To je tak. Přestěhování z malé vesničky v Čechách do Norska na předměstí Oslo postavilo Nazgúly před celou řadu úkolů a výzev. Ale vedle povinností, mezi které patří např. slušné chození na flexi vodítkách (aniž by z paničky udělali zavináče) či efektivní venčení, se jim otevřely četné nové obzory. Denní lítání v lese u jezera Osternvannet (O je jako obvykle přeškrtnuté a je to jezero s medvědem) a u moře jsou asi ty nejviditelnější přínosy jejich nové existence. A navíc tu jsou fenky!

Zní to divně, ale co psi opustili cvičák, tak jich u nás doma moc nepotkali. V naší půlce vesnice je to samý pes a fenky z druhé strany nějak nepotkáváme. Takže naši chlupáči ve zralém věku pěti a půl roku museli odjet daleko na sever, aby objevili vášeň pro druhé pohlaví. Potíž je v tom, že to s ženskými prostě neumějí. Daník se drží svého osvědčeného poskakování a pokud dáma dovolí, aby jí olíznul čenich, bere to jako generální souhlas a žene se k zadnějším partiím. No a tam na něj proti veškerému očekávání a běžné anatomii psa obvykle čekávají fenčí zuby. Jaksi ještě nepřišel na to, že některé věci by se neměly uspěchat.

Kazan je prostý chasník, který ve svém počínání vždy šel přímo na věc. Jenže potom mu podtrhla nohy fyzika. A to doslova! V rámci jednoho bleskového dvoření totiž skočil na nesmírně půvabnou fenku kolie, ta dokonce ani nebyla proti, ale bohužel stála na ledu. Kazanovi podklouzly zadní nohy a... snad bude ohleduplnější, když si to domyslíte sami. Vzhledem k tomu, že nejspíš nevyhodnotil úplně přesně příčinu a následek, rozhodl se pokud jde o namlouvání změnit taktiku. Přišel na to, že slečny prostě nejdřív ukecá.  

Jenže výsledek je žalostný. Pokud nám chce Kazan něco říct, tak vyje. Vyje moc hezky, umí rychle měnit tóniny a existovat někde psí opera, určitě by se stal hvězdou. Jenže svádět fenky vytím, při kterém se ježí vlasy hrůzou minimálně lidskému doprovodu dotyčné dámy, není ten nejlepší nápad. I kdyby to psí slečna správně rozkódovala a chlupatý trubadúr zabodoval, jejich vztah obvykle nemá ani začátek, jelikož pánečci jsou připraveni bránit svoji pejsku vlastním tělem.

Přiznám se, že když to Kazan zkusil poprvé, skutečně jsem se lekla. Bylo to v lese a potkali jsme tam volně loženou fenku, mladičkou kříženku anglického setra a dalmatina. Měla apartní černý flek přes jedno oko a Kazan se stačil zamilovat v jediné milisekundě. A spustil. "Huuuáááuuuiiiááá" neslo se lesem. Fenka dala hlavičku na stranu a hodnotila zpěvákův výkon, zatímco ve mně i v její paničce by se krve nedořezal. Co to má znamenat? Chňapla jsem Kazana za obojek a bleskově analyzovala situaci. Všechno jsem pochopila, jakmile jsem zjistila, že je to psí holka. Naštěstí panička té fenky nebyla panikářka a nechala si to vysvětlit, takže se nakonec všichni psi společně i proběhli. 

Ale takhle dobře to dopadlo zatím jednou. Kazan, vědomý si toho že nejspíš zasáhnu, se snaží slečny zdravit na stále delší vzdálenost a tím spíš si lidské doprovody jeho dvoření vyloží jako děsivou výhrůžku. Dám příklad. Jdeme parkem k moři a proti nám paní s dvěma černými královskými pudly. Menší a útlejší pes se zvědavě přibližuje, Nazgúlové jsou na flexi vodítkách a nohy jim jen hrají touhou seznámit se. Snažím se zjistit, zda je to pes nebo fena, ale Kazan je rychlejší. "Huuuáááuuuiiiááá, haf haf!" zvuk se nese nad mořem a trojice proti nám strne. Kazan zdvihne hlavu a toužebně pokračuje: "Húúúáááííí!" Druhá panička chvatně uvazuje pudly, mění směr vycházky a vrhá ke mě ošklivý pohled naznačující, že s vlkodlakem se do slušné společnosti nechodí. Krčím rameny a utěšuju zklamaného Kazana: "Nech to být, stejně byla vyšší..."

Kazan zatím nepřišel na to, proč jeho árie nefungují a já mu nějak nejsem schopná vysvětlit, že lidé prostě nejsou na milostné vytí stavění a popravdě s tím má potíže i většina fenek. A přitom mě napadá, jak často si lidé nedokáží porozumět ani mezi sebou navzdory tomu, že si věci mohou jednoduše vysvětlit. Buď se neposlouchají, nebo slyší jen to, co chtějí slyšet.

Kazan bude muset ještě na účinné formě dorozumění se sličnými fenkami popracovat a já jsem zvědavá, co vymyslí. No a vám přeju, abyste vždy rozpoznali vyznání lásky, a to ať už je podáno jakoukoliv formou...:))