29.11.2021 | Svátek má Zina


Diskuse k článku

BTW: O respektu

Sedím na chodbě poblíž urologické ambulance a jsem vděčná, že tu nejsem jako pacient. Chodba tvoří společnou čekárnu pro několik lékařů a všichni tak jsme, ať chceme nebo ne, svědky veřejného výslechu urologických pacientů. Jako by nestačilo, že tam ti chudáci – ano, byli to většinou muži, musí veřejně postávat s nádobkami s močí.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Jovo 13.1.2014 20:15

ROZVERNÍČEK.

Jednoho dne zašel starší farmář k obvodnímu lékaři s prosbou, aby se příležitostně zastavil u nich ve vsi a prohlédl jeho ženu. „Jistě,“ povídá lékař, „ je nemocná?“ „No, nemocná zrovna asi není, pane doktore, ale v pořádku taky ne. Včera ráno vstala ve čtyři hodiny, podojila krávy, připravila mládencům snídani, vyprala jako každý týden špinavé prádlo, stloukla máslo, uklidila, uvařila oběd, pak celé odpoledne sklízela žito, připravila večeři a pak, někdy po desáté večer, si začala stěžovat na únavu. Asi byste jí měl předepsat něco na povzbuzení...“

D. Ruščáková 13.1.2014 19:40

Děkuju za vaše názory, je vidět, že respekt

má ve společnosti svůj smysl a tam kde chybí se lidem dobře nežije.

A to bych mohla třeba ještě nadhodit jako téma - respekt ve školství, učitelé a žáci... Se související kategorií slušného chování bychom mohli zajít v úvahách ještě dál a hloub:))

M. Crossette 13.1.2014 19:03

souhlasim s názory všech

Mít respect jeden k druhému není podle mne zase tak těžké, když přístup je z obou stran stejný. Ale právě v tom bývá ten hlavní probém.

Ale napíši, co mě nejvíce vadí, ba štve i když to u mne spadá spíše mezi vrchol nevychovanosti, ale možná to má troche co dělat i s respektem. Dělají to muži, zatím jsem to nikdy neviděla u ženy i když má na sobě kalhoty. A sice překládaní nohy. Tedy ne jen takové to obyčejné překřížení, to dělám taky. Ale to téměř vykloubení si kyčle, kdy si muž položí druhou nohu do klína !!!! Protisedící tak místo aby třeba obdivoval krásně vyžehlené kalhoty, nebo kvalitu bot, je nucen dívat se při hovoru na špinavou podrážku !!! Opravdu nechápu, kde se tahle (asi rádoby ležérní) "móda" vzala a že je akceptována i při rozhovorech na nejvyšší úrovni. Myslím si, že jsem stále celkem ohebná, tak jsem si zkusila svoji nohu taky takhle dát do klína  - vydržela jsem to jen krátce, pak mě začala kyčel a přepnuté koleno bolet. Nechápu, jak to muži mohou považovat za pohodlné. Jednou jsme byli v divadle (máme abonentky do první řady), a soused vedle mne, asi proto, že tam měl vice místa, sotva si sedl, přehodil si nohu a svojí špinavou podrážkou se dotýkal mých kalhot. Okamžitě jsem ho na to upozornila, omluvil se, ale mě spíše zarazilo, že ho něco takového "v divadle" vůbec napadlo.

Pitrýsku, čekají vás starosti, tak moc držím palce, aby byly řešitelné.

EditoK - všechno nej!!!

Z. Matylda 13.1.2014 21:35

Re: souhlasim s názory všech

Maričko, na veřejnosti to nedělám, ale doma v pracovně ano- mám hypermobilní klouby a tahle poloha je mi pohodlná, i když si občas musím prohodit nohy. Lidé s hypermobilitou prý mají problém s tím, že když se nehýbou, svaly jim chladnou a tuhnou, což je jim nepříjemné (mně rozhodně).

M. Crossette 14.1.2014 1:42

Re: souhlasim s názory všech

Matyldo, doma to je úplně v pořádku a když je ti to pohodlné, tak proč ne. Ale na veřejnosti (a vidět to v TV debatách) mě osobně opravdu vadí a asi bych to řekla i kamarádovi, kdyby v tomto posedu se mnou hovořil doma.

Z. Jenny 13.1.2014 16:07

Garuško!

Taky na Vás moc myslím, Garuško, drže se. Pitrýsku !!! Držíme , co máme.

O. Joklová 13.1.2014 14:29

Pitrýsku

"Vet nabízí operaci bez ručení za výsledek" - to znamená že jde o nádor? ale jak může bez biopsie a histologie vědět že je zhoubný??

v každém případě budu ve středu dopoledne držet palce!!!!!

Z. Xerxová 13.1.2014 16:32

Re: Pitrýsku

Bedo - u sedmnáctiletého pejska je každý zákrok (spojený navíc s uspáním) obrovský risk. Moc držím palce, aby pan doktor zvládnul situaci.

Pitrísku, moc na Vás myslím

O. Joklová 13.1.2014 11:43

co mě nepotěšilo

kdybychom tu měli "rubriku" co mě dnes nepotěšilo (šikly by se i další - potěšilo, rozesmálo, naštvalo...), napsala bych do ní tento obdržený odkaz

http://www.novinky.cz/zena/zdravi/323560-proc-s-pribyvajicimi-roky-i-pres-stejny-dietni-rezim-tloustneme.html

napadlo mě to u vedlejší diskuse když jsem četla, co kdo vyhodí/nevyhodí a jak se to podepisuje na "figuře"

Z. Dalmi 13.1.2014 11:19

Ach jo,

je to hluboká pravda. Znáte tu scénku, jak Pavel Liška jde na vyšetření? Velká sranda :-( Neomlouvám tu sestru, ale umím si to představit i z druhé strany. Jak píše Eva, sestry čelí fyzickému napadení a na ochranku nejsou peníze. Lidi jim nadávají za dlouhé čekání, ale co má ona dělat když je doktor na sále a jiný není ve službě? Co by vyprávěli záchranáři, kteří přijedou ošetřit člověka a jeho rodina je zmlátí?

Postižitelné je to jen minimálně, protože záchranáři nejsou "veřejné osoby" jako policajti. Proč? V čem je ten rozdíl?

Nikdo si nedovolí sprostě nadávat paní v pojišťovně, ale sestru klidně urazí, hodí jí léky pod nohy a při odchodu z nemocnice ukradne záchodové prkýnko. Je to divná a zlá doba.

Na druhou stranu jsem několikrát potrestala sestru za nevhodné chování. Že udělala práci správně a bez chyby, to pokládám za samozřejmost. Nadstandard svého oddělení nebo nemocnice vidím v tom, že je to i laskavé prostředí. Pokud to někdo neumí, nemá tu co dělat.

Ale! Abychom tady nezůstali jen my dokonalí, bezchybní, hotové hvězdy. Protože někdo taky musí pracovat, nejen zářit!

O. Joklová 13.1.2014 10:45

něco podobného

se dá občas zažít v čekárně gynekologické, jedinou částečnou "výhodou" je tam unisex obecenstvo těchto scén, většinou výslechů

musím ovšem přiznat, že mě hodně oslovila slova EvyŽ. přibližující situaci ve zdravotnictví z té druhé strany a do jisté míry i vysvětlující, byť neomlouvající, takové chování :-(((

on respekt vůbec souvisí s každým mezilidským stykem a pravda je, že např. úsměvu se přece jen hůře čelí hrubostí... naopak, úsměv často úsměv vyvolá, i když v první chvíli jen takový hodně překvapený... maličkost - vždy mě přiměje k úsměvu, když mi s úsměvem pokyne řidič auta, které zastavilo, abych mohla přejít přes silnici...

anebo naopak já když platím, resp. přijímám účtenku od pokladní v sámošce, nebo ještě lépe v nějakém superhyper - ony jsou většinou naučené říct něco jako děkuji nebo nashledanou, ale já vždy zdůrazním svá slova a pokusím se aspoň na chvíli pohlédnout dané pokladní přímo do očí... tu se většinou běh situace jakoby trochu zastaví nebo aspoň zpomalí a já si říkám že je to snad okamžik, který ji vytrhne z té trochu už mechanické a stále stejné práce, málem jako ve fabrice na pásu, když všude a skoro na všechno už jsou dnes ty čtečky čárových kódů... že se prostě udělá určitý "předěl" nebo jak to mám nazvat, a ona se znovu nastartuje do pokračování šichty... no jo, blbost, já vím

Z. Inka 13.1.2014 11:56

Re: něco podobného

Není to Bedo blbost, při té děsné jednotvárné práci musí ten člověk ocenit to, že jsi ocenila její práci a žes jí za tu práci poděkovala. Ta práce je ubíjející a stereotypní, ale někdo ji dělat musí a měl by vědět, že nás jeho dobře vykonaná práce těší.

Z. Matylda 13.1.2014 12:02

Re: něco podobného

No, Bedo, já se taky na pokladní usmívám a poděkuju. Obvykle jsou překvapené. Jako mlaďošce mi moje máti říkala- úsměv tě nic nestojí a budeš se cítit lépe ty i tvoje okolí. No, v obchodech to teda funguje dost dobře :-)

Pokud jde o úřednice, protivné byly ve městě. Tady na venkově jsou milé a příjemné.

Z. Inka 13.1.2014 10:01

AAA

neboli asertivita - angličtina - a dál už h.... To jsou základní znalosti nových manažerů. Měli jsme současně jednu dobu ve vedení 2, oba byli vzorně oblíkaní, načančaní, hovor prokládali angličtinou a oba se ubezpečovali o tom, jak jsou báječní.

Jeden byl tak báječný, že místo na služební cestu jel na dovolenou a jako služební cestu to vykazoval a chtěl si nechat i proplatit. S druhým jsem byla na jednání a strašně jsem se styděla. On, třicetiletý, zkušenosti asi z pěti podniků! Ona padesátiletá ředitelka výrobního podniku, 100% odbornice. Po celou dobu jednání nechal hovořit svou podřízenou, jednalo se o kvalitě a ceně. Paní ředitelka nás pozvala na oběd, on udělal nechutnou scénu u výběru jídla, doslova ho sežral a pronesl zlatá slova: Musím jet dál, zlevněte plošně o 10%. Děkuji a nashledanou nějak vynechal. Zůstaly jsme všechny tři jako opařené, on už je zas o pár podniků dále a paní ředitelka stále vede firmu.....

Z. Vave 13.1.2014 12:41

Re: AAA

Milá Inko, naprosto souhlasím s Tebou a Evou Ž. Profesionální manažery považuji za víc než neštěstí, jejich činnost je hospodářsky i sociálně naprosto destruktivní. Uvažují maximálně v horizontu tří let, oceňováni jsou většinou jen za snížení nákladů, takže spravují podnik (oddělení) ve stylu "po nás potopa". Nemyslí v dlouhodobém horizontu, takže je nezajímá, kdo bude pracovat v podniku za patnáct let, dokonce ani je nezajímá to, jak se projeví momentální úspora za pět let. Nezajímá je dlouhodobé zdraví lidí a jejich spokojenost, nemají úctu k tradicím, zkušenosti a loajalitě, protože oni přece myslí jinak a úsporně.

Takoví lidé rozhodně nemají respekt k nikomu a ničemu, maximálně sklapnou kufry před někým výše postaveným, pokud ho tedy nemohou nějak přeskočit, zlikvidovat. Ale to není respekt.

Popisovaná situace u lékaře by neměla nastat, ale někdy je to trochu problém, i když si sestra bere pacienta "na výslech" dovnitř. Je to slyšet dveřmi do čekárny a naopak z ordinace od lékaře je slyšet vše do sesterny. Takové jsou všechny ordinace u nás v relativně moderní poliklinice.

Zajímavé a široké téma, Dede. Děkuju Ti za něj.

Z. Inka 13.1.2014 15:31

Re: AAA

Já jsem měla bohužel tu smůlu, že jsem zažila práci několika takovýchto manažerů. Po dvou z nich zůstalo tolik kostlivců, že tři roky po jejich odchodu stále odněkud vykukují, včetně vleklého soudního procesu. Ovšem jejich seběvědomí bylo tak vysoké, že dokázalo převálcovat i jinak podle mne soudného předsedu dozorčí rady, který je manažer ze staré školy a spolu s naším majitelem opravdu tvoří velmi výkonnou dvojici

E. Žampachová 13.1.2014 9:42

Respekt

nejen pomáhá v komunikaci, ale navíc nám ukazuje, jaký je ten, kdo ho nemá. Dříve se tomu říkalo slušnost. Dobré vychování. Prostě určité společenské normy.

V Lidovkách, příloze Orientace byl v sobotu skvělý článek "psychopaté mezi námi". O současných šéfech a jejich chování. Ten nedostatek respektu často vyplývá z psycho nebo sociopatie (viz šéfové Pytrýska). A protože dříve byly obory menší, šéf musel rozumět tomu, co dělá, psychopaté měli menší šanci. Poté, co vznikl nový živočišný druh "manažer z povolání" je vše jinak. Manažer dnes šéfuje pekárnu (aniž by poznal rozdíl mezi houskou a dalmánkem nebo dokonce někdy viděl zadělávat těsto), zíta počítačovou firmu (ano, počítač obvykle zapnout umí), pozítří třeba prodej aut nebo nemocnici. Mají svá klišé, svůj svět a nerozumí tomu, co dělají jejich podřízení. Jen je buzerují. Takoví samozřejmě respekt ani nedostávají ani neprojevují (neví prostě. co to je.)

Tu sestru neomlouvám, ale kdo ví, proč se tak chovala. Jednak zdravotníci otupí (určitá forma fachidiocie - oni vidí nahé zadky, do kterých píchají injekce denně, tak jim nepřijde, že by se mohl někdo stydět - to není problém respektu ale empatie), jednak jsou pod obrovským tlakem vedení. Takže náročná práce + otupění + mizerný management - jen málo jedinců to nesemele a nenacpe do více či méně arogantní formy. 

Každý musí začít u sebe. Je fakt, že proti slušnosti se blbě bojuje a ten respekt si prostě musíme vybojovat sami. Také většinou nemám s úředníky větší problémy. A za sebe - s respektem se chovám ke každému, kdo dělá slušně svou práci. Jen k některým top manažerům ten respekt nenacházím (čímž nechci říci, že manažeři jsou všichni neschopní - jen je tam ta psychopatie asi 4x častější, než u běžné populace. Ale znám popravdové šéfy, kteří ale nemají s respektem problém. Ani k sobě, ani k ostatním)

T. Zana 13.1.2014 9:33

Nafouklé nuly

Takové lidé byli, jsou a budou, bohužel. Pomaloučku se zdá, že se jim (jako společnost i jako jednotlivci) začínáme učit bránit. Na úřadech je to už myslím lepší (což samozřejmě nevylučuje výjimky), asi nejslabším článkem je teď zdravotnictví. Předloni ve špitále jsem viděla děsný věci. 

Edito, přeju všechno nejlepší, zdraví a štěstí a spokojenost!

Pitrýsku, palce jsou v pohotovosti!!!!

E. Žampachová 13.1.2014 9:51

Re: Nafouklé nuly

Zdravotnictví je chudák, kde se banda psů rve o zatím ještě neokousanou kost. Zaměstnanci v tom lítají jak hadr na holi a hodně nás tam zůstává jen proto, že pořád mají řemeslo rádi (nebo neví, co jiného by dělali). Zvyšuje se agresivita pacientů (slovní i fyzická - napadení sestry už není výjimkou), zvyšuje se agresivita vedení (jde o peníze), do toho jsou různé odborářské zájmové skupiny, politické tlaky (v pojišťovně i lokálně). A personál místo učení se komunikaci se učí vykazovat stále nové a nové způsoby zúřadování výkonů. A když už se najme "firma", která má učit zdravotníky komunikaci, je to banda pitomců, kteří říkají moudra typu "nebude-li pršet nezmoknem. Zdravotníci jsou asi nejotrávenější a nejstresovanější skupina. I když jsem celý život dělala svou práci ráda (a s respektem), na konci kariéry jsem znechucená a otrávená. Už bych do zdravotnictví nešla.

To je jen rub mince stížností na zdravotníky. Ostatně Dalmi by mohla vyprávět daleko barvitěji

T. Zana 13.1.2014 19:13

Re: Nafouklé nuly

Evo, naprosto s tebou souhlasím. Jen ta zkušenost se prostě těžko zapomene. Vždycky je to v lidech.

Z. Lída 13.1.2014 13:18

Re: Nafouklé nuly

Já jsem byla vloni dvakrát v jedné nejmenované pražské nemocnici(vždy na tom samém oddělení, jen v jiném patře). Nemůžu si jediným slovem postěžovat. Personál báječný, jak úplně mladí doktoři, tak i pan docent. A sestřičky, byť leckdy velmi unavené, vždycky byly usměvavé a byla s nimi i spousta legrace. Jedním slovem, super!! A to tedy pobyt ve špitále na Silvestra (no ani v únoru) opravdu není moje hobby!

J. Jovo 13.1.2014 9:19

POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

Dnes má svátek EditaK, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku.

http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_21_2014#EditaKsv_2014.jpg

Z. Pitrýsková 13.1.2014 12:22

Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

JOVO, dík za upozornění.

Editce přeji všechno nejlepší. Ať jí, celý rok, svítí sluníčko, tak, jako teď nad ÚJM.

Z. Vave 13.1.2014 12:27

Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

Všechno nejlepší, milá Editko. <3

Z. Pitrýsková 13.1.2014 9:04

Proč jsem to už dávno nenapsala....

.... když jsem, zrovna nedávno, na procházce, v duchu si o tom podobném přemýšlela. Chtěla bych jen doplnit, že kdykoliv jsem na podobného nafrněného tvora narazila, brzy se ukázalo, že jde vlastně o chudáka. Takového, kterému bylo svěřeno  nějaké postavení či mizerná funkcička. A dotyčný se v tom bahnil. Třeba moji první a druhý šéfové. Oba byli podprůměrné výšky. Vždy, když jsem byla pozvána do kanceláře, byla mi ihned nabídnuta židle a dotyčný kolem mě chodil jako kohout. Ti další byli vysoci, s těmi jsem problém neměla. Problémy opět nastaly, když jsem měla šéfovou, která byla pouze vyučená. A to v oboru gumař-plastikář v závodní škole.  Tedy vzdělání 0. Děs!

Moc se bojím. Odjíždíme s Garuškou (17)  k panu doktorovi. Na  bříšku se jí udělala ošklivá boule a ta začala mokvat.

Prosím, prosím, myslete na ni.

D. Ruščáková 13.1.2014 9:39

Re: Proč jsem to už dávno nenapsala....

Hanulko, moc držím palce, pro Garušku i pro vás (srdíčko)

A. Lex 13.1.2014 10:23

Re: Proč jsem to už dávno nenapsala....

Hanko, myslím na vás!

O. Joklová 13.1.2014 10:27

Re: Proč jsem to už dávno nenapsala....

Pitrýsku, moooooc držím palečky!!!!!!!!!

Z. Yga 13.1.2014 10:28

Re: Proč jsem to už dávno nenapsala....

Držím palce vám oběma.

Z. Matylda 13.1.2014 12:00

Re: Proč jsem to už dávno nenapsala....

Držím!