EvaŽ 5.2.2008 8:54

Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Nevím, jak psí "psychologové" rozumějí psychologii, ale psům většinou vůbec. Bázlivost je buď vrozená a pak s ní člověk udělá jen minimum. Pes se sice bude bát, ale bude důvěřovat paničce (pánovi) natolik, že STRPÍ situaci bez bezhlavého úprku. Ale nikdy z něj nebude vyrovnaná psí osobnost, alespoň v některých situacích se bázlivost projeví. Pokud by se postupovalo tvrdě, změní se v agresivitu typu slabé hrozby a útoku ze strachu. Co se snad dá trpělivostí napravit je bázlivost ze špatných zkušeností. Ale každý pes je individualita a téměř nikdy nefunguje podle příruček. Ostatně jsou lidi, kteří by se ani za nic nezeptali někoho cizího na cestu. To je podobný případ a přitom člověk si dokáže situaci líp vysvětlit. Člověka psychologové považují za složitého, uvažují vše od porodního traumatu nebo prožitků matky v těhotenství, ale psa považují za automat. Dáš povel, vypadne chování. A diví se když nevypadne. Ani všichni veterináři neznají psy. S jedním velmi chytrým (bez úvozovek) pánem jsem diskutovala o závislosti psa na pánovi. Tvrdil, že jde o závislost na žrádle a že pes má nejradši a nejvíc poslechne toho, kdo ho krmí. To je úplná blbost. Bekinu jsem krmila málokdy, protože když jsem přišla z práce, už ji babička nacpala. A ta psice na mně doslova visela. Milovala i páníčka, ale v kritické situaci hledala mě. Ta psí duše je sice jednodušší a čitelnější než lidská (mimo jiné i proto, že pes nemluví a tím pádem nemlží), ale má své zákonitosti, svá temná zákoutí, city, nechutě, lásku, bolest. Nesnáším behaviorismus s jeho zjednodušením zvířete na pytel instinktů a naučeného chování.A znalce všehopsího vesmíru pod módním názvem psích psychologů, psychoanalytiků (nemělo bu se psát psichoanalytiků?). Pbávám se, že jde spíš o prachy, než o psy

Fuj, to jsem se zase rozčílila. Ale když říkají blbosti člověku, který ví...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSHA 5.2.2008 8:53

Re: Pohádka!

My jsme o patro výš, ale chová se úplně stejně. Snaha všechno zjistit má většinou za následek, že na práporech na uších a ocase a na kalhotách se zachytí kdejaká kulička, zašmodrchá se a nejde sundat.

Nejlepší na tom je sledovat, jak se plnou rychlostí ke mě blíží.  I když pohled z profilu také není k zahození.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 5.2.2008 8:46

Paní D, to je překrásné dneska, něco takového sem zrovna potřeboval!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka V. 5.2.2008 8:35

Pohádka!

Jako bych to viděla před sebou. Pointři jsou nádherní a tahle psí víla musí být pro Nazghúly z říše pohádek. To je přesně to, co mě na loveckých psech fascinuje. Ta úžasná radost z pohybu, snaha zjistit pokud možno všechno najednou, být na několika místech současně… A pokud jsou to tahle štíhlá dlouhonohá stvoření, vybavují se člověku staré lovecké rytiny z hradů a zámků. Ovšem stejnou vášeň mají i naši slimáčci. Při procházkách lesem vidím vždycky jen dvě rozmazané přízemní šmouhy, projíždějící šílenou rychlostí travou a křovím. Občas mi přijdou sdělit poslední novinky, rozchechtané, s vlajícíma ušima, jazyky až na zemi a zase mizí.  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSHA 5.2.2008 8:25

Re: Re: tak tedy podruhé

Také znám pár takových, co se venku přetransformují ve šmouhu. Většina z nějakého záhadného důvodu patří do rodiny. Jen jim nevadí setkání, ale ani je většinou nevyhledávají.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 5.2.2008 8:25

Re: Re: tak tedy podruhé

Stydlínku Élišku podrbej za ouškama... a pak že správný přístup dokáže z každého pejska udělat mazla... Tyhle zaručeně pravdivé výroky od psích "psychologů" miluju Protože ty víš nejlíp, jak jsi se Elišákovi od narození věnovala... Ale tento pointřík je takto bázlivý i doma - je u paničky na klíně a z mého pohlazení (po hodině pobytu v jedné místnosti, kdy byl trvale zalezlý pod křeslem nebou paničky ) se klepe jak ratlíček

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 5.2.2008 8:22

Krásná je fotka

osminohé pointřice. Jak jsou holky v zákrytu, vypadají jak jeden pes. Znala jsem podobnou anglickou setru. Teď je z ní dáma důstojného věku (asi 12), ale běhá pořád, jen pomaleji a méně vytrvale.Je to krása, že se psi mohou vyběhat v takovém prostředí a nikomu zjevně nevadí.

Ta pointří holka vypadá v běhu jak z Psí pohádky, tam taky byly psí víly. Nechtějí pak Nazgůlové vyhrabat psí království, kde je trůn z kostí a podobně? Ale takhle nějak bych si psí vílu představovala. Ona se nebojí, jen se ztrácí ve svém běhu mezi nebem a zemí. Tam nemá na naše pozemské starosti čas ani prostor, ona prostě letí vstříc NĚČEMU.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Li 5.2.2008 8:01

Re: tak tedy podruhé

No ano, přesně taková je Eliška  Vave jí sice moc hezky nazvala "stydlínek", ale ono to tak úplně není. Má ráda volnost a svobodu, při volných vycházkách je z ní pouze černošedý flek rychle, až splašeně se pohybující s úsměvem ve tváři. Nestojí o setkávání se s lidma, ani s pejsky. Když je okolnostmi donucena, pak má ocásek na břiše a vyděšené oči. Avšak toto pak neplatí pro uzavřené prostory. Doma, tedy v bytě návštěvy normálně vítá, v ordinaci u veta, ale i v čekárně se chová vzorně a nebojí se vlka nic. A je to tak i na výstavě. Venku v kruhu se krčí a naopak v Letňanech v hale, s kterou má problémy kde který pejsek, tak tam byla zrovna naše Eliška naprosto v pohodě a předvedla se skvěle. Dost dobře to vše nechápu

Hezký den

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 5.2.2008 6:55

tak tedy podruhé

tak jsme brzičko ráno vyplodila poměrně dlouhé povídání... a počítač se z ničehošnic restartoval... A tak jsme ho vypla a klusala do školy.

Tak tedy - moc děkuji za krásné povídání o psí atletce Vicky. Znám jednoho mladičkého (10 měsíců) žlutobílého pointříka - hrozně se bojí lidí, psů, jen by běhal po lese. Páníčky miluje, ale před každým jiným stahuje ocásek a celý se klepe. Mají ho od štěníka, špatné zkušenosti s lidmi nikdy neměl, do psí školičky chodí a nic... Možná, pokud by měl tu možnost, tak by taky brázdil přírodou a nikoho jiného by ve svém světě nepotřeboval...

Hezký den všem Zvířetníkům i zvířátkům

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 5.2.2008 6:37

S nadšením vítám,

že se na Zvířetníku opět objevilo BTW. Vždycky v něm najdu jiné pohledy na svět, pohledy pod povrch, pohledy kamsi za hranice běžnosti.

Dnes jsi mezi nás přivedla Vicky. Bílou a snovou Vicky, dychtivě se mihotající svým životem, hledající, nasávající, běžící, krásnou a pravdivou jako připomínku toho, že vždycky je vedle nás a nad námi něco, co stojí za to poznat, co bychom měli dychtivě a současně pokorně hledat, naslouchat tomu, pozorovat to  a věřit tomu, věřit i sobě, jako o sobě nepochybuje Vicky.

Děkuju Ti a přeju všem krásný den.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 5.2.2008 5:49

Ty

fotky jsou hezké a není divu,že Vicky je běhací - lítací,když má tak dlouhé a štíhlé nožičky,jak je na poslední fotce vidět.Připadá mi,že je to typ psa,který při tom běhu občas potká sám sebe.Ale Nazgúlové určitě vědí,že tato fenka je ženská,která furt někde lítá...Díky,Dede, za seznámení s pointrem!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P i t r ý s e k 5.2.2008 0:32

Srdečně zdravím Dede..

.. zase jedno krásné počteníčko. Z něj a fotek, které dokázaly zachytit atmosféru okamžiku, jasně cítim tu chladnou  a vlhkou půdu pod nohama běžících psů. Vlnivý běh Nazgúla v oblaku jeho tmavé srsti.  Trysk pointřice pak připomíná zářivý let meteoru mizícího za obzorem, který v tomto případě nahrazuje kraj lesa. Horký dech honičky a už je fuč. A potom se ta bílá rošťanda chechtá celým tělem a jazyk vyplazený mezi bílými zubisky se třepotá, jak vymýšlí další lotroviny. Prostě žížnivá čára občas prolétne  Nazgúlím životem, aby je zanechala s hlavami popletenými (tak jak to ženské chlapům tak rády dělávají)

• reagovat
• nahlásit příspěvek