LFSHA 5.2.2008 10:59

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

My nemáme chodníky, je tam jen taková uježděná nezpevněná cesta mezi rodinnými domky. Auta tam jezdí minimálně (jen bydlící) a kvůli dírám jedou velice pomalu, jen závodníci to zkouší na dvojku. Jak já, tak naprostá většina tam žijících pejskařů, nechávám při procházce psy běhat volně po cestě. Auto včas uvidíme, jen se psi musí naučit stáhnout ke kraji.

Agility neplánuji, Filip je vetaj s velkým podílem jezevčíka a pochybuji, že by ho něco takového bavilo, on je spíš běhací (jako Vicky). Anežka je ještě štěňátko, ale pro cane corso mi překážky nepřijdou vhodné. Dostat se přes ně na procházce, to ano. Ovšem představa, že se pes takové váhy intensivněji věnoval skákání přes překážky, ve mě vyvolává obavy o jeho klouby.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 5.2.2008 10:59

Re: Re: Re: Re: Pohádka!

no - o něčem to svědčí - asi jsou opravdu smečka... Teď jsme fotili Betku při hře s mladým labradorem a na některých fotkách je kořist ona a na některých on... Děsně se vyblbli. Radost mám z toho, že pokud ji nechám chvilku vyběhat, tak se pak dá předpisově odvolat. A tak jsme tentokrát odešli i s labradůrkem, který zkrátka si ještě dost nepohrál. Musela jsem ho odlovit a odvézt zpátky páníkovi. Chudák se omlouval, že ho ještě od honičky nedokáže odvolat - a my se mu smáli, že to moc dobře známe - ale že se taky dočká...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beňa st. 5.2.2008 10:57

Psí víla

Dede, nádherné čtení!!! Musí to být krásné potkávat v lesejčku psí vílu!!! Jednu bílou psí vílu také znám, ale jen virtuálně a i tak je naprosto okouzlující. Naživo občas zahlédneme kdesi v prostoru se mihnout medově zlatý přelud a než se naši kluci vzpamatujou, přelud zmizí. Setřice. Ano přesně tak, jak popisuješ, tak se pohybuje. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Aredhel 5.2.2008 10:50

Re: Re: Milá Dede

Je to trošku složitější, už jsem si rozklíčovala Přednostu, tam je jádro pudla, ale občas to snad půjde. Hlavně jsem měla míň času a síly , v práci jsem dělala měsíc dvanáctky a tak nějak jsem odpadala.

A pro dobrou náladu. Jak donutit matku skákat snožmo přes stůl.

Tak jsem po úžasném obědě odpočívala a potomci měli poobědový úkol. Tj. uklidit stopy před nepřítelem, že se tady vařilo a papalo. Vznikla debata, pak začala nabírat i zvukově i výrazově na intenzitě, až se Nejmladší, umlácen (slovně) těmi dvěmi Můrami, rozbrečel, pak jsem ještě zaslechla něco o lékařské psychiatrické diagnóze ( kretinizmus a debilita) a to mě teda už zvedlo z vodorovné polohy. "Ale mami, tys to celé neslyšela" "Milá Nejstarší, to bychom nesměli bydlet v paneláku, aby tu nebyl slyšet ani pšouk." A všichni tři dostali plpana. Ony děvčata měy dojem, že Nejmladší utírá nádobí tak nějak míň. Odmítla jsem řešit, kdo co začal a dostali všichni společně. Nejstarší se odklidila v kuchyni za stůl a jen tak si spíš pro sebe pomyslela "a stejněs u toho nebyla, tak utěr!"............... A že ji měla i z druhé strany

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dede 5.2.2008 10:48

Re: Re: Re: Pohádka!

Teď mě teprve při zpětném pohledu napadlo, že Nazgúlové vždy honí a nikdy nejsou honěni! Není to vlastně zvláštní???

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dede 5.2.2008 10:46

Re: Dede,

 Tys na to přišla, milá abyt!  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petra 5.2.2008 10:44

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Já jsem raději naučila nelézt do cesty bez povelu - prostě automatické zastavení na kraji. Poslušnost taky cvičím sama, ale na agility cvičák potřebuju (a teď ho bohužel nemám).

Bohužel takových případů je všude spousta a v očích veřejnosti jsou pak pejskaři často posuzováni právě podle nich. Každý si totiž spíš všimne jednoho vyjíždějícího psa než 10ti kteří se chovají dobře . Právě proto obecně neodsuzuji cvičáky, protože přesně tito lidé by je potřebovali jako sůl, problém je v tom, že ne všechny cvičáky jsou dobré. A bohužel právě tito lidé nepoznají že je cvičák špatný A to se pak člověk dozví věci: No, ona je agresivní.. ale my jsme s ní chodili na cvičák a nepomohlo to... ale obrany jí šly! No na zabití...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dede 5.2.2008 10:44

Re: Re: Pohádka!

To je fakt, tady je spousta různých setrů (převážně anglických a gordonsetrů) a ohařů, takže Nazgúlové nestíhají hodně často. Je to ale vyvažováno tím, že jsou dva a dokonale spolupracují.  Popravdě z některých "jako štvanic", zvlášť, když před nimi utíká něco křehkého bílého, může mít nezasvěcený divák mrazení na zádech. Sympatie přihlížejících má ve většině případů ten honěný, protože Nazgúlové bohužel často v lidech probouzejí takové poněkud atavistické obavy (vlčí smečka), takže i bezvadnou honičku ukončují dřív, než se jí psi nabaží. Často to musím dělat tak, že je do her pouštím jen po jednom

• reagovat
• nahlásit příspěvek

abyt 5.2.2008 10:38

Dede,

já si myslím, že Vicky je psí elfí princezna a ve skutečnosti se jmenuje Paní Galladriel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dede 5.2.2008 10:37

Re: Milá Dede

Ahoj milá Vlčice zpoza buku!  Je to milé, žes zavítala. jak se ti daří? Když jsem minule zálohovala staré texty, prolétla jsem po čase opět tvá akční povídání. Bylo by strašně fajn, kdybys měla čas občas zaskočit na kus řeči

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSHA 5.2.2008 10:34

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Já psi radši cvičím sama, můžu upravit rozsah a prioritu povelů, které se naučí. Jeden z prvních, které se štěně musí naučit je Auto!, tzn. přiběhnout, sednout a počkat než přejede. Zase třeba nepotřebuji učit psa jezdit tramvají.

A ten příklad je mi povědomý, soused psa nezvládá a navolno ho venku vůbec nepouští. Ještě ke všemu je na ostatní psi dost agresivní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Aredhel 5.2.2008 10:26

Milá Dede

srdečně zdravím zpoza buku, našla jsem si minutku na úúúúúžasné čtivo. Je to krásné pohlazení a myslím, že Vicky nám všem by mohla být příkladem a až si někdo bude dávat předsevzetí, tak žít jako Vicky. teda tím nemyslím, že by se měl pouze míhat lesem a životem, ale s tou radostí. Srdečně zdraví Rákšasí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petra 5.2.2008 10:26

Re: Krásné pobíhání,

Co mám říct hajnému - proč nemám psa na vodítku?

A proč bys ho na vodítku měla mít? Pes je pod tvým vlivem. Tečka. Případně mu to dokaž přivoláním (průšvih je, když čtvernožec vycítí že "o něco jde" a naschvál nepřijde). Nic jiného v zákoně o myslivosti není. Problém je, že spousta zelených mužíčků tento zákon nezná nebo si ho vykládá po svém, takže já se jim raději obloukem vyhýbám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

dalmatin 5.2.2008 10:13

Krásné pobíhání,

ehm, tedy povídání. Až mi z toho vlasy poletují. Chodím dost rychle, ale samozřejmě, že pes to vezme cca 6x a ještě velikými oblouky. Vzala jsem kamarádku na naši kratší trasu, tempo podstatně pomalejší a otazník v očích Ronyho: Co se děje? Proč se tak couráme? A můj velký otazník : Co mám říct hajnému - proč nemám psa na vodítku?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petra 5.2.2008 10:12

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

"Vlastně chodím ven se 2 psi a jedním vodítkem."

 tak to jsme na tom stejně

radši žádný cvičák než takový, při dobrém přístupu jde pes velmi dobře vycvičit doma (může chybět poslušnost v přítomnosti jiných psů, určitě pak chybějí překážky, ale základy naprosto bez problémů) - je tu ale základní předpoklad - páník nesmí být "kopyto" a takových kteří jsou rádi když poznají na který konec vodítka se pes připíná je bohužel hodně. Příklad za všechny - starší paní s hyperaktivní labradorkou: Povel se říká jednou - k noze, k noze, k noze - paní xxx, prostě řekněte k noze a jděte, pak už nic neříkejte - k noze k noze k noze... Přivolání: Pocem! Ke mně! Pocem ke mně! No tak ke mně! Pocem! Sempojď! ... Případně oblíbená 100% poslušnost: sedni!, sedni!, tak sedneš nebo nesedneš?.. no a pes buď sedne nebo nesedne

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petra 5.2.2008 10:02

Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Li, Xerxová - ano, máte pravdu, jen se na to každá díváme trošku z jiného úhlu. Já právě také nemám ráda 100% soudy - 100% soudy že to nejde. Je to právě o individuálním přístupu, o prioritách a - co si budeme povídat - o člověku. Ano, někdy je asi pro oba lepší nechat to tak - pokud pes nikdy nepojede vlakem, je ti úplně jedno že se ho bojí, ale pokud jezdíš 2x týdně, nejspíš na tom zapracuješ. Nepožaduji po psu aby nadšeně každého vítal, ale pokud by se měl klepat strachy když má kolem někoho projít, tak mě to prostě "naštve" natolik, že s tím něco udělám a raději se postarám aby měl důvod každého vítat. Prostě mě psí strach vždycky vyprovokuje k odnaučení. Taky se psa většinou neptám jestli někam chce - do výtahu, do vlaku, do lodi. Prostě já tam jdu a ty jdeš taky. Až tam budeš, tak zjistíš že tě to nesežralo a příště půjdeš ochotněji.

Omlouvám se že zas předhodím přítele, ale on je fakt učebnice chyb. Celé 4 roky obcházel jezdící schody po těch normálních, pes k nim už z dálky táhnul z hrůzy aby ho náhodou nechtěl zavést na ty jezdící (zapracovalo podvědomí páníka, že pes se toho přece MUSÍ bát). Při první procházce na kterou jsem šla se psy bez něj jsem to psa naučila... takže teď táhne k eskalátorům a nadšeně na nich vrtí ocasem - 4 roky zažíval trauma pokaždé když jen procházeli kolem - a úplně zbytečně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSHA 5.2.2008 10:02

Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Filip poslouchal i v přítomnosti té fenky. Pro vysvětlení bylo to asi druhou nebo třetí lekci a většina psů tam ještě neposlouchala ani normálně.

Jinak psi venčím vlastně jen na volno, na vodítko se berou jen v situaci, kdy je to nutné. Vlastně chodím ven se 2 psi a jedním vodítkem.

Cvičák je to jediný fungující v okolí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 5.2.2008 9:59

Re: EVO Ž.

Dík, ale nevím. Jsem VELMI amatérský etolog. Něco jsem přečetla, něco odpozorovala za 30 let se psy. Jenže zkušených pejskařů je tu sposta a mám pocit, že bych nosila dříví do lesa. Kromě toho nemám vůbec zkušenosti s plemeny typu kavkazáků nebo šenzi psů (včetně čau-čau a japonských špiců), kteří mají své specifické znaky a chování, kterému se musí rozumět jinak.

Jinak souhlasím s Xerxovou, že u živých organizmů není nic na 100%. Natož psychplogie. To, že se něčeho docílí v každém případě může být, ale za jakou cenu? Jsou 100% poslušní psi, kteří se BOJÍ svého pána, protože je poslušnost dosažena velmi tvrdě. Nebo psa přiměju dělat něco, co dělá s naprostou nechutí (myslím zásadní, to že se mu nechce přijít, když vidí něco zajímavého je běžné). Prostě vždy je něco za něco. Nejen u psů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka V. 5.2.2008 9:52

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Musím ti dát za pravdu, je to o přístupu páníčka a o vzájemné důvěře. Neříkám, že to funguje vždycky, ale základ je nebát se, že se pes bude bát. Měla jsem v posledních letech dva psy poznamenané předchozím životem. Fakt je nejdůležitější osobní příklad. ,,Ty se bojíš? Já ne, nic to není, půjdeme se podívat spolu a uvidíš sám.Ne, nepůjdeš se schovat, nesežere tě to, mě to taky nesežralo!“ Jen je důležité, aby v těchto chvílích zvíře neudělalo špatnou zkušenost. Nejlépe se mi tenhle přístup osvědčil s koňmi, kteří jsou opravdu lekaví a nedůvěřiví od přírody. Všechno ,,strašně nebezpečné“ ukázat, být tím, který půjde první a dodá důvěru. Ale pokud člověk od svého čtyřnohého kamaráda tu důvěru dostane, nesmí ji nikdy zklamat! Ale nikde není psáno, že čtyřnožec, věřící svému člověku, bude stejně věřit i těm ostatním.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 5.2.2008 9:46

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Ne - všechno nejde... nemám ráda 100% soudy. Spousta věcí se dá zlepšit, upravit, nakonec i zvládnout... ale něco třeba nejde a je někdy lepší, se s tím naučit žít a nelámat to přes koleno (tím nemyslím ty petardy, zrovna u nich je lepší se je pokusit zvládnout, než nechat psa šílet). Pořád musíme vidět toho konkrétního psa a musí se pracovat s ním individuálně. A hodně záleží i na člověku - co jeden zvládne, druhý nedokáže...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Li 5.2.2008 9:45

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Ono to není zase až tak jednoduché  S Eliškou jsem absolvovala celý cvičácký kurs. Omrkla to tam a pracovala naprosto suprově, při interních závodech v poslušnosti dokonce získala první místo, což je na kavkazáka slušný, ne?   přesto v ní plachost ostala. Možná je to tím, že na svět přišla císařem? Ale to Darlenka taky a v jejich povahách, ač jsou spolu a mají stejné vychování je propastný rozdíl...Eliščina máma Boomča je zcela nebojácná holka, vyrovnaná a klidná, navzdory tomu, že na bonitaci získala známku povahy "cholerik"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petra 5.2.2008 9:41

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

LFSHA - ale pes MUSÍ poslechnout i v přítomnosti hárající fenky! Mimo jiné cvičím agility, kam mají háravky vstup povolen - sice když běžím hned po háravce, tak to stojí za houby, přesto pes běží tam kam má a nezkouší za ní zdrhnout. Stejně jako když ji ucítí v parku - ty svého psa nepouštíš navolno? Pokud ano tak ti za ní prostě nesmí zdrhnout - mohlo by to být to poslední co udělá... (pro rýpaly - mám chovného psa a s krytím problémy nemá)

Bohužel jsi měla smůlu na špatný cvičák (podle tvého popisu VELMI špatný). Pes samozřejmě city má, má i nálady, chutě,... Proč by na tebe měl pes skákat nechápu - k čemu to jako mělo být?  Povely je lépe vydávat tiše (nešeptat, ale taky neřvat), srozumitelně, jasně a JEDNOU. Moje stupnice - normálně, naštvaně, ručně (za předpokladu že pes povel ovládá, jen se mu nechce)... Fakt špatný cvičák... a to ještě buď ráda že ti při první hodině nedoporučili ostnáč, protože pes neposlouchá a po pár lekcích elektriku, protože na ostnáč už si zvykl - ano, i o takovém cvičáku bohužel vím - co poradí když pes přestane vnímat i elektriku, kterou tam používali naprosto bez rozmyslu a mnohdy i chybně, to jsem raději nechtěla vědět...

Jenže to neznamená že všechny cvičáky jsou špatné - jen je nutné opravdu dobře vybírat, ptát se - a pokud vám něco nesedí, prostě to nedělat, případně najít lepší cvičák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 5.2.2008 9:24

Re: Panečku

Jako běhající pointr To tedy dost pochybuju.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Li 5.2.2008 9:24

EVO Ž.

Rozčílila jsi se strašně moc hezky, prosím prosíííííím pokračuj   To by bylo na samostatný článek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petra 5.2.2008 9:23

Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

není psycholog jako psycholog...

bázlivost odstranit JDE. Zvýšením sebevědomí, vzájemnou důvěrou a respektem, trpělivou prací. Správnou reakcí ve správný okamžik. Někdo se spokojí s tím, že se jeho malý pejsek velkých bojí a proto je raději obchází obloukem, čímž psa ještě více utvrzuje v tom, že se má bát. Někdo se raději snaží a psu postupně vysvětlí že nemá důvod k strachu(neznám vás ani vaše psy, píšu pouze v obecné rovině, je mi jasné že s některými to jde líp a s některými hůř).

Přítelův pes se bojí petard - zaleze pod stůl a klepe se. Tak jsem o silvestru (prvním společném) trošku zapracovala - pejsan se klepal, ale zalézt nemohl a zjistil že "na to neumře" a chvíli po poslední petardě byl v pohodě (nešel do útlumu!). Zatímco když jsem jeho reakci viděla poprvé, tak odmítal opustit "bezpečný úkryt" jště pár minut po JEDINÉ petardě...  Ještě pár lekcí a snesl by to klidně... a za dalších pár by jen líně otevřel jedno oko jako to dělá ten můj. Reakce přítele? Já ho týrám (když ho nenechám schovat) a za pár dní v reakci článek v novinách o ztracených psech - vidíš že je normální že se pes petard bojí  no co na tohle chcete říct

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jen nemám ráda slovíčko "nejde" - všechno jde, jen něco ne hned...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSHA 5.2.2008 9:20

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Znám pár dobrých psychologů na hraní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSHA 5.2.2008 9:19

Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

To nic, špatné zkušenosti poznamenají člověka stejně jako psa.

Já se s Filipem kdysi přihlásila do kursu základní poslušnosti a nestačila se divit. Nejdřív tvrdili, že pes nemá VŮBEC ŽÁDNÉ city a pocity, potom  že je dobré, když si na mě pes skočí pro piškotek (po měsících usilovného odnaučování, kdy jsem byla samá modřina a věčně jako prase, o škodách na oblečení nemluvě). Pak trvali na tom, že při přivolání mám rovnou naplno zařvat, ihned, ne až při opakování (už vidím "nadšení" sousedů, když to zkusím ráno ve 4). Když jsem k tomu připočetla, že Filip přestává zcela poslouchat, okamžitě jsem kurs ukončila. (Filip se během několika málo týdnů srovnal.)

Jak došli k názoru, že psi budou poslouchat, když je na cvičáku i hárající fenka, je mi dodnes záhadou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

atet 5.2.2008 9:15

Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

s tím krmením máte pravdu, misky plním já, že by mě naši psi neposlechli, to se nedá říct, ale ta hlavní v naší lidsko zvířecí smečce je pro ně moje dcera. A psychologové? Neznám dobrého ani mezi těmi, co se věnují lidem..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 5.2.2008 9:09

Panečku

tak tu máme poránu BTW, a k tomu takové pěkné. Já tu Vicky úplně chápu, taky bych byla nejšťastnější v lese, nikoho nepotkávat, jen si chodit (ano, tohle je rozdíl, ale já aspoň chodím poměrně rychle).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 5.2.2008 9:00

Re: Pohádka!

Nojo, přece jen je rozdíl, mezi plnou rychlostí a "plnou rychlostí". Ája je rychlá, daleko rychlejší než labrador nebo golden, rychlejší než malí honiči (kamarádíme s barvářkou), ale na setra nebo dalmatina nemá ani náhodou. Už se s nimi ani nehoní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek