Z. Yga 30.12.2013 14:16

Re: to jsem měla doma...

Jojo - v dobách mého dětství celá naše ulice (celkem 8 domků) se jala svá obydlí upravovat a opravovat - tudíž hromady písku na každém kroku. A balonková dráha na každém z nich - a každá jiná. My měly (tři holky) zámek s princeznama a trubcárium (:o))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 30.12.2013 14:13

Re: Domečkovka

Vzpomínám na dřevěnou "stavebnici", kde byly domečky s červenou sedlovou střechou a taky stromečky (kužely jehličnany a s korunou listnáče) a taky tam byla nějaká zvířátka a povozy - byla jsem moc malá a tak se mi postupně poztrácely (holt nejraději jsem si hrála se zednickým závažím "mandelinkou" a pětikilem cukru (:o)) )

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 30.12.2013 14:10

Re: Děti

Myslím, že to ani není dřina. Jen je třeba respektovat, že dítě je taky člověk. Malý, nešikovný, v lecčems nerozumný, ale člověk. My měli vždy zásadu - můžeš dělat to, podle čeho se chováš. Když se chováš jak trucovitý harant, budeme s tebou tak zacházet. Když se chováš jako rozumný tvor, budeme s tebou diskutovat, vysvětlovat, půjčíme ti i věci "věku nepřiměřené".  Fungovalo to. Prostě děti byly s námi a nikdo je nevyhazoval, nikdo jim nebránil v činnosti, ale když chtěly být samy, tak jsme se zase nevnucovali my. Ale byla jsná pravidla. Za jejich porušení byla jediná sankce - odepření jednat s dítětem jako s rozumnou bytostí - dokud neprokázalo, že to zase zvládá. Jednat s dítětem jako sobě rovným - to je ta dřina.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 30.12.2013 14:03

Re: Asi jsem starý magor

Tak fixy jsme zvládli. Dalo se vysvětlit, že na papír je to lepší, na zdi za chvíli není místo (i když starší potomek si počmárala nábytek).

Ale bubínek? pche - babička se nám jednou strašně pomstila, že koupila k jedněm vánocům dětské klávesy. Buď se na ně dalo (trochu) brnkat, nebo měly knoflík, který spustil jednu se tří písniček. Už nevím jaké, ale za pár hodin jsem nenáviděla všechny. Naštěstí klávesám došly baterky a nějak jsme je nikdo neměl chuť vyměňovat....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 30.12.2013 13:59

Re: Eva má pravdu, jaké si to uděláme, takové to máme

Nemusí se učit číst přes Boženu Němcovou. Já v dětství začínala Štorchem, Londonem, později Ransomem, Vernem. Pohádky jsem taky přečetla, ale moc mě nebraly. Broučky jsem nesnášela, připadli mi strašně morbidní "poslušně umřeli..., brrr".

Bára četla už v první tříde Mayovky, když ještě neuměla číst, četli jsme Lassii a Bílého tesáka. Pohádky jí vyprávěla babička, ale moc je nemusela. Samozřejmě jsme proložili i nějakou klasiku, ale četli jsme denně od mala (asi od 3 let). A pokud ji to bavilo, tak jsme četli knížky i pro podstatně starší a pokud ne, tak jsme to klidně odložili i když to bylo pro její věk.

Jde o to dětem ukázat, co všechno jde dělat. Taky spíš patlala těsto se mnou, než v umělohmotné "kuchyňce". Nůž dostala v 6 letech s tím, že se o to dá říznout (taky se asi týden poté trochu řízla - od té doby se chová opatrně ke všem nástrojům. ) Něco nevhodného pro určitý věk? Což existují jednotné děti? Nabídli jsme, co jsme uměli a ona si vybrala co ji bavilo.

Samozřejmě jsme museli koupit i tu Barbínu, ale přestala ji bavit. Totéž, když chtěla Bravo pro děti. Koupili jsme jí ho. Brzy poznala, že jsou to povrchní blbosti. Pak (to byla v sekundě - asi 12-13 let) jsme jeli na Ukrajinu do hor s dětmi z gymplu. Někdo tam měl podobný plátek a celý autobus puberťáků řval smíchy nad těmi články. Není to s těmi dětmi tak zlé (nebo aspoň s určitou částí). Ale záleží na ostatních Rodině, spolužácích. Pokud je ve třídě jediný exot, který nesleduje značkovou módu, tak je na tom špatně a nevydrží. Proto dcera strašně chtěla na osmiletý gympl. Tam se jí líbilo, byli podnikaví, šikovní. Dokonce si třída napsala a nastudovala vlastní hru (v angličtině).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jarka_F. 30.12.2013 13:59

Re: Asi jsem starý magor

Tak, tak, bezva přístup. Akorát - když byl můj spratek ve věku čmáráního po zdech, říkala jsem: Kdo mě nenávidí, daruje mému dítěti fixy a bubínek...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Enatae 30.12.2013 13:37

Re: Děti

Hihi .... "opravdovou papírovou knihu" ... ty smajlíci tu fakt chyběj :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 30.12.2013 13:18

Re: to jsem měla doma...

Vlastně - stavebnice mi nešly, ale naši měli v době, kdy jsem byla fakt malá, chatu a chaty bylo pískoviště. Moje vlastní :-)  A tam jsem stavěla kdeco, zejména balónkovou dráhu. S tunelem :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 30.12.2013 13:15

Re: Domečkovka

Aha, taky jsem si nebyla jistá. Tohle jsem měla taky jako úplně malá a děsně jsem to milovala.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 30.12.2013 13:14

Re: Děti

To je ono - učit děti, aby si hrály, aby si četly, aby se bavily nějak aktivně - je strašná dřina. A málo rodičů si na to dokáže (někdy jen je ochotno) udělat čas. Proto dneska tolik děcek žije technikou, ta má čas vždycky...

Lego je príma pro nešikovný netechnický jedince - byla to moje jediná stavebnice, ostatní mi nešly. Děsně jsem si ho užívala (pravda, až jako dospělá se synkem :-).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 30.12.2013 13:09

Re: Stavebnice

Upřímně řečeno, myslím, že klasici "v originále" už nepůjdou. Synkovi jsem - kromě jiného - četla Broučky, prvorepublikové vydání. Nešlo to číst doslova, průběžně jsem upravovala.

Nejde až tak o reálie, ale strašlivě odlišný jazyk.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 30.12.2013 13:06

Re: Takový domeček měla

Domeček pro panenky jsem neměla, jen pokoj (obývák) a pak ještě koupelnu. Koupelna byla lepší, protože měla zvenku zásobníček na vodu, která se dala pouštět do umyvadla a vany. Akorát odpad to nemělo, následkem čehož naši tuhle hračku moc neoblibovali...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 30.12.2013 13:04

Děti

Dede, to je téma!

Vnoučata zatím nemám, nevím jestli a kdy budou, ale velmi souhlasím s myšlenkou, že se člověk musí aspoň pokusit jim přiblížit svět našeho dětství. Vždyť by se úplně ztratila kontinuita.

Synkovi jsem hodně četla, díky čemuž - aspoň myslím - je dodnes schopen a ochoten číst, i když už to v jeho generaci není docela běžné. Dokonce nedávno dostal k narozeninám opravdovou papírovou knihu (byla jsem docela zvědavá, co tomu řekne).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 30.12.2013 12:52

Re: Asi jsem starý magor

Jooo! Tohle je bezva přístup :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. David 30.12.2013 11:56

Asi jsem starý magor

Vnoučatům udělám největší radost "vodovkami", temperami v tubách, barevnými "uhly" a pastelkami, popřípadě kvalitními kartami "mariášovkami". Vše k "velké radosti" mých dospělých "oplégrů", kteří ta má vnoučata povili. Mechanických a elektronických hovadin mají přehršel, s iPadem či nouťasem si neužijí virtuálně tak, jako s mixováním barev in natura z tubiček temper, či kalíšků "vodovek" (pokud možno po interiéru bytu).

A jsme u těch kostiček. Na půdě chalupy se u nás po generace skladovaly odložené hračky do kysen. To je pak konquista pokladů vnoučat a jejich vrstevníků, objevování "něčeho nepoznaného" o letním pobytu. Nouťasy, iPady a i iPhony osiří. A pak dojde i na mariášovky (dvouhlavé i jednohlavé), zatím "přebíjená". Tak nevím, zdali se mám stydět za to, zdali jsem takový staromilec (furt jsem aktivní ajťák), který blbne a nejde s konzumním trendem doby, nebo mám být hrdý na to, že vnoučata pochopí, že kráva není fialová, erteple nerostou v pytlíku a maso nevzniká v preservativu Marketu, že když baští "chicken", musí se nejprve zaříznout "fógl". Jo, nějak mi tu chybí ty příčinné souvislosti, kterak je "mladým" to vysvětlit formou "škola hrou" (Komenský). Ale to je již na disertaci. Já to řeším od jednoduššího ke složitějšímu, nejprve patlej barvičky dohromady, a pak pochopíš princip RGB model.

Jinak přeji Štestí, Zdraví a Nějaké zlepšení Vašich monetárních vizí ve fázi realizace.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 30.12.2013 10:47

Re: Takový domeček měla

Pardon, omlouvám se, že v textu výše začínám poněkud nelogicky, mně se myšlenky od domečkovky posunuly k domečku, jenže jsem pak text zkrátila, a vypadl mi ten oslí můstek.

Jinak domečkovku jako takovou jsem měla, ale já byla od malička spíš na šití, háčkování, vyrábění nábytku - prostě vytváření domečků, než na hry s domečkovkou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 30.12.2013 9:38

Ještě se mi nevešlo,

že naše rodina žije legem, ale ty dřevěné kostky nechám Emičce udělat - dík za připomenutí.

Přeju všem krásný den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 30.12.2013 9:37

Takový domeček měla

moje spolužačka. Vůbec celá návštěva u ní pro mě byla vždycky svátek. Bydleli ve vile nad zimním nekrytým stadionem. Žádný panelákový sektor, ale zařízení, které jsem znala z knížek ... salón pro mě má snad dodnes podobu pokoje v domě u Haničky.

Měla také babičku v šatech z broží a čaj jsme dostaly do koflíčků a k tomu nějaký koláč, ách, bála jsem se z toho porcelánu jíst a pít.

Domeček pro panenky byl nádherný, ohromný. Několikapatrový a to zařízení! Měla k tomu i maličký porcelán, miniatury toho, z čeho jsme pily my. Měla krásné malé panenky.

Už ani nevím, proč jsem u ní byla jen několikrát, myslím, že jsme byly hodně jiné, ona mě chvíli zvala, protože byla jedináček a já taky, ale ani nevím proč a jak to později přestalo. Možná to skončilo se školním rokem?

Doteď je to pro mě dotek jiného světa ... a také symbol hřejivého místa, kterému se říká domov.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 30.12.2013 9:24

Re: Stavebnice

Tak jsme zagooglila a snad to ještě mají v programu- http://www.zelinger.cz/ostatni-hracky

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 30.12.2013 9:20

Stavebnice

Stavebnice měly moje děti různé. Jak Lego, tak klasické dřevěné kostky a taky Kobino- výrobek firmy, která dneska vyraábí už jen plastové kliky, pokud ještě vůbec. Jsou to plastové kostky oblepené papírem. My máme hrady, ale existovalo i město. Na kostkách jsou bílené i kamenné zdi, brány, branky a okna, k tomu sedlové střechy a špičaté stříšky na věže. Tehdy jsem v jakési akci koupila prozíravě několik sad, k tomu dostaly děti figurky rytířů a hrály si s tím moc rády. Řekla bych, že preference stavebnic se mění s věkem a momentálním stavem zálib- z dřevěných kostech postavíš dálnici pro autíčka i ohradu pro zvířata, z drobného Lega to jde hůř, tam spíš ty sofistikovanější věci. Barbíny jsme nechtěla, ale nevyhnuly se nám. A několik sběratelských kousků má kačka na polici dodnes (ty nejsou na hraní, jsou pro dospělé).

Něco podobného domečkovce měly dětui u babičky a hrály si s tím taky.

Vzpouru proti všeobecně vžitým konvencím zvládají děcka většnou až později, ve školce málokdo.

A přestože jsme dětem hodně četla, s Boženou Němcovou válčí dost, možná i proto, že Kačka je částečný dyslektik.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 30.12.2013 8:51

Eva má pravdu, jaké si to uděláme, takové to máme

Jasně, lámat dětskou duši tím, že Barbínu nekoupím, i když po ní moc touží - to je blbost. Ale mít 8 Barbínek prostě mít slečna nemusí (pokud ale nechce jednou mít módní salón a už jako malá tím žije - plete, šije, hraje si s nimi... pak klidně i osm...)

LEGO, dřevěné kostky, knoflíky z krabice v šití... Nelíbí se mi umělohmotné kuchyňky a nesmyslné "klučičí" nářadí (plastové vrčící pily, vrtačky...) Oč lépe je Fany, když se mnou obaluje "normální" řízky. A mladík taky v garáži trefí pro kladívko. Pod dozorem, ale skutečné - ne plastové nefunkční náhražky.

Rozumně vedené děti si většinou nechají i vysvětlit, že nemusí mít všechno - a klidně si z toho udělají i "výhodu" : "pche - hoňte se za reklamou, JÁ každou blbost mít nemusím" Ale to je hodně individuální...

Knížky - archaický jazyk starých knížek odradí děti od čtení. Já četla mocmoc a vím, jak mi vadily některé staré knížky plné přechodníků a podivně skládaných vět. Jazyk se vyvíjí a děti si zaslouží krásné, ale pro ně srozumitelné čtení. Bacha na kvalitu - některé dnešní překlady jsou děsivé, i u encyklopedických knížek jsou jazykové i věcné chyby...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 30.12.2013 8:38

Re: Domečkovka

Není, milá Renato, to jsem měla doma taky. Tohle byla domečkovka u babičky, s opravdovým domečky se sedlovou střechou - byly přízemní a patrové, omalované (typicky - uprostřed dveře, po straně okna, patrové domy měly v horní řadě o okno víc:)), dále tam byl kostel, možná dva s různými věžemi, továrna, autobusová zastávka. Bylo v dřevěné krabici, jejíž odšupovací víka byla zeleně namalovaná, protože to byla vlastně náves se silnicí a chodníky:))

Ty ostatní kostky nám sloužily k přístavbám, ale právě domečky byly kouzelné - vesnické i městské, ke každému jsme si vymysleli historii a kouzelně se s tím hrálo. Moje děti už domečkovku doplnily stády plastových zvířat - domácích i dinosaurů:)) Prostě to byla domečkovka...

Jo, kýbl dřevěných kostek (přírodních i barevných) mám pořád ještě v garáži - po našich klucích. Jak se tehdy špatně sháněly! Ale stály za to:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 30.12.2013 8:21

Re: Dede,šel ti mail

Máš ho tam:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 30.12.2013 8:07

Dede,šel ti mail

prosím jukni na něj a odpověz...

Š.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 30.12.2013 7:28

Děti

Děti si nesou daleko víc první roky z rodiny, než léta další ze školy. Když jim rodiče čtou, začnou číst i děti. Když jim z pohodlnosti pustí TV nebo DVD, budou koukat "do bedny" (nebo na počítač). Jenže i počítačové děti (mladší) se rády nechají zabavit interaktivní hrou. Dítě je rádo aktivní. Pasivitu mu rodiče vnutí (třeba nechtěně). Když je schopen si hrát rodič, naučí se to i dítě. Ale i ve skautu, kam se dostaly děti "televizní", je začalo bavit dělat něco úplně jiného. Ne všechny, někteří odpadli.

Ale za atmosféru ve školách nemohou děti, dokonce úpně ani reklama. Zato může pohodlnost rodičů. Vidím to na svých vnoučatech - o vánocích jsme si s nejstarší zahráli Carcasonne a kluci mezitím skládali rytíře. Televizi ani nic podobného jsme nezapínali. Občas se musí udělat ústupek, aby se dítě necítilo nemožné mezi vrstevníky. Ale lze jít svou cestou. Proto se, Dede, určitě s truhláři domluv. Ale i Lego je fajn.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 30.12.2013 7:27

hezký den

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Já se vrátím, to téma se mi líbí...  Ale teď klušu k zubaři, neb mi 22. večer vypadla plomba  a  naše paní zubařka dneska pracuje...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 30.12.2013 6:52

to jsem měla doma...

společně s kostkami to byly moje nejoblíbenější hračky..stavěla jsem s nimi bunkry,hradby, obranné valy, strážní věže...a útočila na ně pásákem na placatou baterku ... žádný panenky..když jsem musela bejt hodná a hrát si dle představ rodičů,skládala jsem obrázky na kostkách....

Dede, ta "babička" v kadeřnictví,měla bohužel pravdu...

Renato: na různé akce taháme hru s hranolky- Jenga se jmenuje...hrajeme to všichni....a děti na nás schovívavě koukají....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Enatae 30.12.2013 1:04

Domečkovka

Dede, nejsme od sebe věkově moc vzdálené, ale já jsem domečkovku neměla - nebo měla, ale nevím, že to byla domečkovka :). Co to je? Měla jsem takouvou stavebnici, ze které se daly stavět jednoduché domečky - prostě klasickou dřevěnou stavebnici. Kostky, kvádry... už mi došlo geometrické názvosloví... kvádry přeříznuté úhlopříčně... zase mi to naskočilo - jehlany a kužely a válce. To je ono?

To mají (dodnes) děti taky a úspěšně to kombinují s Legem. A jestli máš spřátelené truhláře, tak můj nejlepší počin v oboru dětská hračka byl, když jsem nechala vyrobit  asi 120 dřevěných kostek 10/10/10 cm se sraženými hranami, jen osmirkovaných, přírodní dřevo. S tím jsme si tedy hráli (všichni) hodně dlouho, až letos to zdědil minibratříček mých dětí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek