30.9.2020 | Svátek má Jeroným, Ráchel


BTW: Taiwan - pohled z druhé strany

26.4.2006 22:29

Nikdy mi nepřipadala naše země tak maličká a její světoborné záležitosti tak vzdálené, jako když jsme byli jako rodina mezi roky 1992 a 93 na Taiwanu. Bylo to v době před internetem a mobilními telefony, dopisy domů šly tři týdny a BBC ani CNN se o dění v české kotlině nijak zvlášť nezajímaly. Žili jsme v univerzitním kampusu ve městě Hsin-chu (asi střed ostrova) v mezinárodním prostředí hostujících profesorů a učili se dívat na mapu, kde Evropa byla jenom maličkým výběžkem pevniny daleko na západě, zatímco Ameriky byly zakreslené vpravo.

Martin pracoval na univerzitě a já jsem byla s dětmi doma. Andymu bylo sedm a učila jsem ho místo docházky do první třídy, Markovi bylo dva a půl. V Hsin-chu tehdy bylo velmi málo bělochů a jeden jediný černoch (jeden z učitelů na univerzitě). Andy s Markem však byly první bílé děti, které tu naprostá většina obyvatel zahlédla, takže naše popularita byla nemalá. Marek si tak brzy vypěstoval intenzivní odpor k fotoaparátům.

Nebylo divu. Andy má zelené oči a k tomu měl v té době delší kudrnaté velmi světlé vlasy. Marek byl typické české mimi - nebesky modré oči a rovné blonďaté vlásky. Když si hrál se stejně starým tmavým chlapečkem, takto synem amerického profesora a Číňanky, vypadali spolu jako dokonalá reklama Benettonu.

Reakce dospělých byly předvídatelné - zvědavost kombinovaná s odstupem. Číňané jsou velmi hrdí a uzavření a popravdě řečeno, o nás (coby Evropanech) neměli valného mínění. Obdivovali Američany (hlavně mládež), ale jinak si o bílých lidech mysleli své. Navenek však byli velmi zdvořilí a usměvaví, i když jejich otázky nás dokázaly hodně překvapit. Po dobu jednoho semestru jsem navštěvovala marketingový kurz na sousední univerzitě spolu s čínskými studenty, takže vím, o čem mluvím.

Děti však na nás reagovaly úplně jinak. Ty nejmenší, odhadem mladší školkové, se nás obvykle bály. Kolikrát se stalo, že se rozplakaly hrůzou, když jsme si jich všímali - třeba při rozhovoru s jejich rodiči. Ty o něco starší (mladší školní věk) z nás měly zase úžasnou legraci - nejspíš jsme jim připadali jako postavy z kreslených filmů Walta Disneye. Teprve těm starším jsme začali připadat zajímaví.

Z našeho pobytu jsem si přinesla spoustu zážitků, ale právě zkušenost s čínskými dětmi byla asi nejpodnětnější. Ty děti byly velmi upřímné a neviděly důvod, proč své postoje tajit. Nikdy jsem neměla problémy s předsudky týkajícími se národností nebo ras. Ale ten pohled z druhé strany, kdy se z běžného člověka zastupujícího většinovou společnost stanete exotickým, a leckdy v očích domorodců hodně divným cizincem, ten rozhodně stojí za to.

Lidem udělá moc dobře, když se občas mohou na své hodnoty a postoje podívat z dálky a s odstupem. Lépe se tak oddělují věci podstatné od těch druhých. A já jsem nesmírně vděčná za to, že jsem si to mohla zažít.



Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!
Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!

Pokožka vašeho miminka si zaslouží jen tu nejlepší péči. Vyzkoušejte s námi řadu sebamed Baby, která byla vyvinuta speciálně pro potřeby citlivé...