Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: O respektu
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Joklová 13.1.2014 10:45něco podobného se dá občas zažít v čekárně gynekologické, jedinou částečnou "výhodou" je tam unisex obecenstvo těchto scén, většinou výslechů musím ovšem přiznat, že mě hodně oslovila slova EvyŽ. přibližující situaci ve zdravotnictví z té druhé strany a do jisté míry i vysvětlující, byť neomlouvající, takové chování :-((( on respekt vůbec souvisí s každým mezilidským stykem a pravda je, že např. úsměvu se přece jen hůře čelí hrubostí... naopak, úsměv často úsměv vyvolá, i když v první chvíli jen takový hodně překvapený... maličkost - vždy mě přiměje k úsměvu, když mi s úsměvem pokyne řidič auta, které zastavilo, abych mohla přejít přes silnici... anebo naopak já když platím, resp. přijímám účtenku od pokladní v sámošce, nebo ještě lépe v nějakém superhyper - ony jsou většinou naučené říct něco jako děkuji nebo nashledanou, ale já vždy zdůrazním svá slova a pokusím se aspoň na chvíli pohlédnout dané pokladní přímo do očí... tu se většinou běh situace jakoby trochu zastaví nebo aspoň zpomalí a já si říkám že je to snad okamžik, který ji vytrhne z té trochu už mechanické a stále stejné práce, málem jako ve fabrice na pásu, když všude a skoro na všechno už jsou dnes ty čtečky čárových kódů... že se prostě udělá určitý "předěl" nebo jak to mám nazvat, a ona se znovu nastartuje do pokračování šichty... no jo, blbost, já vím |
|
Z. Yga 13.1.2014 10:28Re: Proč jsem to už dávno nenapsala.... Držím palce vám oběma. |
|
|
O. Joklová 13.1.2014 10:27Re: Proč jsem to už dávno nenapsala.... Pitrýsku, moooooc držím palečky!!!!!!!!! |
|
A. Lex 13.1.2014 10:23Re: Proč jsem to už dávno nenapsala.... Hanko, myslím na vás! |
|
Z. Inka 13.1.2014 10:01AAA neboli asertivita - angličtina - a dál už h.... To jsou základní znalosti nových manažerů. Měli jsme současně jednu dobu ve vedení 2, oba byli vzorně oblíkaní, načančaní, hovor prokládali angličtinou a oba se ubezpečovali o tom, jak jsou báječní. Jeden byl tak báječný, že místo na služební cestu jel na dovolenou a jako služební cestu to vykazoval a chtěl si nechat i proplatit. S druhým jsem byla na jednání a strašně jsem se styděla. On, třicetiletý, zkušenosti asi z pěti podniků! Ona padesátiletá ředitelka výrobního podniku, 100% odbornice. Po celou dobu jednání nechal hovořit svou podřízenou, jednalo se o kvalitě a ceně. Paní ředitelka nás pozvala na oběd, on udělal nechutnou scénu u výběru jídla, doslova ho sežral a pronesl zlatá slova: Musím jet dál, zlevněte plošně o 10%. Děkuji a nashledanou nějak vynechal. Zůstaly jsme všechny tři jako opařené, on už je zas o pár podniků dále a paní ředitelka stále vede firmu..... |
|
D. Ruščáková 13.1.2014 9:51Re: to jsou Dede S úřady mám tady u nás většinou dobré zkušenosti, to nejhorší, co se naskytne je nafrněnej ksicht a fakt jen málokdy... a nejmilejší jsou na finančáku:))) |
|
|
E. Žampachová 13.1.2014 9:51Re: Nafouklé nuly Zdravotnictví je chudák, kde se banda psů rve o zatím ještě neokousanou kost. Zaměstnanci v tom lítají jak hadr na holi a hodně nás tam zůstává jen proto, že pořád mají řemeslo rádi (nebo neví, co jiného by dělali). Zvyšuje se agresivita pacientů (slovní i fyzická - napadení sestry už není výjimkou), zvyšuje se agresivita vedení (jde o peníze), do toho jsou různé odborářské zájmové skupiny, politické tlaky (v pojišťovně i lokálně). A personál místo učení se komunikaci se učí vykazovat stále nové a nové způsoby zúřadování výkonů. A když už se najme "firma", která má učit zdravotníky komunikaci, je to banda pitomců, kteří říkají moudra typu "nebude-li pršet nezmoknem. Zdravotníci jsou asi nejotrávenější a nejstresovanější skupina. I když jsem celý život dělala svou práci ráda (a s respektem), na konci kariéry jsem znechucená a otrávená. Už bych do zdravotnictví nešla. To je jen rub mince stížností na zdravotníky. Ostatně Dalmi by mohla vyprávět daleko barvitěji |
|
|
E. Žampachová 13.1.2014 9:42Respekt nejen pomáhá v komunikaci, ale navíc nám ukazuje, jaký je ten, kdo ho nemá. Dříve se tomu říkalo slušnost. Dobré vychování. Prostě určité společenské normy. V Lidovkách, příloze Orientace byl v sobotu skvělý článek "psychopaté mezi námi". O současných šéfech a jejich chování. Ten nedostatek respektu často vyplývá z psycho nebo sociopatie (viz šéfové Pytrýska). A protože dříve byly obory menší, šéf musel rozumět tomu, co dělá, psychopaté měli menší šanci. Poté, co vznikl nový živočišný druh "manažer z povolání" je vše jinak. Manažer dnes šéfuje pekárnu (aniž by poznal rozdíl mezi houskou a dalmánkem nebo dokonce někdy viděl zadělávat těsto), zíta počítačovou firmu (ano, počítač obvykle zapnout umí), pozítří třeba prodej aut nebo nemocnici. Mají svá klišé, svůj svět a nerozumí tomu, co dělají jejich podřízení. Jen je buzerují. Takoví samozřejmě respekt ani nedostávají ani neprojevují (neví prostě. co to je.) Tu sestru neomlouvám, ale kdo ví, proč se tak chovala. Jednak zdravotníci otupí (určitá forma fachidiocie - oni vidí nahé zadky, do kterých píchají injekce denně, tak jim nepřijde, že by se mohl někdo stydět - to není problém respektu ale empatie), jednak jsou pod obrovským tlakem vedení. Takže náročná práce + otupění + mizerný management - jen málo jedinců to nesemele a nenacpe do více či méně arogantní formy. Každý musí začít u sebe. Je fakt, že proti slušnosti se blbě bojuje a ten respekt si prostě musíme vybojovat sami. Také většinou nemám s úředníky větší problémy. A za sebe - s respektem se chovám ke každému, kdo dělá slušně svou práci. Jen k některým top manažerům ten respekt nenacházím (čímž nechci říci, že manažeři jsou všichni neschopní - jen je tam ta psychopatie asi 4x častější, než u běžné populace. Ale znám popravdové šéfy, kteří ale nemají s respektem problém. Ani k sobě, ani k ostatním) |
|
|
D. Ruščáková 13.1.2014 9:39Re: Proč jsem to už dávno nenapsala.... Hanulko, moc držím palce, pro Garušku i pro vás (srdíčko) |
|
T. Zana 13.1.2014 9:33Nafouklé nuly Takové lidé byli, jsou a budou, bohužel. Pomaloučku se zdá, že se jim (jako společnost i jako jednotlivci) začínáme učit bránit. Na úřadech je to už myslím lepší (což samozřejmě nevylučuje výjimky), asi nejslabším článkem je teď zdravotnictví. Předloni ve špitále jsem viděla děsný věci. Edito, přeju všechno nejlepší, zdraví a štěstí a spokojenost! Pitrýsku, palce jsou v pohotovosti!!!! |
|
J. Jovo 13.1.2014 9:19POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Dnes má svátek EditaK, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_21_2014#EditaKsv_2014.jpg |
|
Z. Pitrýsková 13.1.2014 9:04Proč jsem to už dávno nenapsala.... .... když jsem, zrovna nedávno, na procházce, v duchu si o tom podobném přemýšlela. Chtěla bych jen doplnit, že kdykoliv jsem na podobného nafrněného tvora narazila, brzy se ukázalo, že jde vlastně o chudáka. Takového, kterému bylo svěřeno nějaké postavení či mizerná funkcička. A dotyčný se v tom bahnil. Třeba moji první a druhý šéfové. Oba byli podprůměrné výšky. Vždy, když jsem byla pozvána do kanceláře, byla mi ihned nabídnuta židle a dotyčný kolem mě chodil jako kohout. Ti další byli vysoci, s těmi jsem problém neměla. Problémy opět nastaly, když jsem měla šéfovou, která byla pouze vyučená. A to v oboru gumař-plastikář v závodní škole. Tedy vzdělání 0. Děs! Moc se bojím. Odjíždíme s Garuškou (17) k panu doktorovi. Na bříšku se jí udělala ošklivá boule a ta začala mokvat. Prosím, prosím, myslete na ni. |
|
|
P. Paleček 13.1.2014 8:53Re: to jsou Dede Jo jo...copak na úřadech.....všude neustále čítám historky a neochotných a arogantních úřednicích...já přitom na takovou narazil snad jen jednou v životě (a i u ní se mi zdvořilostí a úsměvem podařilo její aroganci zlomit a přeměnit ji v úsměv a ochotu). Jinak byly vždycky ochotné, milé, korektní, snažily se pomoci. nevím, asi chodím na jiné úřady než ostatní nebo co....ale tak mně napadá jestli to nebude tím že právě šiřitelé těchto příběhů o zlých úřednících chodí na jednání takzvaně přednaštváni a chovají se tam rovnou ode dveří jako arogantní paka, nějak jako Tebou zmiňovaní pánové. |
|
|
Z. Inka 13.1.2014 7:48to jsou Dede Zlatá slova. Strašně mne štve, jak se dneska někteří lidé chovají k ostatním, jak povýšení někteří dokáží být, jak uboze dávají svoji nadřazenost najevo. Jako by ona úřednice mohla za to, že si flinkové nechali výměnu ŘP na poslední chvíli a ona nemohla vyslyšet argument jednoho žadatele: Když já sem nemohu lítat a už vůbec si na to nebudu brát dovolenou. Upozorňuji, že toto jsem vyslechla 21.12.2012. Jo a taky jiný pán, který chtěl odhlásit auto a už byla pro ten den vyčerpaná čísla. Ten jí zase osočil, že kvůli ní bude muset zaplatit povinné ručení. |
|
|
P. Kaštan 13.1.2014 7:35Zdvořilost... Můj bývalý šéf používal zdvořilost jako obranu při komunistických výsleších. Pozvali si ho několikrát a on byl vždy tak zdvořilý, že jim bylo blbé ho uhodit. Tak ho pak jednou sebrali, hodili mu pytel přes hlavu, zmlátili ho kdesi v lese u Lán a nechali ho tam. Tam už mu zdvořilost nepomohla a on pak emigroval... A taky říkal, že i zdvořile se dá člověku říct, že je vůl. To musíte slušně pozdravit, sdělit dotyčnému - že je vůl a pak se opět zdvořile rozloučit. :D |
|
Z. Matylda 13.1.2014 7:18Respekt z obou stran Nebudu komentovat jednání oné zdravotní sestry, protože to všichni známe- je to jakási profesní otupělost. Dodnes s hrůzou vzpomínám na svou pubertu, kdy mládež z celého města Brna chodila do jediného zdravotnického zařízení na "městské dorostové" a do ordinace nás brali po sedmi, ať vám je, co vám je. Horší to snad už nikdy nikde nebylo. Na druhou stranu mi přijde nepříjemné, když člověk potká svého lékaře na ulici, v divadle, na plese a začne mu halasně líčit své zdravotní problémy. Ten respekt by prostě měl být oboustranný. |
|
Z. Xerxová 13.1.2014 6:11hezký den hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp. Ano - vzájemný respekt, zdvořilost a úsměv... To funguje. A mělo by být pravidlem |
