Bylo nebylo, jedna moc milá paní našla malé černé mňoukající klubíčko. To klubíčko jsem byla já.

V tu chvíli jsem na světě byla vlastně teprve chvíli, ale co vám budu povídat, zatím mi připadalo, že je dost ošklivý. A nejen proto, že jsem z něj přes zánět v očičkách ani moc neviděla. Hlavní důvod byl ten, že jsem cítila chlad, na tělíčku, ale i v duši. Na místě, kde jsem byla, úplně chyběl takový ten vřelý pocit a láska. A já se bála, že nic jiného ze světa ani nepoznám, než mě opustí síly.

A pak přišla ona. Někdo, kdo to úpěnlivé zoufalé mňoukání malého koťátka uslyšel a rozhodl se, že to tak nenechá. A bylo to tu. Kromě úlevy mě zaplavil právě ten vřelý pocit, láska ke světu a k lidem stvořená z toho, že někomu na drobném neznámém koťátku tolik záleží. Ta paní si mě vzala do dočasné péče k sobě domů, krmila mě, brala mě k veterináři a já se mohla ze zoufalého klubíčka postupně proměnit v kočičku, jakou jsem měla být.

A jaká že jsem? Já bych to nazvala kočka vrnící klínová. Jsem schopná na lidském klíně strávit celé hodiny. Dočasné tety říkají, že jsem asi kříženka britské krátkosrsté kočky.‍ A u těch je prý běžné, že jsou přátelské, klidné a velmi inteligentní. Ano, to jsem já. Krom toho mám ale i velkou osobnost, prostě moc dobře vím, co chci. Což tedy většinou je povídat si a tulit se. Taky trochu bořím mýtus o tom, že kočky rády výšky, protože výš než na gauč se mi nechce a i při hře lovím spíš stín na zemi, než peříčka nad hlavou. Jsem zkrátka unikát.

Jůlinka dokáže sedět hodiny na klíně | foto: handipet.org

Už jsem si myslela, že tohle bude můj šťastný konec, ale ta milá paní si mě nemohla nechat nastálo. Pochopila jsem, že moje cesta ke šťastnému konci tady nekončí, že šlo jen o první krůček k němu. A to mi nevadilo. Ale povím vám, postupně mě naděje opouští. Můj pravý osudový člověk, u kterého budu už opravdu doma, si totiž dává neskutečně načas. S milou paní, co mě našla, jsem se rozloučila už v roce 2019, kdy se o mě začaly starat dočasné tety z Pet Heroes. A od té doby čekám. A čekám. Vidím, jak se tety radují, když nějaké zvířátko najde nový domov, a mám radost s nimi, ale každou noc sleduju hvězdy a přeju si, aby se příště konečně usmálo štěstí i na mě.

Nevím, jestli dělám něco špatně. Mazlivé přítulné kočičky prý chtějí lidi nejvíc, ale o mě zájem není. Je to proto, že mám černý kožíšek? Že se špatně fotím a ani to nemám ráda? Tak proč nepomohlo to, když jsem se překonala a nechala tety mě pořádně nafotit, aby si mě ten můj člověk konečně všimnul? Nebo za to může právě ta moje osobitá povaha? To, že chci svého člověka jen pro sebe tak moc, že toužím mít domov bez dalších zvířátek? Netuším. A tak jen čekám, den za dnem, noc za nocí. A doufám, že stejně jako před lety jednou moje mňoukání přiláká toho, kdo se rozhodne téhle černé kočičce otevřít své srdce. Snad to bude brzy…

Mazlivá Jůlinka touží být středobodem vašeho vesmíru, proto pro ni hledáme nejlépe domov bez dalších zvířátek. Pokud cítíte, že byste pro tuhle krásku mohli být ti praví, na nic nečekejte a zavolejte nám na tel. 725 859 393 nebo napište na e-mail marketa@petheroes.cz. Julinka se už moc těší, až vás pozná!

• 6 let, 5 kg
• Odčervená, čipovaná, kastrovaná, FIV/FeLV negativní
• Adopční poplatek 1 500 Kč

AKTUALIZACE: JŮLINKA SVŮJ DOMOV UŽ NAŠLA - VÍCE ZDE v prosincovém článku na Zvířetníku.