Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jejej to je krásný povídání

úplně ho vidím, Daníka-čerta chlupatýho, jak je celý za smutný stvoření. ¨Kdepak zítra to bude velká bouře, taková velká chlupatá hromada emocí nemůže dělat uraženýho. Smete Marka z povrchu zemského. Doufám, že mi počítač vydrží a zítra se večer dozvím, jak to tedy bylo.

Když jsem u toho smutnění - Murphy byl typ urážeče. když odjel s naším kamarádem na chatu on, to bylo všechno v pořádku, pokud jsme si kupříkladu dovolili odjet na jeden den pryč (odjezd třeba ráno v půl čtvrté, návrat kolem půlnoci - takže doba mimo domov nic moc dlouhá), dal nám to náležitě "sežrat" vyrácal se z bydlíku do předsíně, tam hodil oko ve stylu:"Jooo, to ste vy?aháá, no vás já teda neznám!" a ostentativně zalezl do bydlíku zadelí ven. Ešus jako hrouda emocí zatím vždy nadšeně hopíkuje, poulí oči a vyplazuje jazyk. Je ovšem pravda, že proti Murphymu má dost velkou výhodu - dnes už pejsani můžou skoro všude, takže s námi taky skoro všude jezdí a nehrozí tak, že je od nás dlouho pryč.

Re: Jejej to je krásný povídání

Petro, pěkně vítám, doufám, že se teď příběhy Ešuse a pod. budou vyskytovat častěji. Jak se podařilo přemluvit počitadlo?

jo jo, psejci,

zahlidla jsem tu neco o spinavem obleceni. To opravdu pracuje.

Bohuzel, kdyz jel tata na sluzebni cestu nebo do lazni, ani ty fusakle nepomohly. Pes proste nechtel zrat. Pak jednou tata volal domu, pes se prichomejtl k telefonu, chvilku poslouchal a sel zrat. Takze kazdy vecer, po dobu nepritomnosti, telefon, povel jdi papat a bylo po starostech. Se psem, ne s uctem za telefon. Tudiz tata koumak (nastesti psi uplne vsemu nerozumi), nahral pasku s kratkym povidanim pro pejska. Mama kazdy vecer pustila pasku, pejsek si vyslechl panecka a sel se naveceret. To prosim neni vtip, ale fakt pravda.

Kdyz odjedu z CR, tento uz ctvrty Penny, me schani a je smutny. Takze popovidam s mamou a par slov vzdy prohodim i s Penny. A to je lasky a vitani, kdyz zase prijedu!

smutnění jo ?

Ten náš prasopes podle mě celý den prospí, ale když přijedeme večer domů, vypráví cosi o tom, jak se mu celý ..uuááá..den strašně stýskalo :-))). Pravda je, že teď už taky vítá značně decentněji...byl chudák donucen :-))

Dobré odpoledne

Nevím, co máme doma za psa, jestli není řízlá kočkou. Vítání probíhá značně decentně, koukne ze dveří jestli to jdu doopravdy já a otočí se zpátky k sobě do pelechu.

ano, ano.

Čičiny dokážou smutnit a tesknit s určitou noblesou, ale taky doopravdy. Když jsme odjeli na první dovolenou v životě Míny a Mr, Zrzavého (bylo jim 13 měsíců) a za týden se vrátili tak nás čekalo "vyprané žrádlo" . Zaopatřeny byli plyšáci dobře. 2x denně servis, včetně lahůdek a podrbání, ale to se nepočítalo. Mr. Zrzavý nám nejdřív označkoval kufr (opravdu to jindy nedělal) a oba mňoučili jako o závod. Nestačila jsem se ani vysprchovat a Zrzek si vyskočil na klín a na hodinu mne přišpendlil k židli. Později jsme se dověděli, že nás čičiny celý týden pilně vyhlížely na parapetu okna.

Sorry

plyšáci - zaopatřeni,

Ivo,

svoju nosit nemusíte, až mě dojdou flašky, taak se nad sebou zamyslím! Dostanete rum nebo šalvějový kapky - ty jsou navíc léčivý! Třetí panák s Váma práskne pod stůl a únik informací se nekoná! Stejně mně vrtá hlavou, jsetli nejste tajný příznivec Pápa!

V Nýznerově teče jen potok, na něm může být tak leda vodopádek! Ale oblečenej vodopádek - ten jsem tam nikde neviděl! budu se muset poptat! Egona neznám i kdybych ho znal - jména neberu!

Re: Ivo,

Vodopády: ze Žulové na Nýznerov a furt pryč, míjí se hájenka a dva tábory a pak se to asi ještě kiláček, a pořád po asfaltce. a jmenuje se to Nýznerovské vodopády.

A s Egonem jen zlobím, on to stejně není tvor dvounohý.Možná bez a nebo vícenohý

Kočkám to také není jedno, když jim zmizí páníček

Vážení a milí,

pejsci dokážou dát opravdu naplno to své psí smutnění, když se jim páníček toulá někde, kde nechtějí. Věřte ale, že kočky to dovedou také a umí věrně čekat na své potulující se páníčky, jen to není tak okaté. Naše kočky mají opravdu kliku, žijí s mými rodiči - důchodci, kteří na ně mají opravdu čas. Nicméně ale nemohou být doma 24 hodin denně. Takže jsem byla svědkem různých scén. Tedy žijí část roku na venkově volně a část roku v bytě v Praze, jinak to nejde. Například šli jen na pár hodin pryč, já jsem přišla z práce, kočky mě sice přivítaly, ale zůstaly v předsíni. Sledovaly každé hnutí výtahu, vyskočily, když zastavil u nás v patře, ale byli to sousedi, to zklamání, lehly si a čekaly dál. Ač Micka kocourka (tedy bez všeho příslušenství) normálně nesnáší, v tomto případě vládne mír. Takže, když rodiče konečně přišli, nastalo velké vítání a teprve pak si kočky zalezly do svých skrýší. Stane se, že z různých důvodů jeden nebo oba rodiče nejsou doma více dní,  papání se tedy postarám já, není problém, ale kočky mě prostě neberou vážně. Smutní, jsou zalezlé a vylezou jen k papáníčku. Můžu se přetrhnout a je to jedno. Kdy byl tatínek na operaci, hlavně kocourek ho hledal všude možně. Tázevě se po nás koukal a ptal se, kde jsme ho schovaly. byl viditelně smutný. Vydrželo mu to, dokud se nevrátil. Na venkově chodí doprovázet a vítat. To pak vždy přijdou s tuláky rodiči domů, zkontrolují, jestli je konečně všechno v pořádku a teprve potom jsou za svými záležitostmi. Vítají naše auto, jeho motor bezpečně poznají. Micinka, když odejdeme, si s oblibou lehá na naše boty, ale i oblečení, jen aby měla trochu toho našeho pachu do zásoby. Tedy, jinak se dost okatě snaží, aby tyhle smutky nebyly zase tolik vidět, to je asi hlavní rozdíl mezi psem a kočkou, ale kdo je zná, to dobře pozná. Netvrdím, že tohle bude provádět každá kočka, ale ty naše, zvyklé na téměř celodenní kontakt se svými lidmi, takové opravdu jsou. Zvířecí duše je opravdu spletitá.

Re: Kočkám to také není jedno, když jim zmizí páníček

Vzpomínám na kocoura Bedřicha, který přišel k nám do útulku ve věku cca 10ti let. Jeho pán umřel a dědicové rádi zdědili dům, ale už nestrpěli kocoura, který byl zvyklý na dům a občasné vyběhnutí na zahradu. Ač jsme se snažili ze všech sil, odmítl jíst, komunikovat, zalezl  a přes všechna možná vyšetření a snahy umřel - na smutek.

Ono to smutnění

může být i opačné.

O víkendu jsme byli na oslavě, neboť ctěný choť slavil své kulatiny. A co jiného si u této příležitosti obléci, než sváteční oblek. Po více než roce byl tento slavnostně vytažen ze skříně a na něm se skvěl krásně zrzavý chlup. Hned jsem si jej přivlastnila a odchvátajíc do ústraní jsem  delší chvíli smutnila a vzpomínala ... na někoho, kdo už se nemůže vrátit .. ale já přitom vím, že na mě čeká!

Re: Ono to smutnění

Mila Alco, jiste se nebudes zlobit, kdyz k tve nezne vzpomince pripojim svou, take na zrzavy "chlup"

Byl take na saku, vlastne  ne chlup, ale vlas. Objevila ho Magda, kdyz vytahla jednou sako ze skrine. Hned ho zacala zkoumat, ci ten vlas je. Ze mi preci nic nevycita, jen   je ji ten vlas proste divnej. Tak jak to zensky halt umej.

Ze to vypada na Malcatovou z nakupu, ta ze ma tuhle barvu Ja, ze do nakupu vubec nechodim, natoz v saku, Malcatovou ze jsem naposledy videl v zavodce a to sedela Magda vedle me. Magda si polozila ten vlas na papirovej ubrousek a dal ho zkoumala, prej jen z cisteho zajmu, ze preci nic nerekla, proc se vubec tak rozciluju. Az jsem si sel na balkon zapalit, rozhorcen nad tim, ze bych ja mel bejt zodpovednej za ten pitomej vlas, kterej se dostal fakt nevim jak na to moje sako.

Pak jsem byl nahle osvicen. Vratil jsem se do kuchyne, kde porad lezel ten zrzavej vlas na ubrousku a Magda delala, ze ma jinou praci, ze uz o nem nevi ( proc ho tedy nehodila do kose )a prehnane laskave se mnou mluvila. I vytahnul jsem ze supliku metr vlas jsem zmeril a povidal jsem: ale drahousku, ty opravdu nevis, ci je ten vlas ?  Malcatova preci nema tak kratke vlasy, tolik jsem si povsimnul, i kdyz me jinak nezajima !! Tohle je totiz milacku vlas toho zrzavyho Vincka, pomocnika VB ! A sako bylo ve skrini prilepene na tvuj kostym !! Ale jiste, ja si nebudu nic domejslet ! Ja jsem totiz Magdicko charakter. Prosim, stalo se stalo ! Alespon jsi poznala, jakej mas doma poklad. Ja ti Magdicko odpoustim povidal jsem, zatimco jsem se voblikal. Dal jsem ubrousek s vlasem do kapsy a obouval si boty. Kam jdes WWW ? Ja jsem Magdicko rikal, ze odpoustim tobe, ale ne Vinckovi. Ted jdu ke Kanci a pockam si na nej. Pak mu u Kance rozbiju hubu. Pockal jsem az za roh, aby Magda nevidela, ubrousek s vlasem hodil do odpadkoveho kose a sel spokojene na toceny !!!

.

Daxa,

matka dvou současných zrzavých, uměla smutnit taky! Od štěněte byla všude se mnou, v lese zpočátku ve služební brašně - přivezl jsem ji na Nový rok -, pak u nohou, v kanceláři v šuplíku. Když jsem ji musel nechat doma, zalezla, s lidima se nebavila, žrádlo vzala až třetí den. Jen jednou se mně povedlo ji oblafnout. Flintu jsem si nechal na chodbě, Daxe jsem tvrdil že jdu jenom na ééé. A práskl jsem do bot. Týden se mnou nemluvila, ale na WC mne od té dobu samotného nepustila. A naučila to i štěňata. Čuba + 6 - nádhera! Pak už chodily jen čtyři, teď tři. To už se vejdem. Daxa, podle tvrzení DMS ( děkuji, Mr. Owcrope!), poznala, že se vracím dom, když jsem byl vzdušnou čarou 10 km od domu a už čekala!

Petrklíče kvetou u tjf a sousedů na zahradě, venku u silnice Králíky - Červený potok! Tam jsou prvosenky jarní. Prvosenky vyšší - u silnice Podbořanský Rohozec - Valeč Na Karlovarsku. Kdo nevěří, ať tam běží, ale jsou tam!

A kvetou i duby, jeřáby a olše! Pylomilci, chce to asi roušky. Možná si ji vezmu taky, aby mne Pápa nepoznaly! Lucka asi dělá medicínu, čeká ji zkouškové období, uvidíme v pátek - spíš v sobotu! Uvidíme - jaký je odpovídající slovo pro setkání na netu? Tohle je tak pro Rpuť a Fallowu! 

Pápa, nebudu odpovídat na dotaz na jméno! Pavel nejsem, ostatní dotazy neberu! Přejedete kalendář a máte mne hned v první polovině. Tak móc Vám to neusnadním!

Re: Tojefuku, to je jasné,

Vy jste Jiří .

Psí smutnění

určitě zná každý majitel psa.Náš Ferda si už celkem zvykl,že syn není dva nebo tři dny doma(víkendy),ale když syn odjede na dovolenou na tři týdny,začne čtvrtý den smutnit - leží u dveří,smutně kouká a dává jasně najevo,jaký je chudák opuštěný pejsek a přestane ho zajímat miska se žrádlem.Druhý týden sice žere,ale dává najevo,že žere jen proto,aby se dočkal páníčkova návratu a kňučením hlásí každou Fabii,která jede okolo.Třetí týden odmítá se z procházky vrátit domů,zalehne na chodník s výrazem,,nech mě tady,já si počkám´´.Když syn konečně přijede,nastane velké tetelení,vítánítakovým způsobem,že je problém se dostat ke dveřím a doma mu přinese všechny hračky,co má,pak se vrhne na misku s granulemi,aby páníček viděl,jak jsem ho trápila hlady(normálně granule jí dvě,tři po hlavním masitém jídle).Je zajímavé,že když odejdu já(většinou jen do obchodu)sedne si u dveří a vyje,ačkoliv ví,že se za chvíli vrátím.Jenže,co kdybych nepřišla - jakožto osoba,která mu zajišťuje přísun žrádla,jsem zřejmě priorita...

Re: Psí smutnění

Na tohle byl expert Ajvík Když už jsme někam museli bez něj, celou dobu - jak říkali sousedi - funěl u dveří. Nic jinýho, jen velmi hlasitě funěl. A když jsme se vrátili - samou radostí nám nanosil všechny svoje hračky a sežral všechno na co dosáhl Zapomenuté sušenky na stolku, vylízil cukr z cukřenky.....