Opět se mi potvrdila dávná zkušenost. Když je kolem mě spousta vybraných lahůdek, hlad mě opouští nebývale rychle. Zato když je lednice poloprázdná, já sedím za počítačem a tiše míjí půlnoc, honí mě mlsná až běda. A zjišťuji zajímavou věc - čím dál víc oceňuji ty nejprostší jídla.

Vezměte si třeba brambory. Stačí je uvařit ve slupce, horké rychle oloupat, posolit, kousíček másla a špetička tvarohu... Mňam. Nebo je jen tak omyté a rozkrojené strčit do trouby, nahrubo posypat kmínem a upéct, až budou mít zlatavou kůrčičku. Potom je buď sníst rovnou, nebo na ně ještě přidat trochu prolisovaného česneku. My jsme tak pekli vždycky ty nejmenší brambůrky, co je nikdo nechtěl oškrabat - babička jim říkala otčenášky.

Nebo obyčejná bramborová kaše. Ta vůně, když brambory šťoucháme, horké mléko, máslo a ušlehat do hedvábna. A že k tomu musí být maso? Ale kdepak, stačí, když se na tom másle opeče cibule. Vůbec brambory jsou s cibulí kamarádi a dokáží spolu podivuhodné kousky.

Jistě, bramborových receptů jsou stovky. Ale pomyslete teď se mnou na docela obyčejný chléb. Ještě horká vypečená patka, měkoučký krajíc s máslem a se solí (nebo čímkoliv jiným...:)), topinky opečené na plotně s česnekem, vaječné topinky s čerstvou zeleninou nebo kyselými okurkami... Možností je bezpočet.

A když navíc žijete v místě, kde se vyskytují opravdové "domácí" pekárny jako u nás, tak nemusíte za mlsotou chodit ani do cukrárny. Já sama si volím chleba podle pečlivého uvážení a nastavení chuťových buněk. Nejčastěji je to z dvorského Elstaru tmavý Královédvorský, mám-li chuť na měkoučkou ale nedrobivou pochoutku, koupím jeho světlejšího bratříčka - chléb Maďarský. Tužší a velice chlebovitý je Mostecký (z blízké pekárny v Mostku, ne v Mostě :)) a pokud mám chuť na úplnou klasiku přímo předurčenou na skvělé topinky, tak si z Jilemnice dovezu chléb Semilský.

V Elstaru také mají spoustu dobrého pečiva, ale jedničku z rohlíků má naše vlastní pekárna v Doubravici. Na to, že naše vesnice má i s přilehlými osadami Zálesí a Velehrádek (krásná jména, že?) necelých 400 obyvatel, jsme nezvykle rozmazlení. Křehoučké voňavé rohlíky sypané solí s kmínem nebo mákem jsou pochoutkou, pro kterou jezdí lidé z širokého okolí.

Jak říká jeden soused - jsou nebezpečné. Jak s nimi jednou začnete, nevíte kdy přestat. S bílou kávou nebo klasickým kakaem jsou dokonalé a vůbec nic na ně není třeba mazat. Musím ale uznat, že druhý den už nejsou nic moc. Člověk se musí zkrátka starat, aby nezbyly...:))

Brambory, chléb, pečivo, máslo, cibule česnek - co je na tom zvláštního? Nic. A přece v sobě skrývají úplnou symfonii chutí, která okouzluje. A láká. Zjistila jsem, že když si v rámci pokusu o hubnutí zakážu sladkosti, vydržím. Zakážu-li si chleba, selhávám.

Čekají nás Vánoce, což je tradičně čas kulinářských zážitků. Ještě před nimi pravděpodobně absolvuji řadu pracovně-společenských akcí, kde se budou podávat vybrané pochoutky. Užiju si to. Ale vím, že se nebudu zlobit, až zase přijdou obyčejné dny s úplně obyčejnými jídly. Užívám si je také.