Chápu, že příjezd domů po tak dlouhé době musíte oslavit, ale ráda bych vás upozornila, že některá pravidla se vzdáleností nijak neztratila na platnosti. Jen nekoukejte... o poslouchání mluvím!

Tak například když písknu stůj, tak se opravdu zastavíte. Ne, že po mně hodíte okem a jdete si dál, jako by se nechumelilo! Samozřejmě, že nechumelí, je léto! Já vím, že na té cestě nikdo nešel a nejelo ani auto... ale když písknu stůj, tak se prostě zastavíte. Vždycky. Protože to říkám já! Ne, není to buzerace a ty se Kazane styď, že tě něco takového vůbec napadlo. Chráním vás před vaší vlastní blbostí. Co ty víš o tom šílenci, co to bere autem z brány družstva smykem? Byl bys na placku natotata. Prostě když písknu stůj, tak se zastavíte. A basta.

Jo a to není všechno. Příkaz ke mně jste tuším už také zaslechli. Daníku o tobě mluvím! Jo, o té ostudě před Čapkovic barákem. Připomenu ti to, ano? Starší paní a malá holčička. Já říkám ke mně a ty obejduješ. Říkám KE MNĚ! a ty obejduješ dál! Jak mi to vysvětlíš?

Ne, to nebylo pocem, to bylo ke mně!

Víš, co jsem si potom v obchodě vyslechla? Ta holčička za mnou přišla a povídá mi: Tak už vím, že ten neposlušný pejsek se jmenuje Daník. A jak se jmenuje ten poslušný? Taková ostuda. Co mi na to řekneš? Že Kazan neposlouchá taky? Tak to jsem slyšet nechtěla. Zkus to ještě jednou!

No dobrá. Laskavě si uvědom, že pro čtyřletou holčičku jsi vlk z pohádky o Karkulce, i když se kolem ometáš, jak to jen ty umíš. Červená Karkulka... no to byla taková holčička, které sežral vlk babičku. Ale já vím, že ty nežereš babičky, ani povařené ne. To je jen taková pohádka. No asi měl hlad...

Dobrá, byl to tedy chudák vlk a Karkulka mu měla dát nažrat! Tedy ne Karkulka, ale ta babička. Ale ne... Dědeček mu nemohl dát nažrat, protože tam žádnej nebyl. Nevím, proč neměla dědečka. Silně pochybuju, že by nedala nažrat ani dědečkovi. On by si dědeček řekl. Já nevím, v té pohádce se neříkalo, že by to byla lakomá babice s negativním vztahem ke zvířatům!

Daníku? My jsme se ale původně nebavili o pohádkách, že ne? No nekoukej tak nevinně – bavili jsme se o poslouchání. Ke mně, stůj... a tak dále. No, ty víš, co bych ráda bych slyšela. Že to zkusíš? To doufám!

Ano, mám sušenku. I piškotek. Pro HODNÉ pejsky. Jo, i pro vás. Ale ještě něco Daníku – radši to ani nezkoušej! Já totiž ještě nejsem hluchá. Slyšela jsem, co si myslíš!