19.3.2024 | Svátek má Josef


BTW: Ruce

21.3.2007

Ruce totiž o člověku prozradí kolikrát víc než ten obličej. Už proto, že obličej si lidé (zejména ženy) pěstí a malují, tělo se dá schovat do více či méně vhodně zvoleného oblečení a pravdu o nohách skryjí boty. Ruce jsou však obvykle vůči pohledům zcela nechráněné. Norsko - poslové jara 1

Ruce malé, velké, jemné, silné, zhrublé prací, opálené, s nehty pěstěnými, ulámanými, dlouhými či okousanými. Ruce dokáží nemilosrdně prozradit pečlivě skrývaný věk, mohou se třást, mohou být zaťaté v pěst, uvolněné, chladné, vlhké, či příjemně teplé. Není divu, že součástí pozdravu, alespoň v našem koutě civilizace, je vzájemné podání ruky. Tento prostý úkon, spolu s přímým pohledem do tváře toho druhého, v sobě skrývá šanci na velmi slušný odhad toho, s kým máme tu čest.

Když se narodí miminko, má ručičky zaťaté do pěstiček, jejichž postupné uvolnění je začátkem vzrušujícího objevování světa. Volné ručičky totiž mohou věci uchopit a strčit je do pusy - tak člověk začíná a popravdě nakonec i končí. Jenom k stáru už je na ty věci, které chce ochutnat, přece jenom vybíravější.

Ruce vězí snad za každým lidským jednáním. Mohou být něžné, hrubé, laskavé, surové, šikovné, nemotorné, vzrušující, tišící a nezapomenutelné. Tisíceré hry rukou milenců, končící ve stáří stiskem plným jistoty - patříme k sobě. Chladivá dlaň na rozpáleném čele nemocného, pevné sevření zahánějící noční můry, neochvějný stisk ruky ujišťující umírajícího, že není v poslední chvíli sám.

Určitě si pamatujete ruce svých rodičů a prarodičů - pokud se o vás starali tak, jak to má být. Matčiny ruce utírající slzičky, otcovy silné ruce zahánějící strach, babiččino vlídné pohlazení, bratrův šťouchanec, dědovy ruce vyřezávající lodičky z kůry. Matčina jemná ruka a otcova pevná dlaň, kterých jste se mohli chytnout, když se k vám svět točil tou nepřívětivější stranou. Ale jsou také ruce surově bijící, krutě poutající, zraňující. Ruce lhostejné a necitelné. Ruce jsou totiž obrazem svého člověka a jen zřídka doopravdy lžou. Norsko - poslové jara 2

Podívejte se na své ruce. Jdou s vámi životem a ten se na nich postupně podepisuje. Málokdo se vidí tak, jak ho vnímá jeho okolí, většinou si ve své hlavě ubíráme léta (a kila) a přidáváme půvabu a šarmu. Na ruce se ale nemusíme dívat do zrcadla, ty vidíme takové, jaké jsou. Čím jsou naše ruce pro ty druhé? Pro naše děti, partnery a přátele?

Je to zvláštní pohled a s trochou dobré vůle může být opravdu inspirující. Umějí tyhle ruce hrát na klavír? Že jen trošku? A líp by to nešlo? Nebo: nemohly by se tyhle ruce naučit vyšívat, držet vrtačku rovně, rýsovat, malovat, uplést doopravdovskou vánočku, hrát na housle nebo postavit v láhvi loď? Najdou tyhle ruce dost síly, aby rozštípaly hromadu dřeva, postavily zeď, zryly záhony či vymalovaly dům? Troufnou si? Troufnu si já?

Přemítavý pohled ale vzbudí i další otázky. Kdy naposled moje ruce někoho pohladily, s vášní polaskaly, přátelsky poplácaly, vesele pošťouchly? Nebyly hrubé nebo bezohledné? Kolik toho ty ruce mohou říct!

Ale ne, ať si ruce klidně mlčí. Pro teď stačí, když podají hrneček s kávou, schovají zívnutí a rozletí se po klávesnici. Vždyť takové malé denní pohlazení se dnes dá poslat i mailem...

PS: Zdravím první jarní den a fotky jsem pořídila předevčírem u nás v parku k jeho poctě. Jsou to první jarní květiny, které jsem tu našla. V lese totiž dosud vládne zima...

 

Norsko - poslové jara 3




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !