Čtvrtek 19. června 2025, svátek má Leoš
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

BTW: Na sluníčku

  23:22
diskuse (124)

Když jsme se před pěti lety nastěhovali a bylo třeba sušit prádlo, tak jsem bez velkého přemýšlení natáhla šňůru mezi dva prastaré ovocné stromy vzadu na zahradě. Řešení se osvědčilo a zdárně funguje. Má samozřejmě svoje výhody i nevýhody. Kazan v potoce

Mezi výhody patří jihojihozápadní směr vedení šňůry, který znamená, že prádlo zde pověšené je vystaveno převládajícímu směru proudění větru a slunečním paprskům. Délka šňůry zhruba odpovídá obsahu jedné pračky - pokud ji moc nenacpu. Když vynecháme déšť, tak využití šňůry ztěžuje mokro a bahno (časně zjara, dokud nenaroste tráva), vosy a sršni (když zraje ovoce) a psí... no víte co. To, když mi při pravidelném úklidu něco ujde.

Pohled na prádlo třepetající se ve větru na šňůře ve mně pravidelně budí řadu vzpomínek. Především na babičku - tu ze Dvora. Ta povýšila praní a sušení prádla na umění a věnovala se mu s neutuchající péčí. Jak malá jsem měla pocit, že není možné vlézt do vany aniž by vás po zádech pleskalo něco mokrého a studeného. Honičky po dvoře, kde sušily prádlo hospodyně z celého domu byly napínavé samy o sobě a což teprve, když jsme si k tomu vzali míč a šňůry s prádlem představovaly volejbalovou síť!

Nebo když byly děti malé, tak chalupu v Krkonoších pravidelně "zdobily" dlouhé šňůry prohýbající se pod sušícími se plenami. Později to byla nepřetržitá řada triček, tepláčků a bot - aby ne, když se přímo u domu stékají dva horské potoky! Padání do potoka patří ke zdejšímu folklóru, takže se v nich nejdřív s chutí namáčel můj otec, potom já s bratrem a později naše děti. Co vám mám říkat, Marek tam naposledy skončil včera. Prý jim tam spadla kláda - radši jsem nezjišťovala podrobnosti. A to je tam prosím na některých místech ještě sníh!

Sluníčko a prádlo však vnímám ještě v jedné souvislosti a tou je bělení. Babička vždycky bělila na zahradě utěrky. Pečlivě je prostřela na trávník a občas jemně pokropila z konve. Když si tak vzpomínám, nemohla to mít lehké. Když jí přes prádlo nepřeběhla kočka, určitě jsme si ho nevšimly my - děti. A tak bývaly utěrky pošlapané, přejeté kolem a puntíkaté od míčů všech velikostí. Jednou jsem chtěla babičce pomoct a s pevnou vírou, že to udělám lépe než ona, jsem nepoužila zahradní konev s kropítkem ale hadici. Žádné mlžení, ale pořádný proud vody. A jak jsem se divila, že utěrky jsou zase plné bahna... voda v korytě

Mám moc ráda vůni čerstvě usušeného prádla, když ho sbírám ze šňůry. Nepoužívám aviváž (nedělá mi dobře...:)), takže prádlo skutečně voní jenom větrem a sluncem. Pokud ovšem někoho nenapadne zapálit oheň a prádlo mi nevyudí. Pokud ho z čiré radosti nestáhnou na zem psi. Pokud se na něm neusadí včely a nedojde k příliš blízkému setkání. Pokud se přímo nad ním nezapomene nějaký pták. On ten bezprostřední kontakt s přírodou nebývá vždycky idylický.

Ale nejde tu jenom o bezprostřední kontakt s přírodou. Člověk musí počítat i se sousedy. Naše šňůra napříč zahradou je zdaleka viditelná, takže musím počítat s tím, že moje prací aktivity mohou být komentovány. (I proto tam nevěším spodní prádlo...:))) A jsou. Jednou se soused koukne pátravě na nebe a povídá: "Myslíte, že to vydrží? Koukám, že jste vyprala..." Jindy další sousedka pokývá hlavou a podotkne: "Jo jo, to je prádla, když přijedou domů na víkend, co?" Ví o čem mluví, také má dceru na koleji.

Ale nic nepřekoná starou paní, která byla naší sousedkou, když jsme se nastěhovali. Měla jsem ji ráda a hodně jsme se vídali. Ke konci už opravdu špatně chodila, takže jsem k ní co chvíli s něčím zaběhla. Její zábavou bylo sledovat dění u nás na zahradě a kolem domu, takže vedle hlášek typu "Pani, ten Marek má ale pořád to okno otevřený..." jsem jednou zdvihla telefon a dozvěděla se: "Pani, asi jste si nevšimla, ale už krápe a vy máte na zahradě prádlo!"

Letos to kvůli blátu trvalo mimořádně dlouho, ale tuhle sobotu prvně na zahradě zavlála Andyho vypraná trička. Dívala jsem se na ně s potěšením. Budou báječně vonět a já vím, že jaro je naprosto definitivně tady.

PS: Kdy myslíte, že kluci na zahradě nejraději házejí psům oslintané a zabahněné míčky? Vzpomenu-li na babičku, tak ty boží mlýny asi doopravdy melou...

Aston Ondřej Neff
19. 6. 2025

Tým ministryně Decroix odvedl v krátké době dobrou práci.

Ohlas čtenářů
19. 6. 2025

V poslední době se s rčeními týkající se změny režimu roztrhl pytel.

Tomáš Vodvářka
19. 6. 2025

Pokrytectví současného světa je nabíledni.

Dokument
19. 6. 2025

Fakta nejen pro dnešní jednání Sněmovny.

přečetl Panikář
19. 6. 2025

Útok na Irenu Kalhousovou není první a asi ani poslední.

Lidovky.cz, ČTK
18. 6. 2025

Americký prezident Donald Trump ve středu prohlásil, že nemůže říct, zda Spojené státy podniknou...

Lidovky.cz, ČTK
18. 6. 2025

Izrael se ve středu krátce naboural do vysílání íránské státní televize. Pustil záběry dřívějších...

Dominik Duffek
18. 6. 2025

Lvíčata zakončila evropský šampionát do 21 let premiérovým vítězstvým. V Dunajské Stredě čeští...

Martin Zvěřina
18. 6. 2025

Nečekáš snad žádnou katarzi? S trochu pozdviženým obočím se mne takto tázal kolega zkušený...

Josef Kopecký
18. 6. 2025

Vláda Petra Fiala si udržela díky poslancům koaličních stran důvěru většiny Sněmovny. Pro její...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz