Neviditelný pes

ROZCESTNÍK: Las Vegas

22.2.2018

V Las Vegas jsme byli tento leden podruhé, poprvé jsme tam zaletěli na dva dny v červenci 2010 při návštěvě New Yorku. Protože je to úžasné, neobvyklé místo, a navíc mě tam Chris požádal o ruku, vždycky jsme se chtěli podívat zpátky, a tento rok se nám to podařilo. Tentokrát jsme tam byli na pět dní, což se mi zdálo tak přiměřeně.

Přiletěli jsme 2. ledna v úterní večer a vzali si taxi do hotelu Treasure Island, naproti hotelu Venetian, kde jsme měli suite při první návštěvě. Venetian je největší hotel na světě a hodně dalších, jako Treasure Island, Caesars Palace, Bellagio, MGM Grand, Mirage, Wynn a Encore, nejsou o moc menší.

Las Vegas je pro člověka zvyklého na anglické počasí a středoevropskou přírodu opravdu exotická destinace, ale myslím, že většina lidí, ať jsou odkudkoli, kteří tam poprvé přijíždí, netuší, jestli si to zamilují nebo to budou nenávidět, a stejně jako my se spousta lidí vrací zpátky. Všechno je obrovské, oslňující, a v kombinaci s okolní pouští a vysokomi skalnatými horami, které město obstupují, nezapomenutelné.

Las Vegas, z turistického autobusu

I v zimě každý den celý den svítilo jasné sluníčko, palmy byly zelené, nebe modré. Po západu slunce se v lednu sice prudce ochladí, ze 20 stupňů třeba skoro k nule, jak je v pouštních oblastech časté, ale zase za tmy jsou všude milióny světelných efektů po celém centru města, na každé budově a hotelu a fontáně, reklamy na představení, takže večerní procházky jsou taky nádherný zážitek. I když centrum ve smyslu hlavní ulice (Las Vegas Strip) a největších hotelu a atrakcí je vlastně podél okraje města. Ve městě samotném žije asi půl miliónů lidí, ale Las Vegas Strip každoročně navštíví 40 miliónů lidí, zaprvé jako turisté a zadruhé pro business, protože se tam pořádá nejvíce konferencí v Americe.

Obrovitost všeho v Las Vegas jde těžko popsat. Hotely mají populace a rozměry malých měst, jenom pod střechou, všechno je luxusní, úžasné kýčovité, na ničem se nešetří, a člověku jen oči přecházejí. Samozřejmě, v každém hotelu se musí od vchodu cestou k pokojům, obchodům a restauracím, přejít přes velké kasino. Jednou večer jsem si v našem hotelu šla zahrát ruletu a prohrála jsem 70 dolarů, což mě rozesmutnilo. Naše poslední ráno jsme si zašli do Caesarova Paláce na snídani a od hlavního vchodu do restaurace Cheesecake Factory, kde jsme se šli najíst, bylo 20 minut chůze, přes několik náměstí s fontánami a sousošími, po ulicích s obchody, které měly okraje lemované stovkami řeckých soch a vysoko nahoře strop - téměř věrohodná napodobenina modré oblohy s bílými mraky. Prý mají 4000 pokojů a luxusních apartmánů. Hotel Venetian má uvnitř repliku náměstí svatého Marka v Benátkách, s kanály, mosty a gondolami dovezenými z pravých Benátek.

Las Vegas, Treasure Island - Ostrov pokladů

Bohužel ještě před odletem z Londýna, přes Vánoce a Nový rok jsem měla tolik směn v práci, že jsem nakonec v den letu vstala a jaksi mi vůbec nebylo dobře. Po 15 hodinách cestování mi bylo ještě hůř, první večer v hotelu jsme si zašli jenom do thajské restaurace, kde jsem snědla trochu kuřecí polévky, a odpadla do postýlky. Teda, obrovské, super pohodlné postýlky, ale to mi stejně nepomohlo. Ve středu ráno už jsem měla horečku tak vysokou, že jsem sotva vstala a bolelo mě úplně všechno. Povedlo se mi sice osprchovat a obléct, a zajít na snídani do hotelu Venetian, kde jsem nemohla nic sníst, ale nakonec jsem se musela vrátit do hotelu a do postele. Chris šel na nákupy, podívat se na novou technologii a koupit si nové smart hodinky. Když se vrátil, rozhodli jsme se, že budeme muset zavolat doktora, jinak strávím celou dovolenou v posteli. Doktor přišel večer až do hotelu, diagnozoval zánět průdušek a zánět dutin, napsal mi antibiotika, steroidy a sirup na kašel, a všechno jsem začala hned užívat. Další den mi bylo o trošku líp, ale kdybych byla sama, tak asi opravdu celou dovolenou proležím v posteli, jenom jsem nemohla kazit dovolenou i Chrisovi, tak jsem se musela snažit. Ale až tak moc jsme toho nenachodili, hned jsem se zadýchávala a pálily mě průdušky po pár minutách chůze, proto jsme volili aktivity, které bych zvládla.

Las Vegas z turistického autobusu

Ve čtvrtek jsme si tedy koupili lístky na turistický vyhlídkový autobus, osvědčený způsob, jak vidět co nejvíc z každého města, a v několika hodinách cestování jsme viděli celé centrum, the Strip, i starší část Las Vegas v okolí Freemont Street, kde bylo původní turistické centrum a doteď tam stojí nejstarší kasina i hotely. Původně jsme chtěli na Freemont Street vystoupit, protože Chris plánoval navštívit museum místní mafie, ale nebylo mi tak dobře, abych se cítila na pár hodin chození po museu. Po vyhlídkovém autobusu následovalo obří vyhlídkové kolo, prý největší na světě. Výhled z vrcholu opravdu stal za to, celé město v dolíku mezi horama jako na dlani, letiště, mega hotely i obyčejné domečky a zapadající slunce. Nakonec v 8 hodin večer jsme šli na představení slavných mágů Penn a Teller v divadle hotelu Rio.

V pátek jsme si v hotelu chtěli pronajmout sportovní Mustang, auto, do kterého je Chris zamilovaný, ale měli ,jenom’ Chevrolet Camaro. Potřebovali jsme auto na cestu k Hoover Dam, to je přehrada a hydroelektrárna na řece Colorado na hranici Arizony a Nevady. Videopohled na řeku Colorado je zde. Lake Mead, které přehrazením Colorado River vzniklo, zásobuje Las Vegas pitnou vodou. Celá stavba byla postavena tisíci dělníky za období finančního krachu v letech 1931 až 1936, a protože noví lidé zoufale hledající práci neustále přicházeli z celých států, o bezpečnost se příliš nedbalo a odhaduje se, že při stavbě zemřelo 400 až 500 lidí.

Cesta k Hoover Dam

Na tu dobu, kdy byla přehrada postavena, byla konstrukce a metody velice moderní, a taky se už od začátku počítalo s návštěvníky, kterých je v současné době milion ročně. Těch 50 kilometrů z Las Vegas jsme několikrát zastavili na odpočívadlech se stolky a záchodky, a trochu se prošli po okolní poušti, což je typická subtropická pouštní oblast plná písku a kamení, s horkým suchým podnebím.

Po návratu do našeho hotelu jsme se ještě večer šli projít k hotelu Bellagio, podívat se na jejich slavné tancující fontány. Originální video je zde. Další tancující fontána u hotelu Mirage je zde.

V sobotu už byl spíš odpočinkový den. Zašli jsme si na pozdní snídani do sushi restaurace v hotelu Venetian, kde jsme měli miso polévku, smažené dlouhé chilli papričky, obalovené smažené kalamáry v soli a pepři, a výborné sushi a sashimi. Potom jsme se procházeli po centru, prošli jsme se několika hotely a okukovali, co mají, obdivovali fontány u každého hotelu, zašli jsme si do baru v našem hotelu, a do Morton’s Steak House na večeři, kde dělají nejlepší steaky, co jsme kdy jedli.

Las Vegas, výhled z obřího kola

V neděli ráno jsme si sbalili kufry, nechali je dole v recepci a šli jsme na poslední procházku hlavní ulicí, tentokrát do hotelu Caesars Palace na snídani. Bylo děsně vedro, asi 20 stupňů na sluníčku, které pálilo do očí z modrého nebe, a přílet zpátky do Anglie do zimy a deště byl trochu šok.

Foto: autorka. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie.

Fallen DragonKin Neviditelný pes


zpět na článek