11.12.2019 | Svátek má Dana


PSI: Night a spol. ve Skotsku – část první

7.11.2016

Vyrazili jsme čtyři dospěláci a jedna doga. V září – neb to je prý stabilní počasí. Bylo...

Kurzívou psaný text je kopírovaný z mého plánu cesty, normální písmo je realita...

Den nultý – cesta ke Kanálu:

Odjezd z Liberce po obědě (max. kolem jedné). Nikde nezastavujeme, jen přibržďujeme... Poslední čas na odbavení je 2:55, odjezd vlaku 3:25. Musíme projít veterinární přejímkou psa, takže bychom měli v Calais být kolem půl třetí, pokud chceme kafe a čurat, tak kolem druhé...

Na trase nebylo žádné zdržení, počasí bylo příjemně cestovací, Calais bylo naštěstí volně průjezdné (policie na každém rohu)... prostě vše šlo podle plánu. Veterinu jsme zvládli taky rychle, psí pas jsme měli vyplněný „perfect“ a tak zbylo dost času jak na kávu, tak na Najtí zkoumání života králíků. Neb každý trávník kolem parkoviště je plný nor a ušáci hopkají všude v počtu obřím.

Den první britský – cesta tam

Příjezd tunelem v 3:00 – přijeli jsme přesně dle jízdního řádu

The Devil ́s Arrows u Boroughbridge. Tři velekamínky stojící na poli... Parkování nejasné. Navíc jen jedna šipka (Arrow) je u silnice, ty dvě větší a fotogeničtější jsou na poli. Nevím, zdali se k nim dá legálně dojít. Zdá se, že pěšina vede souběžně s dálnicí...

Zajímavé, impozantní šutříky z časů dávno minulých

Zajímavé, impozantní šutříky z časů dávno minulých

Nejprve jsme odbočili na špatnou silničku, ale zajeli jsme si jen maličko. Protáhli jsme si nohy, pohladili obří prastarý šutřík (prý z daleka na toto místo dovezený)... a vyrazili dál. Počasí zatím bylo stále krásné.

Přílivový ostrov Holy Island. Silnice průjezdná je tento den od 10:25 do 18:20. Ostrov má velké záchytné parkoviště, pokud bude málo turistů, pak je šance zajet do centra, kde je malé parkoviště blíž památek. Projít se dá kolem ruin Lindisfarne opatství (vstup 6 liber) a kolem Lindisfarne hradu (vstup 7,3 liber). Pohled na malý ostrůvek St. Cuthberts s křížem – při odlivu se tam dá probrodit :o) Hlavním cílem je pořádně protáhnout nohy. Zdržení plánované tak dvě hodiny...

Holy Island - Ruiny Lindisfarne Abbey

Holy Island - Ruiny Lindisfarne Abbey

Přílivový ostrov znamená, že při odlivu to není ostrov a při přílivu to je ostrov. Přesný rozpis času, kdy se silnice vynořuje a potápí, je zveřejněn na minutu přesně na dva roky dopředu (příliv a odliv jak známo není vždy stejný – kdo chce, nastuduje si slapové jevy). Každý rok se najdou šílenci, kteří se snaží autem přílivové vlně ujet. Neujedou... Utopí auto.

Holy Island - poutníci, poutníci jdou...

Holy Island - poutníci, poutníci jdou...

Nám to nehrozilo, když jsme dojeli, byla už silnice zhruba hodinu průjezdná. Na bažinatých „plážích“ se váleli tuleni. Fotodokumentace chybí – neb aut tam bylo mnoho a zastavit na úzké silničce za provozu nelze. Parkování v městečku nepřipadalo v úvahu. I obří „záchytné“ parkoviště bylo nacpané auty a autobusy. Všude davy lidí. A psů. Naštěstí Night usoudil, že se bude chovat slušně.

Holy Island - tak k Lindisfarne Castle v lijáku bohužel nepůjdeme

Holy Island - tak k Lindisfarne Castle v lijáku bohužel nepůjdeme

Vyrazili jsme k památkám... a už jsme tušili zradu. Nepřišel déšť, přišla průtrž mračen. Během chvíle na nás nebyla nit suchá. Žádná cesta k hradu, žádná dlouhá procházka, úprk zpátky. Otevírat rakev na střeše a hledat suché svršky nepřicházelo v úvahu. A tak jsme Holy Island opouštěli neslavně mokří jak myši.

Drummond Castle Gardens jsou jedny z nejlepších skotských zahrad. Vstup temnou alejí. Zahrady založil roku 1630 druhý hrabě z Perthu John Drummond. Italské mramorové sochy, viktoriánský skleník... Pokud budeme stíhat, měla by to být jedna z mála „placených atrakcí“ – vstup 5 liber, pes zdarma, pokladna otevřena od 10:25 do 18:20. Zámek je pro veřejnost uzavřen, bydlí se v něm...

Alej k Drummond Castle Garden

Alej k Drummond Castle Garden

Příjezdová cesta k zámku prastarou alejí byla neuvěřitelným zážitkem. Ta jedna fotka vůbec nevystihuje tu krásu. Bohužel když jsme dojeli na parkoviště, začalo opět foukat a pršet. Neradi, ale vyrazili jsme dál – ubytovat se a usušit se.

Bydlení jsme měli pěkné – vkusně zrekonstruovaný prastarý domek na statku. Samota mezi Kentallenem a Durorem.

„Náš“ domeček, tedy půldomeček, apartmány jsou tam dva

„Náš“ domeček, tedy půldomeček, apartmány jsou tam dva

S vyhřívanou podlahou, krbovými kamny, zásobou naštípaného dříví, teplou sprchou... A domácí jsou „typicky britští ubytovatelé“ – nechtějí zálohu, s úsměvem nám předají klíče a popřejí příjemný pobyt. Pokud budeme cokoli potřebovat, máme se zastavit. Jo a klíče při odjezdu máme hodit do schránky... Stejný přístup jsme zažili na jihu Anglie, ve Walesu, minule ve Skotsku i v Andalusii, kde jsme měli anglickou paní domácí...

Den druhý skotský – průzkum okolí – Glen Nevis a Oban

Parkoviště až na konci silničky v údolí Glen Nevis je malé – takže se tam spíš vejdeme brzy ráno (a Oban nechat na odpoledne) a nebo až v podvečer, když tůůůůristi mizí z kopců.

Předpověď neslibuje sluníčko. Dopoledne má být déšť jen občas, odpoledne mají být přeháňky častější. A tak ráno vyrážíme na pěší výlet do údolí Glen Nevis. Turistická trasa je popsána jako snadná. Strmé stráně, klouzající kamení, průchod potoky... až tak snadný terén to nebyl. Voda tekla a prýštila všude. A rostly houby. Krásné zdravé oranžové křemenáče.

Glen Nevis - voda je všude

Glen Nevis - voda je všude

Psisko nadšené. Ne, nepustila jsem ho, byl na dlouhé stopovačce. Ovce jsou totiž na Vysočině všude. A já psisku nevěřím, že by si nešel s kopytnatci zaběhat. U domku chodil přes ohradu s ovečkama každé ráno i večer. V klidu (na vodítku). Ovečky v ohradě neřešil (ani když byl na volno). Ale utíkající ovce by byly lákadlo veliké a riskovat jsem nechtěla.

Glen Nevis - konečně v širokém údolí

Glen Nevis - konečně v širokém údolí

Došli jsme až pod druhý (či třetí – názory se různí) největší skotský vodopád. Krásné široké údolí s řekou Nevis je pod nejvyšší horou Británie. Kochali jsme se pohledy (viditelnost nic moc), svačili jsme, a začalo co?? No pochopitelně – pršet. A dost. K autu jsme došli mokří a vyrazili domů na oběd. Měli jsme to blízko.

Odpoledne jsme jeli do Obanu. Viktoriánské městečko s vyhlášenou pláží nás přivítalo lijákem.

Oban - viktoriánské plážové městečko...

Oban - viktoriánské plážové městečko...

Prošli jsme centrum, objeli zříceninu hradu nad městem a zajeli i na vyhlášené pláže Ganavan Sands. Původně jsme z pláže chtěli jít na poměrně dlouhou procházku až k dalšímu hradu, ale kvůli přeháňkám jsme se rozhodli dorazit k Dunstaffnage Castle autem.

Dunstaffnage - hrad

Dunstaffnage - hrad

Parkoviště bylo asi kilometr od zříceniny gotického hradu umístěného na hezkém místě s výhledy na moře a ostrov Lismore. Kousek od hradu jsou v lese skryty zbytky gotické kaple.

Dunstaffnage - kaple

Dunstaffnage - kaple

Když jsme byli u kaple, přišla vichřice a taky liják. Vyzkratoval se foťák (byť nesený pod „nepromokavou“ bundou), vyzkratovali jsme se všichni...

Díky živlům jsme špatně odbočili a díky nulové viditelnosti jsme docela dlouho netušili, že jsme nepřejeli most... Tak jsme se podívali neplánovaně i k jezeru Loch Ave. Ale pak už rychle zatopit v kamnech a sušit boty, svršky, spodky a hlavně psí pelech... Díky vichřici vypadlo i připojení...

Dunstaffnage - a přichází vichřice...

Dunstaffnage - a přichází vichřice...

Den třetí skotský – cesta na sever

Kolem Fort Williamu mělo poprchávat, severněji mělo svítit sluníčko. A tak tedy vyrážíme na nejdelší plánovaný výlet. A kupodivu počasí vyšlo (pršet začalo až večer při návratu), trasu jsme stihli projet celou, viděli jsme velký kus Vysočiny.

Z domku až na Urquhart Castle – vyhlídka za svítání :o) nad Loch Ness. Vyšlo to.

Loch Ness

Loch Ness

Jen tedy z parkoviště díky bujné vegetaci není dobrá vyhlídka. Chápu ekonomiku věci – prostě bez vstupenky se hezká fotka udělat nedá. Ale otvírají pozdě a hodinu čekat se nám nechtělo.

Zajížďka na východní pobřeží do Dornochu. Katedrála otevírá každý den v 10:00. Protažení nohou při prohlídce katedrály. Dornoch je moc hezké městečko. Katedrála stála za vidění. Překvapil nás kvítím ozdobený golfový bag a bílé golfové boty uprostřed kostela. A on místní golfový klub (má špičkové hřiště první kategorie) slaví 400 let a v neděli se měla k této příležitosti konat velká bohoslužba.

Dornoch je hezké kamenné městečko

Dornoch je hezké kamenné městečko

Přejezd z východního na západní pobřeží přes Vysočinu. Měli bychom vidět lesy, kopce, bažiny, řeky, lochy, údolí... směr Ullapool. Projdeme město, zašopujeme si (největší nákupní středisko široko daleko :o) ) možná bude i kávička... Zpátky asi pojedeme výrazně pomaleji, neb drobných zastávek k focení bude hodně. Objedeme málo obydlený a divoký kraj Wester Ross.

Liduprázdný kraj Vysočiny

Liduprázdný kraj Vysočiny

Kvetoucí vřesoviště, divoké potoky, jezera, bažiny, oblé kopce i vysoké strmé hory při pobřeží. Maličké vesnice, samoty, silnice pro jediné vozidlo. Ovce a krávy. Vrány a rackové. Podivný svět – malebný a přitom drsný. Tady není snadné žít. I to největší Tesco široko daleko (jezdí se sem nakupovat i z ostrovů Vnějších Hebrid) v Ullapoolu jsme navštívili a doplnili zásoby zeleniny a ovoce.

Ullapool - „velké město“ na pobřeží

Ullapool - „velké město“ na pobřeží

Den čtvrtý skotský – poloostrovy Moidart, Ardnamurchan, Sunart

Parkoviště v Glenfinnanu je vedle sochy „Skota“ – místo, kde Bonnie Prince Charlie roku 1745 zahájil jakobitské povstání a kde vztyčil standartu. Ze stejného místa je vidět viadukt s jednadvaceti oblouky z roku 1901. Známý dnes hlavně z Harryho Pottera.

Ráno navzdory předpovědi prší. Nad Loch Linnhe vstávající sluníčko vytváří duhu. Dvě duhy.

Ranní pohled na Loch Linnhe

Ranní pohled na Loch Linnhe

Tak snad přeci jen bude hezky. V Glenfinnanu stoupáme na vyhlídku.

Glenfinnan - viadukt

Glenfinnan - viadukt

Night pobíhá navolno, Pepa má konečně světlo na focení, je krásné ráno. Sestoupíme k jezeru, kde Night řádí na mělčině a hrajeme si s míčkem, který našel na pláži v Obanu.

Glenfinnan - psisko loví míček

Glenfinnan - psisko loví míček

Výlet na hrad Tioram. Pokud bude krásně, tak zabalíme do ruksáčku plavky a hrad Tioram jen vyfotíme a půjdeme na jiný výlet – ten na Zpívající písky z vedlejší vesničky Kentra.

Nejprve jsme se po úzkých silničkách pro jedno auto kochali pobřežím Moidartu.

Pobřeží poloostrova Moidart

Pobřeží poloostrova Moidart

A dohadovali se, na který výlet vyrazíme. Nakonec jsme dobyli hrad i Zpívající písky. A oba výlety byly moc hezké. Našlapali jsme docela dost kilometrů, nepochopili jsme místní lesní hospodářství (neprostupné neudržované hvozdy).

Zpívající písky

Zpívající písky

Night si užil konečně dlouhou bezvodítkovou procházku, švára si zaplaval... Prostě spokojenost.

Tioram Castle

Tioram Castle

Přes Glenbeg (luxusní whiskárna) a Kilchoan dojedeme do Portuairk (pokud budeme chtít na další procházku) a nebo pojedeme rovnou k majáku na Ardnamurchan Point.

Cesta zpátky jde výrazně zkrátit trajektem z Ardgour za 8 liber (za auto i všechny pasažéry). Jede 10 minut a z Bunree to máme domů kousek.

Ardamurchan Point jsme nakonec neviděli. Po návratu od Zpívajících písků už bylo docela dost hodin a nechtěli jsme se vrátit domů pozdě. A pak jsme dokonce využili poprvé služeb malého přívozu přes Loch Linnhe a domů dorazili v klidu a pohodě a dokonce i za světla :o)

Výhled ze dvorka „našeho“ domečku

Výhled ze dvorka „našeho“ domečku

Pokračování příště.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!

Xerxová Neviditelný pes