Synek má kolegu, který vlastní starou chatu poblíž Krásné Lípy a občas mu ji půjčuje. Před časem se nás zeptal, jestli nechceme jet taky – ne přímo do chajdy, ta na to není stavěná, ale někam poblíž a tak trochu s nimi. Sehnali jsme si bydlení přímo ve městě (moc hezké, jen tam byla děsná zima) a vyrazili. Vzali nás autem, které – ve čtyřech dospělých s poměrně velkým psem – bylo fakt plné.

Křížová cesta

První den jsme měli samostatný program, tak jsem uvažovala o Fukovském výběžku, ale o něm už jednu zprávu máme, tak jsem si řekla, že to pojmeme trošku jinak. Popojeli jsme vlakem (tam mají tak krásné vlaky!) do Šluknova a od nádraží šli zástavbou kouzelných podstávkových domů a koňských ohrad do obce Království, kde je renovovaná křížová cesta z roku 1859 s třinácti zastaveními, čtyřmi kaplemi (bohužel zavřenými mříží a dveřmi, takže dovnitř nebylo vidět) a Getsemanskou zahradou.

Jak všichni mluvili o tom, že zběsile rostou houby, tak ano, rostly i podle jednotlivých zastavení křížové cesty až nahoru na ten malý kopeček.

Odtud jsme víceméně po hranicích došli do Rožan podívat se na Javorovou bránu. To jsou dva javory srostlé do tvaru brány, nějakých 120 let staré. Kuriózní je, že za tuhle ne až tak dlouhou dobu vznikly o bráně různé (zcela rozdílné) pověsti, z nichž asi nejvíc pravděpodobná je ta, že v rodině měli dva syny. Když se narodili, jejich otec vysadil dva javory. Když pak jeden ze synů padl v 1. světové válce, symbolicky je svázal k sobě.

Javorová brána

Javor není příliš dlouhověký strom (prý vydrží 130 – 140 let), a tak mají v Rožanech aktuálně Javorové brány dvě. Před pár lety naproti staré bráně zasadili mladé stromky na novou.

Cestou zpátky jsme narazili na úžasný – zjevně nedávno obnovený - plechový kříž. Pozoruhodné bylo i to, že kousek vedle něj stojí na malém paloučku komín. Jen tak, sám. A na mapě v mobilu, kde jinak uvádějí všechny možné podrobnosti ke všemu, je u něj napsáno „komín“.

Šluknovský zámek

Od komína jsme se vrátili do Šluknova podívat se na zámek. Je to pěkná ukázka saské renesance (ta se u nás moc nevidí), na poslední chvíli zachráněná po požáru a letech chátrání. Okolo je hezká zahrada, ne moc velká, ale pěkně udržovaná.

V sobotu jsme s našimi vyrazili nejdřív do Rumburka podívat se na Loretu. Podle legendy je Loreta chýše, kde anděl zvěstoval panně Marii, že porodí spasitele. Andělé pak chýši přenesli z Nazaretu do Ancony v Itálii. Kopií téhle původní Lorety je víc (u nás třeba v Praze na Loretánském náměstí). Tahle je ze začátku 18. století a stojí v areálu kapucínského kláštera. Je chráněná jako významná barokní památka. Aktuálně ji rekonstruují, což je chvályhodné, ale trošku nešikovné, když se těšíte na focení.

Mlha u Jonsdorfu

Odtud jsme přejeli do Německa do Jonsdorfu, že si uděláme okruh skalním městem. Dlužno říct, že ten pěkný nápad měla i dobře polovina obyvatel přilehlých končin, takže cestou kromě spousty hub byla i spousta lidí (a psů, Megginka by si bývala ráda užila trochu společenského života, ale v tom lese to moc nešlo). A mlha, nesmím zapomenout na mlhu. Sem tam i trochu mrholilo, prostě říjen jak malovaný.

Křišťálový chrám

Když jsme dokroužili, přesunuli jsme se na oběd do Cvikova a podívat na Skleněnou zahradu. Sklář Jiří Pačinka svoje práce vystavuje netradičně v zahradě – skleněné květiny mezi živými. A měli jsme štěstí, že jsme stihli i výstavu nejen jeho prací v kostele (Křišťálový chrám).

Skleněná zahrada

A pak nás čekaly povinnosti. Naši v pátek popustili uzdu nízkým pudům a nasbírali IKEA tašku hub (no, nebyla plná, ale bylo jich HODNĚ). Jenže co s nimi. Usušit za sobotu a neděli nebylo reálné, takže navařili jeden kotel bramboračky, druhý kotel základu na smaženici – a že to po výletu večer sníme.

Dokázali jsme zlikvidovat bramboračku (tři talíře pro každého) a trošičku smaženice, zbytek jsme vezli domů s nadějí, že přežije.

Houby... ani nožík sebou neměli.

V neděli jsme pobalili, prošli se po městečku a vyrazili směrem k domovu, ale nejdřív na procházku do Pavlínina údolí u Jetřichovic. Je to hezké místo ve skalách, hluboké údolí podle potoka lemovaného pískovcovými stráněmi. Prý tu žije spousta vzácných živočichů (ledňáčka jsme zase neviděla). Naši šli celý okruh, my jenom spodní (krotkou) část, ale i tak to bylo pěkné.

Rybník v Pavlínině údolí

Pak jsme se naskládali zpátky do auta a jeli domů.

Foto: Zana, další fotky jsou k vidění tady na Rajčeti.