Začalo to v neděli. Rodičům mého muže letos posíláme na Slovensko dárky poštou. To znamená, že je třeba shromáždit obsah, najít vhodnou (nebo jakoukoliv dostupnou) krabici, předměty do ní naskládat tak, aby se navzájem nezničily a balík zabalit.

Činnost vcelku jednoduchá, že? Problém nastane, když vámi získaná krabice je téměř vhodné velikosti. V tomto případě šlo o to, že byla menší právě o takový kousek, že jsem ji mohla použít, ale nebyla dost velká na to, abych tam předměty volně a bez problémů naskládala. To znamená, že jsem řešila prostorový hlavolam.

V jedné chytré knížce jsem se dočetla, že ženy obvykle řeší prostorové úlohy hůř než muži. Mohou prý za to ženské hormony. Jestli je to pravda, tak letošní Vánoce mi ty hormony nejspíš polezou i z uší. Já vám to tam ne a ne naskládat! Navíc mě tlačil nedostatek času, protože jsme měli odjet do Prahy, a... znáte to.

Nakonec mi Marek přidržoval průhlednou lepicí pásku, a já stříhala, lepila, balila, stříhala, lepila a popisovala. Nakonec jsem si své dílo s hrdostí novopečené matky prohlédla. Balík byl úhledný, prostě jako za škatulky. Mělo to však jednu vadu - jeden z předmětů, tvořících původní náplň dárkového souboru, zůstal venku a nevinně stál hned vedle mého dokonalého výtvoru...

No, nějak jsme to vyřešili, odjeli do Prahy, absolvovali naprosto skvělý koncert Českého národního symfonického orchestru vedeného Paulem Freemanem, se kterým zpíval chicagský gospelový sbor Salem Babtist Gospel Choir. Jiskřivý temperament ve všech odstínech černé mě dobil energií, takže jsem se domnívala, že to už do Vánoc zvládnu bez podobných excesů. Pletla jsem se.

Včera odpoledne si šel synek ohřát do mikrovlnky pizzu. Ve chvilce slyším, jak Marek hlásí, že nejdou zavřít dvířka od trouby. "Jak to, že nejdou? A otevřít to šlo bez problémů?" tázala jsem se. "Jo, ale zavřít to nejde." Konstatovala jsem, že to není možné a šla do komory prozkoumat troubu. Nenašla jsem nic závadného. Všechno se tvářilo normálně až na to, že trouba nešla zavřít.

Jistě tušíte, že ta trouba jsem byla ve skutečnosti já. Nakonec, po pečlivé expertíze typu "to přece není možné, aby to nešlo", jsem zjistila šokující skutečnost. Do dvířek připletl banán ležící nahoře na troubě! Jistě ne celý, ale tenký koneček odloupnuté stopky - či jak se tomu u banánu říká. Stačilo to právě na to, aby dvířka nešla zavřít, ale přitom to na sebe zjevně neupozorňovalo.

Tak mě napadlo, co by tomu nakonec řekl opravář?