29.3.2024 | Svátek má Taťána


BTW: Nejsou boty jako boty

20.10.2005 10:57

Ano správně, mluvím o pozornosti našich psů.

Psí zájem na našem oblečení není dán ani touhou vidět na nás poslední výkřiky módy, ani snahou dohlédnout, abychom někde nenastydli. Jejich kritérium je mnohem jednodušší: snaží se co nejdříve zjistit, co naše oblékání znamená. Zůstaneme si nimi doma, odcházíme do práce nebo JDEME VEN?

Náš jezevčík Max musel mít hodně sofistikovaný posuzovací systém, protože jsem s ním chodila ven i těsně před odchodem do práce a hned po návratu, takže podle oblečení a bot se moc orientovat nemohl. Takže se zaměřil na kabelku. Když jsem vzala do ruky pracovní kabelu, pohaslo mu v očích a rezignovaně mířil k pelíšku.

U jiných tašek dával pozor jen aby se neřeklo, ale nákupní taška a baťůžek znamenali přepnutí do režimu "stand by", tedy vrcholná ostražitost. Pokud jsem se oblékala a nebrala do rukou nic, jásal ještě dřív, než jsem na obojek a vodítko jenom pomyslela.

Je samozřejmé, že pes vnímá i denní dobu, stejně jako běžné rituály. Jenomže můj časový rozvrh nikdy nebýval moc pravidelný a po léta, kdy jsem pracovala v redakci, by se dal nazvat dokonce chaotický. A právě proto si Max pozorně všímal i toho, jak se oblékám a jaké tašky nosím.

Nazgúlové to mají jednodušší, ale po Maxově vzoru mě taktéž bedlivě pozorují. I oni reagují na druh tašky, který beru do ruky, avšak mnohem větší váhu dávají oblečení. Když se obléknu takzvaně "za dámu", tak se neunavují ani vstát a s rezignovaným klidem přihlížejí mé klasické předletové kontrole: doklady, mobil, klíče od auta, klíče od domu... Nevím přesně, jak rozeznávají "stav dámy" - možná podle té kapky parfému, která přeměnu z běžného stavu dovršuje.

Jsme-li oblečena neutrálně, přesouvají se do předsíně a s napětím sledují, po jakých botách sáhnu. Tady je vždycky naděje, že si obuju botasky a půjdeme do vesnice do krámu. To znamená skrývané napětí a pohledy poletující mezi mnou a obojky, visícími na kličce u okna. Jak s nimi zachřestím, je vyhráno!

Největší pozornost mi ale věnují, když se - téměř jakkoliv oblečená - natáhnu po svých čtyři a půl roku starých modrých horských botách. Mám je stejně dlouho jako psy, a podle toho také vypadají. Pořád jsou pohodlné, spolehlivě chrání nohu až po kotník, ale parádu už s nimi nenadělám. Jsou totiž boty psí. A když vidím jejich nadšené tance, slyším Kazanovo radostné vytí a snažím se zavázat si tkaničky za jejich poněkud neurvalé chlupaté a zubaté asistence, tak vím jedno: pro ně to nejsou obyčejné boty. Pro ně je to jedna podoba štěstí.




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !