Začalo to naléhavým vzkazem, který mi poslalo Martinovo auto po výjezdu z myčky. Levá žárovka dálkového světla nesvítí! (Naštěstí narozdíl od Rputiny Fifi Martinův Durin nemluví, ale jen píše a rozsvěcuje kontrolky...:)). Zpráva mě sice nenadchla, ale co se dá dělat. Jak jsme dojeli domů, poslala jsem Marka, aby na světla kouknul. "Obě svítí!" hlásil synek. Fakt. Durin kecal. Podle jeho pánečka je to prý oblíbená hláška, kdykoliv se auto umyje, takže jsem se rozhodla nechat ho pořádně uschnout v naději, že změní názor.

Jenže za letošního podzimu v Norsku neschne nic a tak Durin na svém tvrzení stále trvá. Stokrát jsme kontrolovali světla a vždy svítí, stejně jako oranžový trojúhelník a varovná hláška na palubní desce. Já vím, že je to v pořádku, ale ta denní informační masáž ze strany potměšilého vozu mě hrozně rozčiluje. A tak občas mačkám páčku a nutím palubní počítač, aby změnil téma. A tak jsem jednou ráno vezla Marka do školy a zapnula přitom mimoděk sledování okamžité spotřeby paliva.

Lidi, to je ale hrozné čtení! Ty cifry! Jeden aby se bál vůbec sešlápnout plyn! Když totiž sečtete chladná až mrazivá rána a poměrně silný motor, vyjde vám něco na způsob thrilleru. Okamžitě mě napadlo, že takhle jezdit nemůžu, vždyť je to děsně drahé! Co na tom, že průměrná spotřeba se vzhledem k nízkým rychlostem a plynulému stylu jízdy na zdejších silnicích drží na velmi rozumné úrovni. Po ránu tam klidně vždy na pár sekund skočí dvacítka, potom třináct, sedmnáct litrů na sto kilometrů. Proboha, co s tím budu dělat?

No samozřejmě nic, jen přepnu palubní počítač na jinou hlášku a budu i nadále jezdit slušně a pokud možno úsporně. Jenže v té hlavě to zůstává. A tak mě napadlo, jak je dobře, že zatím neexistují jiné hlášky o okamžité spotřebě. Představte si, že byste měli přístrojík, který by vám pořád ukazoval, kolik toho právě spotřebovává váš organizmus. Nebo kolik stojí v právě v tomto okamžiku vaše živobytí. Na kolik přichází rodina, kolik zaplatíme za psy, kolik za zábavu a dokonce i kolik nás stojí prostý fakt, že pracujeme!

To by byl teprve horor! Teď si představte ty následky. Otázka zda "na to mám" by získala dost děsivý rozměr. Žádné tichoučké úmluvy, že když si dopřeju tohle, tak stačí trošku ušetřit támhle a ono to určitě vyjde. Takhle byste to věděli přesně a nejspíš by v tom žádná útěcha nebyla. Jen ta aritmetika. A protože lidi jsou lidi, začaly by se zlověstně upřesňovat odpovědi na módní otázku: Kolik stojí děti? Vyplatí se to vůbec?

Brr. Ještěže nic takového nemáme, to by byly konce! Protože spoustě lidí i tak uniká, že velmi mnoho věcí je prostě neměřitelných, a to zejména v oblasti přínosů a potěšení. A tak si říkám - čert vem tu pitomou hlášku o okamžité spotřebě. Je to jen jeden aspekt počítající náklady z provozování auta. Ušetřený čas, hřbet nezlomený pod nákladem, stejně jako další možnosti a výhody to nespočítá. Je to prostě jenom užitečná informace pro člověka, který se chce naučit jezdit úsporně.

Dobrá, vyřešila jsem to. Na chvilku. Než bude další mrazivé ráno a Durin mi napíše, jak děsný má zase hlad...:)))