Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

A znovu

Obdiv Vašim psíkům paní D.R.

Obdiv

Když byl náš bíglík ještě "malý" a všechno doma ničil, utíkal za zvěří

a my jako rodina jsme byli kvůli němu "na nervy", potkala jsem nenápadnou stařenku, která povídá:" Vy máte hodného a krásného pejska". Odpověděla jsem jí popravdě, že s ním chodím již třetí hodinu venku, aby se proboha konečně unavil a dal doma pokoj. Ona se jen usmála: "Tříbarevný pejsek, to je štěstí do rodiny, uvidíte !!" Moc jsem jí v tu chvíli nevěřila, ale vnesla do mé duše klid. Od té doby jsem si to mockrát připomenula nejen v čase radostí, ale i nočního neplánovaného venčení apod. Je opravdu naše štěstíčko, zlatíčko, čumáček, chlupáček, drboušek...

Re: Když byl náš bíglík ještě "malý" a všechno doma ničil, utíkal za zvěří

Když se vrátím k původnímu tématu paní D, hned se mi vybaví

úžasná stará paní

Paní Ruščáková

Díky za báječné počteníčko. Mám ale prosbu. O Elišce Vaší kamarádky už víme delší čas. Prosíííííím, prosííííím (já vím že se dost rychle pohybuje) zkuste nějakou fotečku, až ji zase budete mít jako schovanku .

Re: Paní Ruščáková

Já jsem je měla, ale někam zmizely!!! Hledala jsem se je na disku až do omrzení, ale jen v adresáři Zvířetník mám teď 1800 obrázků v jpg... To je horší, než ta příslovečná jehla v kupce sena. Ale zkusím Elišku vyfotit o víkendu a potom to sem dám :))

překvápka

Je to hezké hlásit se ke každému psu,ale někdy se můžeme dočkat nemilých zážitků. Šel jsem kdysi po horách a na Lysečinách na mě vyběhl obrovský vlčák. Psů se nebojím, chtěl jsem to zkusit po dobrém, ale on nechtěl. Rafnul po mě, ovšem pohotově dostal přes nos. Skončilo to tím, že jsem pět minut držel(jako dontér)roztažené psí čelisti a hulákal na celé kolo na majitele.Ten vylezl rozespalý a hrozně se divil, že jsem psa zvládl,protože prý bleskurychle trhá. Ještě mě žádný pes nepokousal,ale před cizími pitbuly mám respekt.Tomu bych papulu asi neudržel. Psi paní Ruščákové jsou srandisti.

Re: překvápka

Astere, jsem sice tyto dny ve fofru, ale už jsem na Vás a Vaši ženu myslela mnohokrát. Čím déle jste se tu neukázal, tím víc. Jsem ráda, že od Vás něco pohodového čtu.  Co se týká cizích psů a cizích dětí, mám vlastní přístup. Nikdy prostě NIKDY se k nim nesápu (ani k dětem, protože to z duše nesnáším) a čekám, až mají zájem oni. Nevím jak moc je to správné, ale mně se to osvědčilo. Dokonce, když si počkám, ani se nemusím ptát majitele, protože se to už  po té chvíli zájmu bez kontaktu rozumí samosebou.

Já už jsem taky

v podstatě starší paní. Sice ne moc elegantní, načinčaná a namalovaná, ale o to zálibněji se koukám po každém pesanovi. A jen vrozená plachost   mi někdy brání v hlasitém obdivu. Tuhle jsme potkali ve Hvězdě úžasného barzoje! Páníček kráčel po cestě a ten majestátní pes se zastavil a zadumaně se na mě zadíval. Řekla jsem: "Ty jsi ten nejúžasnější pes, co jsem dnes potkala". On se nad tím zamyslel a šel. Myslím že souhlasil...

Re: Já už jsem taky

... no já potkat barzoje, tak bych neodolala a vyznala mu svůj vřelý obdiv a náklonost, to je majestát sám, nádherní psi, vůbec se Vám Vikulenko nedivím .

Hrající si velcí psi.

NO Artur se svou sestrou Britou si krásně hrají na zavraždění protivníka. To jim jde vskutku skvěle. Vrčí, vyhrnujou pysky, skáčou, lítaj, atd. Pro nezasvěcené další argument, proč si nepořídit psa. Nejhorší je na tom to, že když si takhle hrají, tak okolí musí být ve velkém střehu, neboť ti dva blbečkové letí a je jim úplně jedno jestli tam někdo stojí. Pokud ano, tak ho zkrátka sejmou. Jak to může taky dopadnout, když váží jeden 40 a druhý 35 kg.

Báječné překvapení?

Já sama ač v letech bych hladila a mazlila se s každým pejskem, nebo i větším psem, kterého potkám. Zrovna včera jsem potkala nádherné dvě bernské fenky...To byla taková krása, že jsem neodolala a zastavila se, abych se mohla s nimi aspon pohledem potěšit..Majitel je měl jen tak na volno, bez vodítka..Stála jsem delší chvíli, až sám majitel mi nabidli, že si je klidně mohu pohladit. Asi to vyčetl v mém obdivném pohledu, ale musím se přiznat, že jsem  dotaz na pohlazení měla na jazyku..A pak jsme si pěkně popovídali o pejscích a bylo to fajn. Fenečky ,/ všimli jste si, že je nazývám fenečkami, i když jsou to pěkně velcí pejskové/ se točily okolo mne, asi cítily našeho "Vořecha Vořechoviče", který k nim má tak trošku rasově blízko...A proto se přimlouvám za starší dámy, není každá protivná i když mám dokonce takovou kamarádku, která nemůže psy ani vystát..Jsou to u ní zbyteční žrouti, ta by se asi zachovala jinak......

Re: Báječné překvapení?

kdepak, některé starší dámy jsou úžasné a velice roztomilé. A to říkám i po mých zkušenostech, kdy na mně a moje dvě fenky občas některá zakřičí naprosto bezdůvodně :o( ale nám je to jedno, máme paní Myšku, která moje pitbulky bezmezně zbožňuje a pak máme další paní s šitzáčkem a pak jednu babičku, která má dva krysaříky nechává je na volno běhat s Andulou a povídá "jen ať je holka prožene oni jsou hrozně voráchlý" :o)) a takový lidi já mám moc ráda. Vím, že se spousta pejskařů pitbulů bojí, ale když vidíte postavu klátivou s kňučící pitinkou, jak ji říká "jeje kamarádíček" tak těžko můžete tvrdit, že má krvelačnou bestii. Bohužel i takové lidi potkáváme.

Naše sousedk má stařičkého kokra s bolavou artritidou a tak je pochopitelné,

Re: Naše sousedk má stařičkého kokra s bolavou artritidou a tak je pochopitelné,

To musel být šílený pocit.  Jednou jsem chytil za obojek cizího dobrmana, který prchal jakési slečně a ona ho nemohla chytit a požádala o pomoc. Nechal se držet než slečna přišla a připnula vodítko, ale lehko mi nebylo.