Já: "Dobrý večer, tady Ruščáková. Měli jsme vám dneska vrátit lyže. Ale mám problém. Zamrzlo mi auto, manželovo je zase za vraty, na kterých pro změnu zamrzl zámek. Než auto vyprostíme, tak to chvíli potrvá a asi to do sedmi nestihnu. Mohla bych vás vyrušit ještě později?"

Majitel půjčovny: "Buďte v klidu a přijeďte zítra."

Já: "To bohužel nejde, manžel dnes večer odjíždí a já nevím, proč moje auto nejede, takže asi nepojede ani zítra. Mohl byste na mě přece jen počkat?"

Majitel půjčovny: "Tak jo, ale zazvoňte mi na mobil. Zamrznul nám zvonek..."

Douška pro ty, kteří rádi vědí, jak to dopadlo:
Martinovo auto, jako správný seveřan, bez problémů nastartovalo a poté, co soused přinesl rozbrušovačku a odstranil visací zámek (rozmrazovačům a horkému fénu se chrabrý výrobek Made in China vysmál), vyjelo z vrat. První kopec se však jenom ploužilo, jelikož motor byl studený jak leklá ryba.

Lyže jsme vrátili a majitel půjčovny pravil: "Jo v Rusku jsem těch mínus čtyřicet zažil. Ale tam se to dá přežít. Teda nedá, ale je to lepší než u nás, je tam nižší vlhkost." ... Já: "Ještě chvilku bude takhle mrznout a pochopím příchylnost Rusů k vodce." Majitel půjčovny: "Já mám radši rum."

Paní u pumpy mi řekla: "Jo, jo, zejtra leckdo nevyjede..."a rozhlédla se po svém království s uspokojivou jistotou člověka, který do práce dojde pěšky.

Z mého auta se kvůli odpudivé kombinaci mrazivého vichru, tmy a zarezlých šroubů nepodařilo vydolovat baterii, takže pokračování zítra.

Všechny schůzky v Praze jsem zrušila a doufám, že zamrzlé auto nebude bráno jako nejapně tendenční výmluva...:))

PS: Jedna z těch schůzek, které jsem musela zrušit, byla s maminou. Má dnes narozeniny. Takže aspoň takhle: Na zdraví a dlouhá léta! D.