne se ubytovali v malém dřevěném domku na velké oplocené zahradě.
Překvapilo nás, že když se okolo vesnice staví dálnice, že místní (a my také) jezdí přes stavbu – jinak to nejde. Bylo vedro. Teplota překročila výrazně třicítku a tak já zůstala s Yodou doma a ostatní vyrazili směr moře. Vrátili se vyplavaní, spokojení s mořem a nespokojení se zmatky v dopravě i parkování – staví se dálnice, staví se hotely, staví se všude…
Ráno dítka spala, Yoda si užíval průzkumničení na rozlehlé zahradě a my pozorovali přelétající hejna čápů, kormoránů, hus a hlavně špačků. Nespěchali jsme – skanzen Slovanů a Vikingů ve městě Wolin otevíral až v deset hodin. A do skanzenu jsme to měli kousek.
Staré domky jsou všechny přístupné. A v každém je nějaké specifické vybavení – a často i s živou ukázkou života před spoustou let. Šperkař, zbrojíř, švadlena, přadlena… daly se koupit hudební nástroje ze dřeva, kostí i rohů, velká kuchyně připravovala dobová jídla (třeba placky s medem). Zdrželi jsme se docela dlouho.
Oběd jsme si dali v přístavním městě Kamieň Pomorski. Navštívili jsme katedrálu, viděli slavné varhany, obešli přístav včetně lávky do rákosin za městem. Zmoženi vedrem jsme se vydali hledat místo, kde se budeme moci někde na dlouhém pásu pláží vykoupat.
Snadné to nebylo – v tom vedru byl u moře každý. A všude se staví hotely. Parkoviště přeplněná. Nakonec se povedlo zaparkovat (u lesního hřbitůvku) a vydali jsme se přes pás dun porostlý borovicemi na pláž. Já rychle z pláže zase vycouvala – protože představa Yody v horkém písku bez možnosti stínu mezi davy mě vyděsila. Dali jsme si sraz s Pepou za půl hodiny – a vystřídali jsme se. Dítka tak hodinu nevylezla z moře i my si taky postupně oba zaplavali.
Ráno jsme poklidili domeček (na to, jak byl malý, byl nesmírně účelně vybavený a bylo tam mnohem víc místa, než to z venku vypadalo) a vypravili se směr Německo, kde jsme měli trávit následující tři dny.
Cestou jsme se nejprve ještě před hranicemi zastavili u ústí řeky Swiny. Protože slavný větrný mlýn ve Swinoujšcie jsme si nemohli nechat ujít. A obědová zastávka byla naplánována do Wolgastu. Města se zvedacím mostem, krásným kostelem a starými hrázděnými domky.
Bydlení jsme měli zaplacené v domku v turistické vesničce Zierow kousek od Wismaru. Na jeho okraji jsme se zastavili u Aldi doplnit zásoby, pak jsme bez problémů našli domek a hledali klíče ve schránce. Chyba – klíče měly být ve schránce, ale ne u domku, ale před ubytovávací kanceláří. A ta byla kde?? Naproti Aldi… Takže jsme si dali ještě jedno kolo.
Rychle jsme se ubytovali, navečeřeli a vydali se na průzkum okolí. U moře (mimo hlavní pláž) nikde nikdo. Dítka se cachtala při zapadajícím sluníčku, než zjistila, že moře s nimi sdílí poměrně dost medúz. A bylo po cachtání – že tohle tedy nee… A Yoda řádil – trýskal hlubokým pískem a měl radost, že jsem ho nechala volně lítat.
Cestou zpátky polní cestou jsme viděli opět táhnoucí čápy, viděli jsme srnčí a dokonce i zajíce. Takže bylo jasné, že si na polích za plotem Yoda moc na volno nezaběhá.
Bohužel nemohl volně užívat ani oplocenou zahrádku. Plot byl nízký, Yoda ho respektoval – ale sousedů mladý ridžbek se k nám chodil dívat. A konflikt jsem riskovat nechtěla. Ale on Yoda přešel stejně do módu – když jsem doma a můžu spát, tak spím… neboť moc času k odpočinku neměl. Takže mu zahrádka ani v následujících dnech nechyběla.
Pokračování příště.
Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie!