Neviditelný pes

AUSTRÁLIE: Memoriál a oslavy 29. srpna 2015.

15.9.2015

Srpen je zde u klokanů pro naši trampskou komunitu významným měsícem. Nejen že si 21. připomeneme, proč je většina z nás zde, mezi klokany, a v duchu soudruhům z Kremlu poděkujeme za impuls k rozletu do světa, ale také zavzpomínáme na naše kamarády, kteří nám už drží místo u toho věčného ohně, kde se nakonec zase všichni shledáme. Abychom snad nesmutnili moc, tak k tomu přidáme narozeninové oslavy těch, kteří v tomto měsíci poprvé spatřili světlo světa.

I když v zimě, tedy klokánské zimě, kdy je v českém dolíku a na slovenských horách léto, odlétá hodně kamarádů do tepla rodné hroudy, neleníme a vzájemně se slézáme. Však k tomu máme ideální prostředí. U kamarádky Mušky v bývalém skautském výcvikovém středisku, v klínu buše, na okraji Sydney, kde jsem kdysi, když jsem vedl dacany od 14 do 18 let, tyto cepoval. Skautské hnutí tady jaksi umírá na úbytě, středisko zchátralo a octlo se v dražbě. Muška s manželem Blchou ho koupili. Kamarád Blcha byl jako Ferda mravenec a vše náležitě zvelebil, i pěkný obytný domeček z jedné zříceniny postavil. Jejich syn Roman s rodinkou bydlí v bývalém domku správce tohoto zařízení.

Časem, celý prostor s četnými budovami, byl majiteli velkoryse nabídnut nám všem kamarádům ke slezinám a různým oslavám. Velká hala s kuchyňkou, blok se sprchami a záchody pro pány i dámy, ubytovací pokojíky a spousta místa k přespání anebo pořádání táboráků ve vyčištěném buši. Obvykle se zde setkáváme k večeru, poslední sobotu v měsíci a pak při různých jiných příležitostech. Potom nevadí, když se zábava protáhne přes půlnoc a někteří kamarádi při mazání hlasivek trochu přemažou. Mají možnost se zde vyspat, ráno pak i dojíst zbytky z večera a beze strachu, že nafoukají do balónku alkoholové výpary, mohou odjet ke svým domovům.

Warragamba 2015, část kytaristů

A tak se zde slízáme skoro každý měsíc si pokecat, zazpívat při kytaře, nadlabat se donesených „dietních“ dobrot a napít ještě lepších výtvorů kamarádů, kteří nelení a pálí ohnivou vodu, z čeho to jde, či pivo vaří.

Už před pátou hodinou odpolední, tedy ještě než se začalo šeřit, se začali kamarádi sjíždět na plac jako švábi na pivo. Kamarádky jako dycky nanosily připravené a dovezené dobroty do haly a pak jsme se všichni, za ubývajícího světla, vydali na spodní louku. Tady byla připravena hranice na malý oheň a kytka před velkým balvanem, tedy malé skále pod odkvétající akácií, která slouží jako symbolický cintorín kamarádů a kamarádek, co nás předešli tam, kam všichni míříme.

Když se všichni shromáždili kolem skály a hořících svíček, tak kamarád Buchta pronesl vzpomínkovou řeč, po které zahrál a zazpíval svoji moc zdařilou vzpomínkovou písničku kamarád Tom. Bylo nám „diplomaticky“ a s citem naznačeno, že časem budeme mít na této skalce plakety všichni. Podobně jako na symbolickém cintorínu, co je ve Vysokých Tatrách u Popradského plesa obětem hor. Potom jsme se odebrali k hranici. Po jejím zapálení jsme si stoupli a sesedli se kolem ohně. Kamarádi kytaristi hrábli do strun a bušem se začaly nést pěkné trampské písničky. Oheň to byl neveliký, takový intimní, a bylo nám u něj velice dobře. Na krajinu se zatím snesla noc a chlad. Nad eukalypty vyšel nádherný úplněk, který na tu krásu a pohodu svítil jako lampa. Za zvuků známých písniček jsme zírali do plamenů a vzpomínali na kamarády, co zde už s námi nesedí. Akce se také zúčastnili někteří věrní čtyřnozí kamarádi.

Warragamba 2015

Zanedlouho hranice začala dohořívat a tak jsme toto přívětivé místo opustili a přemístili se asi 100 metrů do haly, kde nás čekaly jen samé dobroty. Takže mimo pěkného memoriálu a písniček u ohně vypukla pak už tradiční žranice přinesených dobrot. Ještě že nikdo z nás na cholesterol a podobné nesmysly nevěří. Většina nás v ten večer byla Slováků a Brňáků, Cajzli, tedy kamarádi z Prahy, byli jaksi v menšině, i když jim přibyla posila, co dojela až z Melbourne (1000 km). Ovšem nechyběli kamarádi i z Adelaidy (1400 km), severních a severozápadních oblastí NSW v okruhu zhruba 600 km. Také kapela měla tento večer česko-slovenské složení, sešlo se více jako 10 kytaristů z celkového počtu více jak 50 zúčastněných.

Naše holky jako vždycky nachystaly samé „dietní“ laskominy a kluci donesli domácí pálenky, aby se to nějak zneutralizovalo. Tak hluboko jako ten charakter v Čonkinovi sice neklesli, ale pálí kde z čeho. A není to bílá hůl, protože všichni ještě vidíme zcela dobře. Ostatně bylo připíjet na co. Kamarád Jarda slavil 70. Takže ženské nachystaly na stoly dobroty. Tentokrát obzvláště chutné a bohaté, pěkně načančané, až oko přecházelo a sliny se sbíhaly. Bramborové a jiné saláty, šnycle, vepřová pečínka, různé salámy na studené míse, vařená vejce s přílohou, chlebíčky několika druhů a také zdravá zelenina a ovoce umělecky naaranžované tak pěkně, až se jeden bál do toho pustit.

Dlouho jsme ale jen tak nevydrželi a záhy jsme se vrhli na ty nachystané dobroty. Nastala všeobecná žranice a popíjení toho, co si kdo dovezl a někteří i toho, co si nedovezli. Častujeme se tu navzájem. Za spokojeného mlaskání a tlumeném hovoru pohoda zavládla krajinou.

Po tomto „posilnění“ nastala velká chvíle, kdy muzikanti zahráli a my jsme zazpívali Jardovi „Happy birthday“ a pak „Mnoga ljeta“ a připili perlivým mokem z australských vinic. Nastala chvíle, kdy se gratulanti řadili a individuálně Jardovi přáli a dárky dávali.

Pak jsme si sesedli kolem kytaristů a začali jsme zpívat a nebo jen poslouchat ty méně známé, ale o to krásnější písničky. Pohoda zavládla krajinou. Sem tam byly přimáznuty hlasivky, aby se do zpěvu snad nevloudil falešný tón, a tak plynul zpěv a volná zábava ke spokojenosti jak oslavence, který pilně hrál na kytaru, tak i celé posádky.

Warragamba 2015 s měsícem

Noc byla temná a jasná a nad námi zářil Jižní Kříž a vše osvětloval nádherný úplněk. Okolní buš spal, jen z haly se tlumeně nesly tóny písniček. Žádné řvaní, žádná mela, ale přívětivá melodie se nesla noční krajinou.

Psáno 31. 08. 2015.

Foto: autor. Další fotografie najdete tady na Rajčeti.



zpět na článek