Ten článek byl rozhovor s módní návrhářkou Natálií Steklovou (iDnes, rubrika Ona) a v jednu chvíli zabloudil k otázkám zvyků a stereotypů v myšlení. A tam tato devětadvacetiletá úspěšná žena pravila:

Nedávno ke mně přišli dělníci rekonstruovat kuchyň a klidně si mezi sebou říkali: "Tu podlahu kolem linky musíte udělat silnější, jak tam ta ženská pořád šmejdí, tak se vošoupe." Větu, kterou by dnešní normální muž nevypustil z úst. Měla nejspíš za to, že muž má zbytečně sexistické představy, když vidí v kuchyni jenom ženu. A tak jsem se tento víkend rozhodla pořádně se podívat na to, jak to chodí u nás.

Tak předně - nemáme samostatnou kuchyň. Máme velkou obývací místnost, v našem případě spíš sednici než obývák, kde je vedle kamen kuchyňská linka a naproti barový pult. Moje pracovní místečko, kde sedávám s notebookem, je hned naproti, takže mám o dění v kuchyni dobrý přehled. A co jsem zjistila? Mám dojem, že je to jedno z nejrušnějších míst v našem domě. Jen krátký příklad. Sobota:

Já dělám snídani. Daník s Kazanem zjišťují, zda zbyl rohlík. Děti ještě spí. Potom tam jde muž a dělá nám kávu. Daník s Kazanem chtějí vědět, jestli vůni kávy nebude doprovázet nějaký ten koláč, který by mohl s trochou dobré vůle spadnout na zem. Následuji zase já - první fáze přípravy oběda - čistím a krájím zeleninu. Daník s Kazanem prověřují, co mám v ruce, a zklamaně zjišťují, že používám pro psy nejedlé suroviny.

Marek se v polospánku připlazí ze svého pokoje a hledá čaj, aby se šel posléze doprobudit do koupelny. Následuji já - dávám vařit polévku a připravuji maso na minutky. Psi jsou venku, takže se překvapivě snadno otvírají skříňky a není nutné být neustále ve střehu nad tím, kam šlapu. Chvíli jsme tam dva - Marek si dělá snídani. Nastává chvilka klidu.

Před polednem se do kuchyně vplíží právě procitnuvší Andy a hledá rohlíky. Dodělávám oběd, Daník s Kazanem jsou v pozoru, jelikož jim chystaná krmě připadá jedlá. Beru Andymu rohlíky a nabízím polévku. Psi se přesouvají o pár kroků vedle k jídelnímu stolu. Obědváme. Vybraný nešťastník okupuje kuchyň, když myje nádobí. Daník s Kazanem čekají, jestli něco nezbylo.

Odpoledne Marek peče koláč, já pomáhám. Andymu vyhládlo a jak jinak, hledá rohlíky. A tak to jde až do hlubokého večera. Zástupy se střídají a jak řídnou mé návštěvy, kluci se s postupujícím večerem angažují stále častěji. Jídlo, pití, jídlo, pití. Když jsou psi doma a něco slibně zavoní, okamžitě se hlásí k aktivní asistenci. Když nad tím tak přemýšlím, je kupodivu, že máme před kuchyňskou linkou ta prkna jenom ošoupaná!

Docházím tedy k nezbytnému závěru, že šmejdíme všichni, ale já prokazatelně nejvíc. Takže já bych asi s takovým komentářem od řemeslníka problém neměla. Tedy za předpokladu, že by tu podlahu opravdu udělal pořádně!