Používáme ho často, protože označuje věci a děje, které hladce splývají s očekáváním mluvčího. Standardní, průměrný, běžný, obvyklý - to jsou řekněme ta nejběžnější synonyma. Ale slůvko normální má těch rozměrů přece jen víc.

Tak zaprvé připomíná okurku - také rychle chytá příchutě, v tomto případě další významy. Popřemýšlejte o výrocích: Fotím normální holky. Točíme filmy pro normální lidi. Normální rodina má dvě děti a auto. Cítíte, jak je slůvko normální najednou diskutabilní? Může v sobě skrývat spoustu podtextů, od zcela nevinných, přes komické až k poměrně závažným. Proto ho milují především politici a jiní manipulátoři s obecným míněním. Slyším-li, že je něco nebo někdo "normální", tak obvykle zpozorním. Kdo mi to říká a proč?

Jenže se slovem "normální" se dají vyvádět mnohem horší kousky. Bohužel nejen se slovem, ale i s jeho významem. Pokud vezmeme v úvahu, že pojmem normální se označují věci nebo děje, které lidé považují za obvyklé, očekávané a tedy tak nějak správné, je hranice normálního opravdu hodně pohyblivá.

Je normální podvádět, krást, lhát, porušovat pravidla či urážet své oponenty? První co vás napadne, by měl být nesouhlas. Ne, to přece není normální, protože to není v souladu s obecně platnými morálními hodnotami. Jenže podívejme se bez emocí kolem sebe a nemusí jít zrovna o naši politickou scénu. Je ještě normální, říkat pravdu, žít poctivě a dodržovat pravidla? Je to nepochybně správné a řada lidí se tím řídí. Ale je jich dost na to, aby to ještě bylo normální?

Slovo "normální" tedy dokáže v ne zcela přemýšlivých mozcích alternovat s výrazem "správné" nebo "očekávané". To v sobě skrývá poměrně velké nebezpečí. Znamená to, že pokud dokáže dostatečně silná lobby něco dlouhodobě prosazovat, stane se to v myslích lidí normální, a tedy i přijatelné. Nemusíme se ani vracet do hluboké minulosti, kdy bylo normální právo útrpné a roztodivné způsoby provádění trestu smrti, nebo do doby nedávno minulé, kdy bylo normální, že jedna politická strana bezostyšně zasahovala do osudů i běžného života jednotlivců i celých rodin.

Pro příklad se stačí třeba podívat do mnoha českých porodnic, kde je přirozený porod stále ještě považován za "alternativní" a nikoliv "normální". Považujete to za banalitu? Potom jste asi nerodili...:)) Ale naštěstí tento proces funguje i opačným směrem. Byly doby, kdy nebylo normální, aby ženy mohly studovat, měly volební právo a mohly si svobodně zvolit takové povolání, na jaké se cítí. Byly také doby, kdy bylo normální, že děti místo školy do úmoru pracovaly. I když tady se naskýtá otázka - jak moc jsou tyto výroky platné mimo země euroatlantické civilizace? Co je "normální" v jiných koutech světa?

Slovo je jenom prostředkem k vyjádření našich postojů - tedy i k tomu, co pro nás ještě je a co už není "normální". Ale je to náš svět. Budeme-li však posouvat hranice normálnosti, dostaneme se přes slůvko "ad" k jinému slovu - "absurdum". Je to na nás.