19.3.2024 | Svátek má Josef


KOČKY: Znojmo, vidím tě dvojmo (z archívu)

21.4.2020

Pokračujeme v seriálu o sžívání koček s jejich novým obydlím. Minulý díl najdete tady.

Všechny naše kočky byly součástí smečky více méně „od mlíčka“ a důvěrný vztah s námi vznikal přirozeně jaksi „od počátku věcí“. Jenže teď u nás našli domov dva hotoví, dospělí kočičáci, s vlastní všelijak zamotanou minulostí. Jaké to bude? Naše představy se blížily spíš dvěma důstojně spočívajícím ozdobným poduškám světlé barvy - jenže kdysi jsem měl takovou představu i o Tazovi, také jsem chtěl hebký polštářek na nožičkách.

A pak měl ten polštářek čtyři hbité tlapky, sadu ke všemu pohotových ostrých drápků a průraznost Tasmánského čerta, po kterém dostal jméno… Nikdy jsme ovšem nebyli ve vlastnictví dvou čistě domácích kočenek. Po několika měsících ve společnosti Céček musím přiznat, že ještě kočky neznám dostatečně. Zase - pokolikáté už - jsem se divil.

Céčka úspěšně prošla obdobím svačícího peřiňáku i obdobím čenichajících mopů a od jisté doby trvale zůstávala kočkami. Zvláštní - alespoň pro nás - na tom bylo to množné číslo. Zjišťovali jsme, že je třeba současně vyhovět nárokům dvou perských princátek, nejlépe každou rukou dělat něco jiného a mluvit přitom na ně tak, aby oba nabyli dojmu, že jsou oslovováni. Ale ne vždycky. Některé činnosti prostě odmítají provozovat společně nebo k nim mají různý vztah.

Dvojkočka

Nejlépe se to asi dá popsat tak, že existují dva základní stavy existence: dvě kočky - a dvojkočka. Céčka pak více méně plynule přecházejí z jednoho stavu do druhého a nutí nás tím zůstávat neustále ve střehu. Přitom stav nazvaný „dvojkočka“ je pravděpodobně původnější, protože Céčka se v něm nacházejí obvykle při nějaké významné, pro kočku zvláště typické činnosti: spaní, krmení nebo zírání.

Dvojkočka významně sedí u (dvou) prázdných misek a dvě dvojice očí vyčítavě žalují o hladu. Když jsou misky doplněny, skloní dvojkočka obě hlavy a současně se soustředěně pustí do jídla. Čas od času - současně - hlavy vzhlédnou, hřbety se narovnají a dvojkočka se začne věnovat čištění vousků a mytí tlapek. Samozřejmě zcela synchronně, jinak by to nebyla dvojkočka. Na neslyšitelný povel se znovu pustí do krmení.

Po vyprázdnění misek přichází na řadu znovu mytí a spokojené přivírání čtyř modrozelených očí. Jakmile se v rukou pečujícího člověka objeví tuba se sýrovou pastou, přecházejí Céčka do stavu existence pracovně označeného jako „dvě kočky“. Důvod je jednoduchý - tuba se sýrem je jen jedna a je třeba přesvědčit ruku, která z tuby umí vymámit tu úžasně vonící hmotu, že JÁ, JÁ, rozumíte? Právě JÁ jsem ještě nic nedostal…

Dvojkočka

Spící dvojkočka je útvar sestávající z mohutné koule šedobílých chlupů, osmi tmavošedých tlapek více méně nerovnoměrně rozmístěných po povrchu a obvykle čtyř oblých oušek. Kupodivu nemá čenich a často ani ocas. Spočívá na sedadle židle, přes jehož okraj ladně přehozená splývá dlouhá, šedě zbarvená srst. Její poloha vypadá poměrně vratce, protože židle - každá z našich židlí bez ohledu na velikost - je této dvojkočce vždy tak trochu malá. Aniž by změnila svou podobu, dokáže se dvojkočka v této formě přemístit do postele nebo do křesla.

I když je skladná a docela určitě by se stejným způsobem mohla přemístit i do spací kapsy těsně pod vrcholkem škrabadla, nikdy to neudělá. Před tímto manévrem vždy přechází do stavu „dvě kočky“ a z obsazené kapsy pak pravidelně vyhlíží pouze jedna vítězoslavně blikající dvojice očí, k zemi lehce pošvihává jediný ocas a čtyři tlapky jsou odhodlány bránit to pracně vydobyté místo na oblíbené pozorovatelně. Druhá kočka s předstíranou lhostejností (že by byla Céčka literárně vzdělaná a znala bajku o kyselých hroznech?) usedne o kousek níž a dlouho a okatě hledá vhodnou polohu.

Třetím běžným místem výskytu dvojkočky je okenní parapet. Tam vydrží dvojkočka sedět dlouhé minuty, občas pootočí nebo zvedne hlavu - to když se za sklem mihne sýkorka nebo pod okny prochází soused, volající přísným hlasem: Verdi! Verdi, k noze! Oba krky se v tom směru protáhnou zvědavostí. V okamžiku, kdy se z blízkého podrostu vynoří šeltie s hudbymilovným jménem, ztrácí dvojkočka o dění na ulici zájem a jme se čistit kožich.

Dvojkočka

Zatím nejlepší představení připravil dvojkočce padající sníh. Čtveřice očí se snažila sledovat pohyb snad každé jednotlivé vločky a tvor, jindy se pohybující v dokonalé souhře jak balet Karlínského divadla, připomínal v tu chvíli spíše dvouhlavou saň: tělo sedělo nehnutě, jen hlavy se pohybovaly. Dvojkočka také velmi ráda sleduje televizi a vypracovala znamenitou metodu s názvem „jak co nejúčinněji bránit dvounožcům ve výhledu na obrazovku“.

Pokud jde o práci s dokumenty, mění se popisovaný útvar opět ve dvě samostatné kočky - Célinne dává přednost odpočinku na volných listech papíru, novinách a formulářích, protože jejich rohy se dají skvěle lovit a po ulovení žvýkat. Cedrik má raději beletrii - knihy neokusuje, zato odmítá dovolit čtoucímu dvounožci, aby obrátil stránku. Zřejmě nás podezírá, že čteme povrchně a nad textem dostatečně dlouho nepřemýšlíme…

Při hrách a mazlení se Céčka vždy vyskytují v podobě dvou samostatných koček. Mají totiž pokud jde o tyto delikátní činnosti naprosto odlišný vkus. Cedrik svým vztahem k pohybu připomíná Kulicha II. Zenového. Proč bych běžel, když tam mohu pohodlně dojít? Požitkářsky se protáhne právě tak, aby některá z přítomných rukou dosáhla pod jeho bradu nebo za ouška.

Jakmile ho začneme hladit, chvilku počká - jako by nevěřil, že v tom vytrváme - a pak spustí jemné, skoro rozpačité předení. Célinu jsme příst ještě neslyšeli. Jednoho dne se však začala chovat podivně - bloudila po místnostech a více méně znechuceně si prohlížela všechno, co bylo v dosahu. U nás doma však už o kočičím znechucení víme své.

Dvojkočka

Ty se nudíš, pravila Dáša bez údivu. A protože - nevím, jak to dělá - má vždycky po ruce právě to, co je potřeba, najednou, abrakadabra, tu byla hračka, kterou lze těžko popsat jinak než jako „mávátko“. Na půlmetrové ohebné tyčce viselo rovněž půlmetrové cosi, zelené, modré, bílé a chlupaté, až oči přecházely. Na konci toho byl kožený střapec.

My máme něco takového doma?

Od včerejška, říkala jsem si, že si nějak nehrají, třeba to nedovedou…

Célina to tedy určitě dovede. Sotva kočičí mávátko opsalo vzduchem první křivku, vymrštila se a chňapla po něm. Bylo to ono! Tohle hledala! Ve snaze zachytit a zakousnout ten chlupatý předmět je schopná stát na zadních jako surikata, vyskočit všemi tlapkami do vzduchu a vzápětí se převalit na záda, a neustále své počínání komentuje. Když kořist uloví, zalehne na ni předními tlapkami a odmítá z ní vydat byť jen jediný chlup.

Dvojkočka

Cedrik ji sleduje s mírným úžasem. Co ji na tom zelenomodrém střapci tak zajímá, že je ochotna se kvůli němu rozběhnout?! Aby se neřeklo, symbolicky mávne tlapkou směrem ke hračce. Pak zívne a zamňouká, aby upozornil, že ho už dlouho nikdo nepohladil. Protáhne se na škrabadle a skočí k misce něco malého zakousnout. Pak je čas zalézt do pozorovací kapsy. Célinne mezitím objevila velkou červenou rolničku, kterou si Domča pověsila na svou dětskou židli. Střapec je na chvíli zapomenut a domem zní cinkání, jako kdyby kolem právě projížděla nefalšovaná ruská trojka.

Tiše zadoufám, že Célinne si s rolničkou nebude hrát v noci. Ani ne za 24 hodin mám zjistit, že jsem doufal marně. Ložnicí projíždí ruská trojka. Je půl třetí ráno… Kdybych se alespoň dokázal zvednout a jít tu rolničku odstranit z dosahu Célininých tlapek! Ale je půl třetí ráno, a to nedokážu nic… Navíc mi na levé ruce leží Cedrik, spící a uvolněný až do špiček drápků, a ze spánku spokojeně přede. Dokonalý stav zvaný dvě kočky.

Přibližně o pět hodin později sedí dvojkočka významně nad dvěma prázdnými miskami s výrazem hladového, týraného a zanedbávaného individua. Jsem už vzhůru, ale stejně se nemohu zbavit nepříjemného pocitu dvojitého vidění. Budu se s tím muset naučit žít. Máme dvě perské kočky…

Terra

Původně publikováno 18.2.2008 tady:

https://neviditelnypes.lidovky.cz/zviretnik/kocky-cecka-znojmo-vidim-te-dvojmo.A080217_154436_p_zviretnik_dru

Terra Neviditelný pes