26.1.2020 | Svátek má Zora


ČLÁNKY S HŘÍVOU: A dne osmého šel na pivo

13.1.2020

Je už oblíbenou kulturní narážkou, že Bůh stvořil svět za sedm dní. Co je na tom pravdy, to nevím. Ještě jsem se ho na to neodvážil zeptat. Pokud tomu tak bylo, nepochybuji o tom, že osmý den věnoval relaxaci a alespoň s malou plzní v ruce se kochal dokonalostí svého díla. A dokonalostí toho díla v té ušaté sklenici.

Jelikož už tři roky v rámci studia v angličtině potkávám národnosti celého světa, můžu vám potvrdit, co už stejně dávno víte. Česko je země pivu zaslíbená. A svět to ví. V Čechách se vařilo pivo, když půl světa bylo ještě územím lvů, místem na mapě bílým jako pěna. Pivo je jedna z mála věcí, na kterou jsme opravdu hrdí. Za všech okolností, ve všech režimech, ať se v hokeji daří nebo ne, kdokoliv je prezidentem. Ať ztrácíme víru v cokoliv, na naše pivo budeme přísahat s rukou v ohni. Tuto poetičnost lehce narušuje ten alkoholický podtext, ale stejně můžeme říct, že pivo je naše.

Nejde jen o to, že opravdu vaříme skvělé pivo, ten navoněný nápoj plný vitamínů, iontů, živin a trochy alkoholu. Pivo vždy byla kulturní záležitost. Pivovar byl důležitou součástí každé větší vesnice. Pivo, ač hříšným alkoholem jest, se vařilo i v klášterech. Naražení nové várky po uležení bývalo událostí. Pivo byl prostě opečovávaný klenot, střežený vesnicí v půllitrech, korbelech, džbáncích a sudech.

Už to slovo přece hladí po duši. Když se na něj zasoustředíme, vidíme v něm skrytý význam, že právě tento nápoj je vhodný k pití. Podle vzoru „čtivo“ můžeme odvodit, že „pivo“ znamená něco, co se prostě píti má. Pivo je navíc pití pro každého. Nezáleží, jestli ucho půllitru drží zjizvená ruka dřevorubce, jindy kázající ruka faráře, nebo opečovávaná ručka dámy. Pivo, ve své dokonalosti všedního dne, rádo napájí každého a spájí dohromady všechny.

Uvařit pivo je umění. Vybrat správný slad, tak akorát zralý, nechat ho správně naklíčit a následně vařit tak, aby uvolnil právě potřebné množství cukrů pro kvašení. Najít chmel, to pivní koření, který bude ten pravý. Vychovat pracovité svědomité kvasnice, které ze sladké polévky vykouzlí osvěžující a společnost družící nápoj. Je to skutečně umění a svět by si měl sládky, tyto malíře chuti a stupňovitosti, připomínat stejně jako Picassa, Moneta, Da Vinciho nebo Modiglianiho.

Dalším uměním je čepování (výčepní mají oblíbenou hlášku: „Točí se porno, pivo se čepuje.“). Je to péče o hosta ze všech nejdůležitější. Čepovat pivo správně vychlazené, čistým potrubím, do křišťálově vypulírovaného skla. Čepovat přesnou míru, s dokonalou čepicí pěny. Čepovat tak, aby host nemusel dlouho čekat na první doušek, ten dokonale osvěžující moment. Výčepní, který se stará o své hosty, hýčká si své pivo a dělá to s nadšením a úsměvem na tváři, to je dobroděj lidstva, přispívající ke všeobecné spokojenosti a světovému míru.

Čepované pivo má mnoho podob. Samozřejmě všichni známe Hladinku. Půl litru zlata pod krémově sladkou pěnou. Potom je tu Šnyt, parádní disciplína výčepního. Pokud neznáte Šnyt, tak Karel Čapek ho popsal dokonale zde. S klidným svědomím si můžete v hostinci objednat Mlíko. Sklenice plná krásně pitelné pěny, která je sladká, neřeže v krku a pije se na jeden zátah. A konečně ostrý Čochtan. Pivo bez pěny plné bublinek, na které si člověk musí věřit.

Pivo je prostě naše. Je to náš klenot. Je to něco tak úzce spjaté s naší národní identitou, že je to nakonec jedna z mála věcí, na které se shodneme. Na tom, že prostě nejlepší pivo světa se vaří v té naší krásné malé zemičce, v srdci Evropy.

Hřívnatec Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!