28.10.2020 | Den vzniku samostatného československého státu


BTW: Sakra, v komoře je myš!

26.5.2006 22:16

Myši sdílejí s člověkem stejný životní prostor již celá tisíciletí. Nenažranost milionů drobných hlodavců celé věky bystřila lidskou obezřetnost a důvtip - kdo jejich hrozbu zanedbal končil s kručícím žaludkem, nahý a bez peřin. Ostatně, proč si myslíte, že lidé uprosili hrdé (nebo nafoukané?) kočičí plémě ke společnému životu?

Díky naší chalupě v Krkonoších mám s myšmi nejrůznějších druhů a velikostí mnoho zkušeností zakládajících se především na sežraných potravinách a bezesných nocích. Rodný dům mého otce je totiž starodávné stavení - napůl roubenka, napůl zděný dům a dohromady poněkud strašidelný pozůstatek důvtipného technického zařízení. chalupa časné jaro

Je to téměř 250 let starý mlýn, který statečně bojuje o přežití na jediném rovném plácku v okolí, umístěném na dně strmého horského údolí. Kdysi nestál na soutoku dvou potoků tak sám - kolem bydlelo přece jenom pár dalších rodin a vyhlášená hospoda, kterou provozoval můj dědeček, vábila slušný počet hostů z okolních vesnic i samot.

Dnes ho oživuje pouze naše rodina, k ní patřící psi a řada divokých zvířat, která se s naší občasnou přítomností vcelku snadno smířila. Vzhledem k tomu, že opravdu uzavřené jsou jenom obytné místnosti, skýtají prostorná síň, stará mlýnice a rozlehlé půdy nesčetné úkryty nezjistitelnému počtu myší domácích i polních, maličkým rejskům, větším plchům a vlezlým lesním kunám.

Úplně pod střechou hnízdí různí ptáci - jednou se nám na starém seně vylíhly dokonce čtyři malé sovičky. Vypadaly jako kuřata se sovím ksichtíkem a rozhovory jejich matinky s ostatními příbuznými po několik týdnů úspěšně navozovaly v domě atmosféru Drákulova hradu.

Je zajímavé, že naši rodinní jezevčíci byli ochotni se zvednout a zaštěkat tak nanejvýš na kunu, hlodavci jim byli naprosto ukradení. Byla jsem svědkem toho, jak pes mých rodičů - hladkosrstý jezevčík Benda - chytil (nejspíš omylem) malinkatého rejska. Zůstal stát v tichém zadumání a tlama se mu na různých místech vydouvala, jak se myšička snažila ze svého podivného vězení uniknout. Nakonec ho uvážlivě vyplivl a oslintaný tvoreček mohl s vyčítavým pohledem zmizet ve škvíře mezi kameny.

Jak už jsem se zmínila, myši nám způsobují potíže v zásadě dvojím způsobem: jednak svojí snahou sežrat cokoliv, o čem se ony domnívají že je to jedlé (např. jakékoliv potraviny, kredenc, slánka, mýdlo, cukřenka, koberec či vaše peřina), a jednak šokem, který je obvykle následkem jejich nečekaných a bleskurychlých pohybů.

Tento šok hrozí především v noci, kdy je člověk nucen z různých důvodů opustit osvětlenou místnost a vejít do temné a studené síně. Pokud byl předtím alespoň čtvrthodiny v domě klid, můžete se vsadit, že po vašem vykročení se začnou bleskově schovávat zvířata, která byla zrovna na výzvědách a vy skončíte s bušícím srdcem a leknutím změklými koleny.

Moudrý a hlavně poučený člověk však ví jak na to. To musíte jenom maličko pootevřít dveře, vysunout ruku a rozsvítit. Dáte spolubydlícím živočichům tak tři čtyři vteřiny na útěk do úkrytu a potom již můžete vcelku bez obav vykročit za svým cílem. Pokud si ovšem třeba nechcete vzít ovoce z bedničky, ve které se jako na potvoru schovala myší rodinka při své výpravě za proviantem...

Jednou jsem tak nachytala myš v plastovém umyvadélku se zeleninou, které jsem měla položené na staré peci v nevytápěné kuchyni. Vyletěla ven a bez rozmyslu se vrhla do prvního kouta, který viděla. Nebylo to nejšťastnější rozhodnutí - stála jsem tak, že jsem jí opticky blokovala obě možné ústupové cesty. Myš se tedy schoulila na plotně a čekala co bude.

A bylo! Se sadistickým potěšením jsem jí procítěně řekla všechno, co si myslím o jejím nenažraném a hlučném příbuzenstvu. Když jsem skončila, ustoupila jsem a houkla: "A teď už koukej mazat!!" A mazala. Předvedla úžasnou myší schopnost běhat po kolmých stěnách a zmizela v nedozděném výklenku odkud se do kuchyně vloupala.

To byla legrace, protože to bylo ve dne. Myši v noci jsou však doslova noční můrou - alespoň pro mě. Nevím, jestli se mi někdy v pradávnu dostalo do genů něco kočičího, ale když kdekoliv byť slabounce zaškrábe myš, okamžitě se budím a v hlavě se mi automaticky zapne radar lokalizující polohu hladového vetřelce. Je to velké trápení, protože v konečném důsledku nespím ani já ani moje okolí.

Živě si pamatuji na noc, která následovala po pozdním pátečním příjezdu z Prahy. Zapomněli jsme na stole nějaké potraviny zabalené v igelitových sáčcích a myši naši nepozornost okamžitě využily. Mnou probuzená matka nijak nediskutovala, popadla sáčky a zavřela je do prostoru mezi okna. Jaké bylo naše překvapení, když jsme ráno uviděli pobíhat v okně vzteklou myš, kterou tam moje rozespalá rodička šoupla spolu se sýrem! Vypadala, že hrozně nadává a vsadím se, že kdyby to byla uměla, dělala by na nás neslušná gesta.

Díky myším jsem však měla mimořádnou možnost prověřit i charakter mého muže. To jsme spolu tenkrát teprve chodili a úvahami o společném životě jsme se ještě nijak vážně nezabývali. Víkend na osamělé chalupě v zasněžených horách se vždy jeví lákavě, takže jsme vyrazili. Představte si úmornou čtyřhodinovou cestu autobusem, obtížný dojezd potmě na běžkách, boj o první teplo a poté láskyplný večer s dobrým červeným vínem. Bylo po půlnoci, když můj milý s potěšením tvrdě usnul. Mě se to bohužel nepodařilo - ve tmě začaly harašit myši.

Dlouho jsem se to snažila vydržet, ale byly stále drzejší. Kolem jedné hodiny jsem je začala pronásledovat s baterkou, zatímco můj nejmilejší spokojeně spal. Nevydrželo mu to dlouho - asi za půl hodiny jsem již byla tak zoufalá, že jsem ho vzbudila. "Myši? Jaké myši? Kde?" ptal se mě zmateně. S pláčem na krajíčku jsem mu s baterkou ukázala dva lesklé korálky očí patřící myši ukryté za kamny. Nejdříve zkoušel vyjednávat a chlácholil mě běžným mužským způsobem, při kterém se mu pletla slova a klížily oči.

Nebylo mu to nic platné. Nebudu to prodlužovat - následovala honička hodná kvalitní grotesky, která kupodivu končila vítězstvím muže-lovce vyzbrojeného pohrabáčem. (Bylo to poprvé a naposled, co někdo u nás vlastnoručně ulovil myš!) Když znechuceně vynesl ven pozůstatky poraženého soupeře, zalezl do postele a zavrčel cosi v tom smyslu, že teď se snad konečně vyspíme. Bohužel se mýlil - po deseti minutách ticha jsem ho jemně zatahala za rukáv a zkroušeně mu oznámila, že je tu ještě jedna myš...

Ne, opravdu ten pohrabáč nepoužil proti mě! No řekněte, mohla jsem nemilovat takového muže?



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!