Aj teraz mi moja milá nasledovníčka leží za chrbtom,  následkom čoho sedím prakticky vo vzduchu. Ale musím priznať, že v práci mi už stolička pripadá nejaká veľká.

Kocour zase s velkou chutí překáží manželovi - mně to nedělá, nevím proč. Když manžel putuje bytem, něco balí, hledá, pracuje, prostě potřebuje se pohybovat po bytě, kocour vyleze ze skrýší (seskočí se stolu apod.)a lehne si DOPROSTŘED bytu, na kraj chodby, přes kterou je nutno projít do ostatních místností. A rozvalí se v celé délce a šířce, která je při jeho nejméně 6 kilech váhy docela slušná. A očekává, že bude překračován, posouván a kárán. Když dojde na nakopávání, uraženě poodejde, ale podle mne je teprve pak spokojený, protože dosáhl svého - byl středem pozornosti. Totéž se snaží udělat v noci, pokud manžel potřebuje vyjít z ložnice a dojít na toaletu. To se manžel může spolehnout, že pokud kocour nezaspí, tak při cestě se mu zase rozvalí do cesty...

pro případ unavené následovnice máme všude krabice, aby si měla číča kde odpočinot, takže v kuchyni je krabice, ve které se povaluje, když vařím, v obýváku, když je jeden u pc nebo tv, u synka atd. trochu to u nás vypadá, jako když se neustále stěhujeme ;o)

ale zavadzať dokážu, akoby ich bolo 10. Najlepšie keď sa niekam ponáhľam a oni sa postavia predo mňa do takej kombinácie, aby som ich nemohla obísť, ani prekročiť. Alebo - Levuškina špecialita - vyberie sa predo mnou rovnakým smerom a spomalí do " vychádzkového " tempa. Minko - rozvalí sa cez prah na celú šírku dverí. Obísť sa nedá a keď ho chcem prekročiť vyskočí a utečie práve vo chvíli, keď mám nohu vo vzduchu rovno nad ním. Inak Minuš je u nás za nasledovníka. Musí byť so mnou aj na záchode. Ak ho nevpustím, sadne si na zadné labky a prednými búcha a škriabe po dverách.

Mám doma již 3,5 roku korelu, která nežije v kleci,ale v celém bytě.Po příchodu z práce se už ode mne nehne.Buď sedí na rameni nebo na křesle vedle mne a při sledování televize se musí probírat pírka na hlavičce jinak je hlavičkou drkáno do prstů.Při koupání sedí nahoře sprchového koutu a sleduje zda je vše řádně prováděno. Večer chodí spát se mnou a do rána spí sedíc na svém polštářku se mnou v posteli. Při odchodu okamžitě pozná, že se začnu chystat ven (mytí,česání, malování apod.) a hned hlídá venkovní dveře a provádí takový rituálek čepejření a pozpěvování,abych nikam nešla. A taky pije ráno se mnou čaj s medem a citrónem a chutná nám kaše z vloček. Ach jo, ty zvířata.

otevírá náš Artur dveře jedné až třem kočkám. Ne že by snad byly bezprizorné, to jen naši mladí odjeli do práce, když před tím čičiny řádně zásobili potravou a pitím a kočkám je tam: 1. smutno 2. mají hlad. 3. jsou feťáci na mlíko a tak mají absťák. V okamžiku, kdy je Artur pustí do baráku začne tanec, kočky řvou : 1.je jim smutno 2. mají hlad, 3. mají absťák na mlíko. Všechny chtějí všechno teď hned okamžitě sofort!!! Takže jednu chovám, druhé nabírám maso z konzervy a třetí míchám tatru s vodou. Ten, co je mu tak smutno, zjistí, že mu přece jen není tak smutno a okamžitě skáče k miskám, aby náhodou o něco nepřišel. Teprve když mňoukalky zastrčí hlavy do misek, tak je trochu klid, pak se koťata poperou a pak nutně potřebují jít ven, aby se za hoďku zase dobývaly dovnitř, protože 1.je jim smutno 2. mají hlad, 3. mají absťák na mlíko. Atrur a Dino jen tiše zírají na to nadělení a nejlepší pozorovací místo je samozřejmě uprostřed kuchyně. Můžu Vás ubezpečit, že německý ovčák a anglický kokršpaněl zaberou fůůůůru místa!

Jo, následovník :-)).Před dávnými lety bydlel u nás asi tři roky skoromaltézák Míša. Jeho pán se rozvedl, byl i se psem vyhozen z bytu a Míšu nám teda půjčil. Manžel dřív nikdy neměl psa a tak ho některé psí zvyky značně překvapovaly.Je teoretický fyzik a jako takovy stále dumá o svých problémech a to nejraději za pochodu. A to i doma v pokoji.Míša ho miloval a tedy i stále následoval. Situace byla tato: manžel dumá a rázuje si to pochodem po pokoji a Míša těsně za ním. Obrat, zakopnutí o Míšu, zaklení, zavytí. Samozřejmě musel Míšu na udobření pohladit.A zpět, na konci pokoje se to opakuje.Kupodivu to oba vydrželi několikrát, než to jednoho či druhého přestalo bavit.