Fakticky to znamenalo, že v koutě se krčily dvě igelitové tašky plné lichých ponožek. Dvě! A při pokusu a spárování se urodily všehovšudy dva identické páry. Je fakt, že pokud člověk není zbytečný puntičkář, dalo se těch párů vytvořit víc - jenom se nesmělo trvat na tom, že bílé froté ponožky budou mít nahoře stejně barevné proužky.

Už jsem tuto metodu zkoušela uplatnit s tím, že jsem je klukům dala jakožto "pracovně zahradní". Neuspěla jsem. Nikdy si totiž nedokázali udělat v ponožkách takový pořádek, aby členy kategorie zahradní a školní rozeznali dřív, než v poslední půlvteřině určené na oblékání. Výsledkem byl vzteklý jedinec poskakující na jedné noze, rvoucí si ponožku z nohy a nadávající, že nestihne autobus.

Kdyby aspoň těch ponožek nebylo tolik. Jenomže má děťátka i jejich tatínek mají všichni své pětačtyřicítky a jejich ponožky mají tendenci se houfovat. Zkoušela jsem ledacos. Metodu "Různé ponožky vhodné pro různé příležitosti" jsem zavrhla rychle. Výsledkem totiž byla nekonečná šaráda, při které jsem okem znalce drahých kamenů rozhodovala, zda tato jemně světle šedá ponožka patří k této jiné skoro jemně šedé ponožce, odhadovala hloubku modré, rozlišovala druhy tkaní u černých a s dojemnou vděčností jsem vítala drobné grafické prvky. Bylo to k zešílení.

Nyní má právo různých ponožek pouze můj muž, který si přece jenom většinu svých párů uhlídá. Klukům jsem začala kupovat ponožky po tématicky laděných skupinách: bílé sportovní, tmavé společenské. Stejné! Pro oba! Naděje, že se sejdou ponožky hodící se do páru, tak stoupá vzrušujícím způsobem. Mělo by to fungovat. Mám to přece promyšlené!

A výsledek? Ty dvě tašky lichých ponožek. Pravda, shromažďovaly se dlouho, ale stejně... Teorií vysvětlujících výskyt lichých ponožek je mnoho. Mě se nejvíc líbily dvě: o globálním propojení praček od (tuším) Rudolfa Křesťana a ponožkožroutová Terryho Pratchetta.

Podle té první se pračky vzájemně propojují pomocí vodovodního či odpadního potrubí a ponožky si posílají. Díky globálnímu spojenectví tak hospodyně nacházejí ve svých pračkách všechny ty pozoruhodné barevné a tvarové kombinace ponožek neladících s tím zbytkem. Ponožkožrout je zase něco jako miniaturní slon s rozšiřujícím se nálevkovitým chobotem, který pase po ponožkách a vcucne vždy jen jednu z páru. Vyskytoval se v prádelně Neviditelné univerzity a nebyl zaplašitelný. Tak nevím, u nás to bude asi ten ponožkožrout. Náš obecní vodovod má jen pár uzavřených kilometrů a odpad končí v naší domácí čističce :))

Musím sebekriticky uznat, že moje snaha o delší párový život ponožek selhává. Když jsem tuhle koupila klukům velkou várku samých úplně bílých ponožek (bez proužků), myslila jsem si, že mám víceméně vyhráno. Houby. Pár jich Marek zmazal jako zvíře a ani prací prostředek s nevím čím si s nimi neporadil, jiné vytahal úplně speciálním způsobem. Andy na ně působí zase jinak. Výsledek? Hromada bílých ponožek, které jsou každá jiná!

Dřeváky, láptě a slámu na ně! I když - co by si na mě vymysleli potom?