Neviditelný pes

BTW: Virtuální není neživé

29.6.2007 1:24

Přesto se vizionáři již od konce devadesátých let zabývali myšlenkou vzniku internetových komunit a předpovídali jim velkou budoucnost. Věděli, že internet umožní vytvářet zájmové skupiny a zabývali se myšlenkou, jak takové komunity využít. Pokud bych velmi stručně shrnula základní myšlenku, tak šlo o nastolení zcela nového kontaktu výrobců a poskytovatelů služeb s jejich zákazníky. Coursing - Kazan, který běžel s nadšením

Praxe ukázala, že komunity skutečně vznikají a to dokonce i ty podnikatelsky využitelné. Stejně se ukázalo, že pravdu měli i psychologové - anonymita nabízená komunikací na webu skutečně svádí k hrubosti, vulgárnosti a vůbec k uvolnění těch temných stránek lidské povahy, které se za obvyklých okolností lidé snaží držet na uzdě. Došlo i na avizované odcizení - komunikace prostřednictvím vymyšlené, často idealizované virtuální podoby je nekonečně snazší, než denní boj o uplatnění se v obyčejné lidské společnosti.

Jenže internet je lidským výtvorem, jako takový není černobílý a blíží se svým stvořitelům svojí stále komplikovanější strukturou a rozporuplností. Nelze popřít jeho rizika ani potenciální zlo, které se v něm skrývá. Ale ani to dobro. Ono totiž odcizení v lidských vztazích se dnes rozhodně neprojevuje jen kvůli internetu, důvodů je mnohem víc. Změny v životním stylu, věčný spěch, honba za přeludy, ziskem a mocí. Bariéry vyrůstají nejen mezi sousedy a spolupracovníky, ale i mezi jednotlivými generacemi a v rámci rodin. A je to právě ten podezíraný internet, který nabídl lidem možnost stavět nové mosty a vytvářet nová pouta.

A na těchto základech vyrostl i Zvířetník. Když jsem ho před pěti lety přebírala, vycházel jeden článek denně, měl průměrně tak 300 přístupů, ty úspěšné to dotáhly na 500, super úspěšné výjimečně atakovaly tisícovku. Komentáře byly stručné a málokdy jich bylo viditelněji více než deset. Články se věnovaly výhradně zvířatům. Přesto se kolem Zvířetníku vyskytovali zajímaví lidé, kteří se tak nějak znali. Někteří se znali i lépe, ale bylo jich málo. Mluvit o komunitě by bylo nadsázkou.

Dnes má průměrný článek kolem tisícovky přístupů, běžně se dosahuje dvou tisíc a byly i články, které se dostaly vysoko nad tři tisíce. Zvířetník si již doopravdy zaslouží podtitul, který jsem mu ve své vizi dala - je to deník o zvířatech a lidech, a navzdory převažujícím zvířecím tématům je stále hlouběji lidský. Jakýmsi záhadným způsobem k sobě přitahuje dobré lidi; srdečné, slušné, obětavé a se smyslem pro humor. Vznikla platforma, kde je možné si vyměňovat názory kultivovaným způsobem, kde je možné se smát, přemýšlet, dojímat se i plakat. Coursing - Daník, který běžel s paničkou

A teprve na tomto základě se vytvořila opravdová komunita. Společnost lidí, kteří sice byli zcela anonymní, ale přesto si začali být blízcí. Nebylo tedy divu, že Zvířetníkům přestaly anonymní kontakty stačit. A tak proběhl proces, který nebyl v souvislosti s internetem psychology nijak zmiňován - možná proto, že nejde o katastrofický scénář. Lidé se z vlastní vůle začali poznávat. Jenže ono nezůstalo jen u kontaktů. Jak už jsem řekla, Zvířetník nějakým zvláštním způsobem přitahuje dobré lidi, jejichž pozitivní síla a myšlení se splétá a sílí pro běžného uživatele internetu naprosto nepochopitelným způsobem.

Nejenže se členové posilují navzájem takříkajíc virtuální (ale reálně účinnou) cestou, ale vzájemná podpora rychle přesáhla přes "pouhé" držení palců a tichou motlitbu. Zvířetníci začali páchat dobro zcela konkrétní a hmatatelné. Kolik opuštěných psů, koček a koní těžilo z jejich společné štědrosti a soucitu! Ale nezůstalo jen u zvířat. Malý element, který přišel o dědu, trpajzlíčci, kterým osud rozdal slabé karty, ale zato jim přidělil Myš - oddanou Zvířetnici, která svojí neúnavnou aktivitou spojila potřebné děti s dobrými a velkorysými lidmi.

A ti lidé se nakonec setkali. Samozřejmě ne všichni, ale byli jich hodně. Opět to nemohlo být obyčejné setkání. Díky gejzíru nápadů, odhodlání a neúnavné pracovitosti organizátorů vznikl program neobyčejného dne, který se také neobyčejně povedl. Podivuhodné virtuální společenství definitivně ožilo a dokázalo, že pokud nejsou bez ducha lidé, není bezduchá ani technika.

Je to prazvláštní společenství, tihle Zvířetníci... a já doufám, že jim to vydrží.:))

PS: Ráda bych na tomto místě ještě za sebe (když jsem do teď neměla možnost:)) poděkovala nejen Bláže a Bedě, které vše začaly organizovat, Myši za neuvěřitelný tričkový maraton, a všem za úžasné dárky. Stejně bych chtěla poděkovat i paní Sedlákové, která mě (coby nyní mlčící čtoucí, ale jinak zasloužilá Zvířetnice) upozornila na veterinární úskalí naší akce a pomohla ji z titulu své funkce celou zdárně dovést do souladu se všemi příslušnými nařízeními.

PPS: Stejně bych ráda zmínila sponzory, díky kterým jsme dostali spoustu milých pozorností a užili si tombolu. Dárky na Zvířetníkovské setkání poskytli:

CANDY, spol. s r.o. (www.candy.cz)
KSK BONO, s r.o. (www.kskbono.cz)
ITACO - naháči a internetový obchod (www.itaco.cz)
Planeta zvířat - mediální partner (www.planetazvirat.cz)
Fotograf: Pes Jíra

PPPS: A především vám všem děkuju za sebe, protože bez vás by Zvířetník nikdy nemohl být takový, jaký je. :))

Coursing - Zvířetníkovský hrníček



zpět na článek