PSÍ ROZCESTNÍK: Yoda na Sicílii – I. díl: krajina
Východ slůňa. Sicílie 2023 foto: Xerxovi, Neviditelný pes
Sicílie je největší ostrov ve Středozemním moři, jen kousek od pevninské Itálie. Messinská úžina je tři a půl kilometru široký průliv oddělující Tyrhénské moře od Jónského. Bájné obludy Skylla s Charybdis hlídají cestu na ostrov velmi bedlivě i dnes, mořské proudy jsou silné – ale trajekty si s cestou poradí a za necelou půlhodinku jste na ostrově.
Ostrov je velký asi jako třetina Česka. Na rozdíl od nás má ale tisíc kilometrů pobřeží. A nutno podotknout, že za krásnými plážemi sem míří nejvíce turistů. A je vcelku jedno, zdali zvolí sever, jih, východ či západ ostrova – krásné pláže s čistým mořem jsou na celé řadě míst.
Březnové pláže mají jednu obrovskou výhodu – jste na nich sami. Ráno i večer jsme si užívali procházek v příboji po čistém jemném písku a kochali se pohledy na vycházející či zapadající sluníčko.
Za dob antiky byla Sicílie obilnicí Středomoří. Dnes je producentem vína, pistácií, ovoce, mandlí, zeleniny, oliv… přestože má pouze 14 % nížin. 24 % povrchu patří horám a zbytek – tedy přes 60 % připadá na pahorkatiny.
Sicílie je prostě hornatá. A když se na ni díváte od moře, vypadají ty kopce podstatně vyšší, než u nás. Neb prostě z nuly je to mnohem výš… A že ty kopce nejsou maličké, nás přesvědčil i sníh. Kopce v pohoří Nebrodi či Madonie měly sněhové čepice větší, než Alpy z italské strany…
Spousta hor je plná rozeklaných skalisek. Vrcholky jsou holé bez vegetace, ošlehané silnými větry od moře. Tisícimetrové kopce jsou běžné, často dosahují až k hranici dvou tisíc metrů. A viděli jsme i „sicilskou poušť“ Calanchi del Cannizzola – pahorky z salsaginózních jílů, na kterých neroste žádná vegetace.
Nejvyšší horou ostrova je Etna – 3343 metrů vysoká černá krasavice (na jaře s elegantní sněhovou bílou čepicí), nejvyšší činná sopka v Evropě.
Měli jsme štěstí, viděli jsme ji v celé kráse – vrcholek se totiž ukazuje málokdy, často je schován v mracích. Měli jsme ale i smůlu – opravdu hodně foukalo. Spíš bych mohla napsat, že ve vichřici většinou na výlety nechodíme, ale na Etně jsme udělali výjimku.
Města i vesnice se často staví na kopcích. A vedou k nim křivolaké cestičky s převýšením větším, než je na běžných komunikacích vhodné. Výhledy mají parádní, ale život tam jistě snadný není. A nejen pro ty stráně…
Pokračování příště – třeba o zvířatech a kytičkách…
Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!











