Reklama zepředu, reklama zezadu, v telce („ztlum to, řve to jako BÚ“); pomalu se člověk bojí otevřít olejovky.

Nic naplat, u jedné z nich začnu. Dnes běžná, před pár léty tomu bylo poněkud jinak. Nevíte, kam s penězi? Prosím nekamenujte mne, už v literatuře se nedoporučuje kamenovat dokonce ani proroky!

Už i k vám zabloudila reklama na báječnou dovolenou na lodi? Nebo sledujete odpolední Primu, kde „Traumshiff Deutschland“ vás zaveze do zámořských rájů a přidá – srdceryvnou, láskyplnou, poučnou, smutnou (vyberte si podle osobních priorit) – zápletku?

Tohle se nám přihodilo téměř na den před 6 léty! Bože, jak ti lidé kolem nás stárnou!

To bylo tak:

Bydlíte v pohraničí, v kraji, který jedna za Zvířetnic označilo termínem „místo na kříži“ (za přesnost neručím, znáte to, ten Němec od A, prevít, nastěhuje se, nepřihlásí, božínku, snad nenadělá dluhy, exekutora bych nepřežil). Do nejbližšího města u sousedů máte bratru 60 kiláčků. Nejbližší město, měnící názvy podle směru větru, pro mne platí synonymum „ Bei dumme Kopf“ – U blbé hlavy! To není ze mne, autorem je přítel Němec, kdysi poměrně vysoce postavený funkcionář v DDR. Chytrému napověz, tak všichni Zvířetníci už jsou určitě doma: Karl-Marx-Stadt, dnes znovu Saská Kamenice. Onou hlavou je obrovská socha – hlava K.M. o rozměrech asi 5x5metrů, přímo naproti modernímu hotelu, kterému Sasíci říkali posměšně „Silo“.

Karl-Marx-Stadt monument, foto pixel-liebe, commons.wikimedia.org

Jen na okraj – onomu ekonomovi bychom neměli jenom lát, např. v GB je považován za pokrokového myslitele a podle toho i hodnocen, oni totiž staří dobří Angličané vzali v potaz celé jeho dílo a všimli si i jiných hodnot, než zjednodušeného a zneužitého „Proletáři celého světa, spojte se!“

Zajedete k blbé hlavě, zabloudíte do místní cestovní agentury, majitelka po omluvě, že moje němčina není „ganz perfekt“, zahlaholí: „Pane vrchný, jeden pifo prosím!“ jako vzpomínku na dobu, kdy vzájemné výjezdy byly vrcholem cestovatelských snah pro prachobyčejné smrtelníky na obou stranách „spřátelené hranice“.

Domů odjíždíte s nabídkou na desetidenní plavbu lodí Středozemním mořem, za cenu, která je asi v hodnotě jedné poloviny nabídek na českém trhu. Předběžně zarezervováno, doma MLP – dnes bych neváhal použít termínu současná „madam Babiš“ – odhlasováno, za pár dní máte doma voucher, platba bankovním převodem. Ještě vyřídit uvolnění vnoučka ze školy (za něj je platba pouze za místní poplatky), balit, studovat – a hlavně:

Těšit se – a balit!

Na tohle dobrodružství bych chtěl Zvířetníky obou pohlaví pozvat. Nebojte se, nepůjde o suchý popis: „Vlevo vidíte, vpravo vás zaujme pozoruhodnost...!“

Na to máme „strejdu Gůgla“ a virtuální realitu. Rád bych upozornil na zajímavosti – pokud vás alespoň trochu nalákám – a na klady, ale i na zápory, které jsou spojené s podobným „námořnickým dobrodružstvím“!

Jako upoutávka stačí – v létech, kdy se jednomu nezadržitelně blíží 80 křížků, nepoužiji slovíčko perex. Mám totiž češtinu docela rád!

Příště – až odeženu lenost:

„Špatný začátek, pokračování – jedna báseň!“