Do Norska jsem se na této cestě dostala už potřetí. Po dvakrát jsem tam byla služebně, takže jsem si mimo Aker Brygge a park s Vigelandovými sochami prohlédla například i satelitní stanici Nittedal severně od Osla. Tentokrát to ale bylo jinak. Můj muž nyní bude nějakou dobu v Norsku pracovat, takže jsem si jela okusit takříkajíc normálního občanského života. K dispozici jsem měla horské kolo a svoji zvědavost.

Nejdřív bych zkusila shrnout své dojmy. Navštívila jsem Norsko v červenci, měsíci velice přívětivém, teplém, kdy noc ustupuje na samou hranu své existence. Tak trochu se setmí až o půlnoci - pro našince trochu překvapující zkušenost. Zdánlivě nekonečný den první přiláká onu temnou myšlenku - proboha, jak tu mohou lidé přežít v zimě?

Myšlenka číslo dvě: ta země je neuvěřitelně zelená. Příroda zde prostupuje člověčí civilizaci jako rovnoprávný a respektovaný partner. Zeleň je i v centru města zastoupená takovým způsobem, jaký v oproti Norsku přelidněné Evropě prostě neuvidíte. A ta zeleň je živá, opečovaná a čistá!  

Ano, to je třetí významný dojem. Norsko je tak neuvěřitelně čisté, že mi trvalo několik dní, než jsem našla vodítko k odpovědi na otázku: Jsou Norové tak úžasně čistotní, nebo mají dokonale zorganizovaný úklid? Odpověď podle mých pozorování zní: Je to v úklidu, i když výchova tu také bude hrát pozitivní roli. Ale abych jen nechválila - jak to vypadá, minimálně v Oslu se netřídí odpad. U země natolik ekologicky na výši, jakou Norsko nepochybně je, mě to opravdu překvapilo.

Dojem další - Norové jsou námořníci a tady na jihu země se snad plaví každý, od mimin až po důchodce. V každém jen trošku vhodném zálivu ve fjordu kotví desítky až stovky lodí všech kategorií. Potkat auto s lodí na vleku je naprosto normální, stejně jako vidět jeřáby, které větší lodě na vodu spouštějí nebo je vyzdvihávají zpět na břeh. Lodí se jezdí nejen za zábavou, ale také do práce. Jestli je pobřežní dálnice v ranní špičce ucpaná, fjord nikdy... 

A to už nemluvím o tom, že spoustě lidí nic jiného než loď - vlastní nebo větší provozované v rámci veřejné dopravy - nezbývá, jelikož bydlí na ostrově. To totiž v Oslu není problém, těch ostrovů je jen v katastru města skoro 400 a všechny větší jsou obydlené. I když na některých jsou kvůli ochraně přírody jenom letní chaty.

Přístaviště se od těch na jihu Evropy (a především na Azurovém pobřeží...:)) liší na první pohled právě ve skladbě zde kotvících lodí. Řečeno obrazně - je tu všechno, od mopedu až po jaguára. Motorové lodě i plachetnice, staré i nové, velké jachty i malé člunky, dokonce jsme na fjordu potkali i nadšence, který plul v jakési replice vikingské lodi i s její čtvercovou plachtou. Jinak plachtění Norové na fjordu moc nedají, většinou plují s motorem a jen někdy se nechají zlákat dobrým větrem.

Ostatně námořní tradice národa se připomíná i v příletové hale místního letiště. Když proklušete dlouhatánskou chodbou od "rukávu" k hale, čeká tam na vás moc pěkná moderní plastika připomínající stěžeň s ráhnem a lanovím. Ostatně v Oslu je řada krásných muzeí, kde se o mořeplaveckých ambicích zdejších obyvatel dozvíte první poslední.  

Asi nejdůležitější je zdejší muzeum stavby lodí a mořeplavby, odkud se dá plynule přejít do muzea Fram, kde si můžete prohlédnout Nansenovu legendární loď a zjistíte plno zajímavých detailů ze života a práce jak Fridtjofa Nansena, tak Royalda Amundsena. Fram se jako jediná loď dokázal přiblížit k oběma světovým pólům a člověk musí jen v duchu smeknout, když vidí, jak je to vlastně mrňavá kocábka...

Od Framu je to kousíček k Thorovi Heyerdalovi (po něm se jmenuje moje současné auto...:))) a jeho Kon-Tiky a vorům Ra I a Ra II. Heyerdalovy knihy jsem milovala od dětství a je fakt, že jsem jeho plavbám dala přednost před ledovými pustinami - do tohohle muzea jsem šla dřív než k legendárnímu Framu. Když já si na zimu bůhvíjak nepotrpím, ale na odvážné lidi posedlé nějakým cílem rozhodně ano.

Když už jsem u těch odvážných lidí, tak i další muzeum vás zavede na moře - tentokrát mám na mysli muzeum vikingských lodí. Tady najdete poměrně dobře dochované zbytky lodí staré 1 200 let! V replice jedné z nich, té méně zdobné, ale zato praktičtější, dokázali v roce 1893 námořníci přeplout severní Atlantik na světovou výstavu v Chicagu. Tomu tedy říkám výkon! Jestli mi už Fram připadal malý, tak komentovat velikost vikingské lodě se už ani neodvážím. 

Ale vraťme se do současnosti. Pro dnešek se vám ještě pokusím přiblížit fjord patřící do katastru hlavního města. Ostatně víte, že počtem obyvatel (asi půl milionu) je Oslo nejmenším hlavním městem ve Skandinávii, které však sídlí na území, které je naopak druhé největší v celé Evropě? Já to tedy nevěděla (pro ty zvídavé - první je Moskva).

Nicméně díky tomu prostoru je Oslo v podstatě jedna malebná vesnice. Tedy abych nepřeháněla, samozřejmě město má své centrum, moderní i historickou část, královský palác a pár dalších rezidencí, pevnost s hradbami a zámeckou budovou a samozřejmě hlavní třídu plnou obchodů, bank a restaurací. Ale přesto je naprostá většina zástavby tvořena většími i menšími dřevěnými rodinnými domy utopenými v zeleni.

Hledat tu něco jako je historické centrum v Praze nemá cenu, ale celkově je to nesmírně milé město lidských rozměrů, pochopitelně velmi čisté, s velmi dobrou veřejnou dopravou, plné soch (zdejší jednička Vigeland byl nesmírně plodný umělec, co já vím, tak ve všech směrech...:)), byť působící poněkud provinčně. To však není nic, co by zrovna mě odrazovalo. 

Město sídlí částečně na vodě, částečně v horách. Jednu chvilku zasněně koukáte na přístav a máčíte si nohy ve fjordu, potom sednete na zdejší metro (jezdící pod zemí jenom kousek v centru, jinak zdatně napodobující vlaky, v případě linky č. 1 zubačku) a za půl hodiny koukáte na město z výšky nějakých 500 metrů a obklopuje vás příroda vcelku odpovídající okolí Pomezních bud v Krkonoších. Výhled na město a na fjord bere dech - pokud máte štěstí a je krásně. Jinak holt obdivujete mraky.

To by tak bylo napoprvé všechno. Ale k povídání toho je mnohem víc... (PS: všechny dnešní fotky jsou z Osla, i ty domky s trávou na střeše!)