Vánoce jsou totiž svátky silných emocí - pokud je tedy k sobě stihneme v předvánočním kalupu a následném úlevném klidu pustit. Jsou v té nejhorší části roku, poznamenané nevlídným počasím a tmou a přesto je to oslava lásky a naděje, zosobněná světlem.

Připomínají nám, že každá noc musí skončit a nadejde nové ráno. Možná kalné, ale ne temné. A vždy v sobě skrývá předzvěst jasného dne. Zubaté sluníčko putující nízko nad obzorem se toho dne otočí k něžnému vlahému jaru i horkému plodnému létu. Aleluja!

A ta láska? Ta je druhou tváří Vánoc. Nejde zrovna o tu horoucí, mileneckou, nejde o vášeň. Jde o lásku hlubokou, něžnou, ochranitelskou, přátelskou. Spíš takovou, která hladí a utěšuje, než bodá a spaluje. Je to pevné objetí, stisk rukou, náruč pro děťátko. Je to podpora, pomoc, partnerství, oddanost. I proto jsou Vánoce o samotě tak bolestné!

A tak vám všem přeju, abyste měli své Vánoce voňavé, pospolité, radostné a třeba i trošičku tajemné. Přeju vám, abyste dokázali překonat smutek, strach a pochyby a aspoň pro ty sváteční dny si povolili klid, naději a víru, že všechno zlé nad vámi nemá pro tuto chvíli moc.

Šťastné a veselé, milí Zvířetníci!

PS: Musím na tomto místě ještě jednou poděkovat vám všem, kteří jste mě podporovali v těžkých chvílích. Vaše přátelství a vřelost pro mne znamenají nesmírně mnoho, vaše laskavá slova, podané ruce a četné dárky mi pomohly hledat světýlka v temnotě.

Nedokážu vám tu poděkovat jednotlivě všem - bojím se, že bych byla nespravedlivá a na někoho zapomněla. Tak vám aspoň posílám obrázky Štětinčina Zvířetníkovského cukroví, do kterého vložila tolik práce, invence a myslím i vřelého přátelství.

S dětmi a koťaty pečené, přes mnohé kořeny nesené, bude s chutí snědené!

Děkuju! :))

(další fotky najdete zde...)