Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Místo pro dva
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
terra-san 31.10.2007 12:38Re: dede preji silu Taky jen můj názor, vampírku - ale ty nemáš (a já nemám) v hlavě centrum pro "náboženství". A to není totéž jako jakkoliv pojmenovaná "vyšší moc", cosi, co nás přesahuje, co se nás dotýká mlčky a v soukromí, když voda stoupá, ze sklepa táhne na cemr (viz Rpuť) a myšlenky se nám halí do černého. Zašeptáme-li v tu chvíli "Pane, pomoz mi", ten, koho oslovujeme, nemá tvář a jméno a chrámy a mešity a apoštoly. Je to prostě ten druhý v nás. Silnější, lepší, trpělivější... Alespoň pro mne. A proto tvrdím, že jsem věřící ateista |
. Nesmysl, možná. Ale mně vyhovuje.|
|
Dede 31.10.2007 13:43Re: Re: dede preji silu Máš pravdu terro-san, věřící ateista je zajímavý termín! I já to cítím podobně. Nejsem věřící, aspoň v tom smyslu, jak se to běžně chápe. Nevymezuji se vůči žádnému náboženství, jen já sama se k žádnému nehlásím, možná i proto, že nemám ráda dogmata. A ještě něco... tenhle článek jsem chtěla napsat už dlouhé měsíce, Vave to ví, ale teprve teď jsem to napsat dokázala |
|
|
vampir 31.10.2007 13:53Re: Re: dede preji silu s tim centrem - to jsem si vazne nevymyslela, precetla v odbornem tisku, kdyz chybi, tak nepomaha zadne snazeni, a se zakrnelym nebudete papezem to mate jako s temi geny,mne osobne zajima, ale znam lidi, kteri to "zerou" jako drive lidi verili, nekteri jeste veri, ze kazdy ma predurceny osud, tak to se holt neda nic delat jinak - jsou ruzne strachy, vetsinou pomaha se z toho vykecat, nebo porozumeni a pomoc lidi, kteri maji odstup , zkusenosti, dovedou poradit, a drzi palecky mam na mysli situace, kdy clovek musi jit tim hororem sam, a ten STRACH je k nevydrzeni, takovy strach je vzdy podoba lasky(jakekoliv), tak se nemusime tak bat ten druhy v nas - ano, ale to je vira v sebe ne v boha, ale v nasi silu,zdravy pud sebezachovy |
|
|
abyt 31.10.2007 12:51Re: dede preji silu To není centrem v mozku, myslím. Víra je tajemství. |
|
|
Jiřina z GB 31.10.2007 13:09Re: dede preji silu Víra je dar... a v Bibli se píše, že ho( ji) každý dostane do srdce jako semínko. A je na člověku, co s ním udělá. Jestli ho udusí, nebo zalívá a ono vyroste... Věřící nemusí být nikde organizován. (Naopak - Bůh říká, že nepřebývá v kamenných chrámech). Kdyby mi někdo dal podepsat nějakou přihlášku někam, byla bych ateista dodnes. Nepotřebuju kostel ani panáčka k tomu, abych sdělila Bohu, co mám na srdci, nebo co jsem provedla..."Běž do své komůrky a tam se modli." Pro mě je Bible živé Boží slovo, které mě oslovuje dnes a denně... Nemyslím, že je to historie, naopak. Když si koupím nové video, tak pečlivě prostuduju návod, abych ho nepokazila neopatrným zacházením. V Bibli vidím taky návod k použití - ale svého života. Proto ji čtu a snažím se podle ní žít. |
|
|
MaRi 31.10.2007 13:53Re: Re: dede preji silu Jiřino, napsala jsi ta důležitá slova k víře v (křesťanského) Boha, která cítím i já. Doplním jen jednu tvou větu: Věřící nemusí být nikde organizován. Skutečně nemusí, protože pro člověka věřícího v Boha je Bůh všude, nejen v chrámech a modlitebnách. Jakákoliv světská organizace, tj. útvar vytvořený lidmi, určitým způsobem omezuje ty široké možnosti, které byly člověku dány. Já "organizována" jsem - ovšem hlavně proto, že můžu být s lidmi, kteří mají podobný životní postoj a mohou mi pomoci nést situace, do kterých se dostávám. A nejen mohou, ale také to činí. |
|
|
Jiřina z GB 31.10.2007 15:31Re: Re: Re: dede preji silu Souhlasím MaRi - my se taky scházíme. Dokonce to vždycky zorganizuju, když přiletím domů. Jen jsem chtěla říct, že k tomu, abych měla společenství s Bohem, nepotřebuju prostředníka, který by mi říkal, co mám dělat. Nechám si poradit přímo od hlavního šéfa. Svoje prohřešky taky nemusím vykládat člověku - jen by je použil proti mě. Na druhou stranu vím, že když bych se potřebovala svěřit a žádat o radu lidi, tak mám své "bratry a sestry", kteří mi pomůžou - ať už radou,nebo modlitbou. Ono je to vlastně všechno o pokoře, přiznat si, že jsem jenom zrnko písku...Na druhou stranu pro Boha tak vzácné zrnko písku, že poslal Syna, aby za mě zemřel...je to na delší debatu, která by ve zkratce asi nevyzněla správně... Radši toho nechám. |
|
|
vampir 31.10.2007 14:29Re: Re: dede preji silu nedokazi se vzdy presne vyjadrit,nemyslela jsem "je to jen historie", lidi jsou furt stejny, aspon ve sve podstate, a to vsude, a to ,cemu rikame civilizace, moralka etc ,je jen velmi krehka skorapka, zalezi na situaci, a jde vsechno k certu dablu modleni, teda omilani s ruzencem, ma pry taky lecebny ucinek na psychiku - jako meditace, ale musi se na to verit existenci bozi nelze dokazat a taky nelze dokazat opak, tak je to fifty, fifty a nikdy bych proto netvrdila, ze verici v boha se myli |
|
|
Rpuť 31.10.2007 12:05Když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší – aneb ještě jedna příhoda ze Šeráku. To se takhle jednou přihodilo, že strejda Franta zůstal na chatě úplně sám. Kočí ráno zapřáhl do saní Kaštana a Micku, aby z Ramzové přivezl nějaký ten proviant, teta Liduška se svezla s ním na obligátní půlroční trvalou a kuchař Očko potřeboval nové kalhoty. Hosty čekali až v sobotu a tak Franta jen tak trochu poklidil, nanosil uhlí, narazil sud, odmetl sníh a jinak nebylo moc co dělat. Tedy ono by bylo bývalo bylo, kdyby se chtělo – ta dvě prkna u výčepního pultu holt byla shnilá a měla by se vyměnit. Jenže se nechtělo. Ve Španělsku se říká „maňana“, Franta spíš: „No jo, porád…“ A jak tak nevěděl čeho se chytit, chytil slinu a usoudil, že takovej frťánek rumíčku by před obídkem udělal jednomu dobře na žaloudek. Udělal dva kroky, prkna zapraskala, tak tak stačil chytit tu flašku a už vězel až po pás pevně zaklíněný mezi prkny. Zkusil se pohnout a tříska ho parádně bodla do zadku. „Do pr…..“ zaklel, odšpuntoval flašku a loknul si na to leknutí. Rozhlédl se, ale nebylo čeho se chytit. Zkusil se vzepřít na rukou, ale nehnul se ani o píď. Zkusil se natočit, ale výsledkem bylo, že se propadl ještě o něco hlouběji. Dostal strach a na čele mu vyrazil pot. „Pomóc“, zařval, co měl sil. „Zatracená baba mizerná, taky musí k holiči zrovna dneska. A Očkovi by ty staré kalhoty taky stačily, roupama neví, kdyby aspoň pořádně uvařil, to budu mít dneska studenej voběd…“ Hodiny na stěně odbyli poledne a jemu vzápětí mu došlo, že oběd asi nebude vůbec a orosilo se mu čelo. „Pomóc“, zařval znova. „Kdyby aspoň ten starej sanktusák vod koní…“ Z kuchyně přicapala Dinečka, sedla si před pána a zakňučela. Franta se rozlítostnil: „Vidíš holka, ty jediná seš tady se mnou a pomoct mi nemůžeš!“ Ze sklepa pod ním studeně foukalo a on si uvědomil, že mu táhne na cemr. „Krucifix“, dožral se, „lumpové mizerný, musej dneska někam jezdit!“ Rázně se pokusil vzepřít a v tom momentě vězel v díře až po podpaží. |
|
|
Rpuť 31.10.2007 12:06Pokrač. Opatrně a dlouze se napil. Dinečka znovu zakňučela. „Kdepak, holka moje zlatá, chcípnu tady“ začalo se mu chtít brečet a honem si znova loknul. Venku zabučela Stračena. „Kdepak, kravičko moje, tebe už taky nepodojím. Propadnu se docela dólu, zlámu si nohy a zabiju se. A příde ta moje stará a bude říkat, vidíš ty starej vo/le, já ti říkala, že máš ty prkna vyměnit a já už ji neuslyším. A pak si s Očkem udělaj ten bůček, jestli ho koupěj a já už nevochutnám“. Vyhrkly mu slzy a raděj se znova napil. „Taková dobrá ženská to byla… a pravdu měla… a já trouba neposlech … a teď to mám…. V láhvi už pořádně ubylo a Frantovi se chtělo spát, ale držel se prken jako klíště. Když otevřel oči uviděl v šeru obličej své ženy. „Tak už se konečně pusť!“ Překvapeně zamrkal: „Jo, já se pustim, spadnu dólu a už se votamtaď nedostanu!“ Teta Liduška spráskla ruce a strašlivě se zachechtala: „Tak ho vidíte, vo/la starýho …. A vod čeho máš ve sklepě dveře…já ti zatím vohřeju vodu do vany, dyť seš celej zmrzlej…“ |
|
|
Beda 31.10.2007 13:29Re: Pokrač. i zasmát se potřebujeme, díky |
|
|
Rpuť 31.10.2007 13:34Bedo, teta Liduška tenkrát pronesla geniální větu: "A vod čeho máš ve sklepě dveře..." Z každýho sklepa vedou nějaký dveře... jen je najít... |
|
|
Vave 31.10.2007 18:42Re: Bedo, teta Liduška tenkrát pronesla geniální větu: Rputi |
, ani jsem nevěděla, co k tomu napsat, nejdřív Dede, pak Ty a wéwéwéčko, to je síla silná! |
|
zana 31.10.2007 19:05Re: Re: Bedo, teta Liduška tenkrát pronesla geniální větu: no jo, ráno mě článek totálně zničil (není nad to, pobrečet si před velkou poradou). Rputi a WWW tímto uctivě děkuju za postavení věcí do perspektivy. |
|
|
Jakub S. 31.10.2007 14:49To je už celkom bohovské: koľko tých chalanov a ženičiek bude tuná ešte tak bohovsky tárať - naozaj sa táto nákaza už javí ako nezvládnuteľná - ! Kedysi vraj také dačo mohlo aj zachrániť život - v. Šeherezáda... |
|
|
Beda 31.10.2007 11:55Dede rozumím ti, rozumím tvému článkui tvým pocitům ale věř, že nejen ve starostech a radostech, ale i ve strachu člověk NENÍ sám... ne pokud má přátele... oni sice nervyřeší za něj nic, neodstraní ten strach, ale pomohou nést část té tíhy... a to MÁ smysl... myslím... |
|
|
zkumavka 31.10.2007 22:19Re: Dede Bedo,hezky si to napsala. |
|
|
veram 31.10.2007 11:54Dede, tohle je teda téma na období Dušiček !!! A dnes se za velkou louží slaví Halloween. Nelíbí se mi, je zkomercionalizovaný, hlučný a vůbec, ale na mých oblíbených stránkách jsem se o něm i něco dozvěděla. |
|
|
Jiřina z GB 31.10.2007 12:58Re: Dede, jéé.. ráno jsem na ni koukala... |
|
|
Vave 31.10.2007 10:52Tohle téma je jistě blízké mnohým z nás, jistě to nějak podobně prožíváme skoro všichni. Někdo má jasněji či dokonce úplně jasno, a jiný ještě hledá sám pro sebe podobu, tvar či charakter „toho druhého“. Je zajímavé, že jako úplně malé děti to vůbec neřešíme, „ten druhý“, to je máma a to je táta. Pak ale dostaneme barevné pastelky a tašku a zjistíme, že je to je jinak, najednou je to všechno o autoritách, které nám vykládají o jiných autoritách, a ty skutečné nebo jen zdánlivé autority nás učí, jak jedna a jedna jsou vždy dvě a že se všechno dá vyjmenovat, změřit a zvážit a že na všechno je vzoreček. Jako by žití bylo jediné správné a jednoduché, když se půjde podle nějakých pouček a značek, a křižovatky jsou jen od toho, že tam je víc místa, aby si člověk přepočítal zisky. Nějakou chvíli to tak i může fungovat, zvláště když člověk je mladý a z toho titulu bez pochybností o sobě a svém vidění světa, ale časem se dříve či později dostává do situací, o kterých mluví Dede, srdce sevře ledová hrůza a člověk v sobě volá a hledá a občas naštěstí i nachází „toho druhého“. Pracně a dlouho „toho druhého“ někdy hledáme a někdy ho ani nedokážeme přiznat sami sobě a často s ním ani neumíme pořádně mluvit Tak si říkám, jestli bychom se „o tom druhém“ neměli od dětství učit. Nemám na mysli nějaké hodiny náboženství nebo občanské nauky a estetické výchovy, ale výuku k člověčenství. Představuji si, že jednou z učebnic by mohla kniha, ve které jsou kapitoly s názvem „Jak se státi a býti ... Myší ... Bedou ... Štětinkou ... Tojefukem ... Dede ... Rputí ... Kardiakem ... Zdenou b.p. ... Abyt ... Lídoškem ... wéwéwéčkem ... Blážou ... Xerxovou ... Hanou W. ... Jakubem ... „ |
|
|
Vave 31.10.2007 10:54Re: Tohle Jsem přesvědčená, že někteří lidé „toho druhého“ v sobě nacházejí snáze, přes sebe samé. To proto, že žijí ne za druhé, a nedá se ani říct, že žijí pro druhé, oni žijí, jak to má být, pro sebe a za sebe, a taky žijí skrze mne a pro mne, skrze tebe a pro tebe a pro tamtoho a tamty taky. Dokud budou takoví lidé, strachu bude vždy méně a „ten druhý“ se bude nacházet snáze.
|
|
|
Xerxová 31.10.2007 11:34Re: Tohle Když naše mladá nastoupila do primy gymnázia, měli místo dějěpisu předmět Dějiny evropské kultury. Učil je kněz - táta od hromady dětí, takže zvládal v pohodě i ty ve třídě. Neučil je náboženství, ale vyprávěl jim o Vánocích, Velikonocích, prošel s nimi Starý i Nový zákon. Nakousli i architekturu, proč je v kostelích to a ne ono. Myslím, že to bylo moc dobře a že jim to dalo hodně |
|
|
Vave 31.10.2007 12:01Re: Re: Tohle To určitě bylo skvělé a potřebné, ale já měla na mysli širší záběr, přece jen tohle je katolická optika, a naše kultura stojí i na starších náboženstvích a kulturách, a ovlivněna je i mladšími a jinokrajnými. |
|
|
Xerxová 31.10.2007 12:23Re: Re: Re: Tohle To určitě, ale on opravdu ty děti (tedy studenty |
) neučil náboženství (a určitě nebyl katolík, když měl doma kupu dětí|
|
Vave 31.10.2007 12:59Re: Re: Re: Re: Tohle To jistě, Xerxová |
|
|
abyt 31.10.2007 11:55Re: Tohle Ještě v té učebnici chybí kapitola Vave. |
|
|
Štětinka 31.10.2007 12:01Re: Re: Tohle jj, Vave by měla mít čestné místo v učebnicovém katalogu. Krásně jsi to řekla |
|
|
Jakub S. 31.10.2007 15:03Nó proto... už sem myslel... tak i já, i á... Ale to ono by nebylo v nejmenším o co stát. Pokud de o mě. Mnou by teda v celé široké rodině nechtěl být nikdo, pámbu chraň, takový lúzr. A eště - jak se státi jiným dalmatinským toscánským medvídkem atd. atd. ... |
|
|
Jiřina z GB 31.10.2007 10:36Jsem věřící... ...nevěřím v Boha, ale Bohu, jak to píšu v baneru na svých stránkách... Myslím, že je v tom trošku rozdíl. Dvakrát jsem si hrábla úplně na dno a kdyby ON nechtěl, tak už koukám na moje milované kytky ze spodu...Jsem ráda, že Jeho vůle byla zrovna taková a že mě ještě nechal tady... Hezky to napsal Jiří Zmožek v jedné písničce... Kdo si nemůže pustit muziku, tak tady je text... Dede, On opravdu umí dělat zázraky a je-li to Jeho vůle - dělá je. |
|
|
MaRi 31.10.2007 10:15od chvíle, kdy jsem poprvé přečetla dnešní BTW, mám opět o čem přemýšlet. Je tam vše, co člověk VÍ, ale stejně zůstává na svůj život sám. Přidám jen jednu úvahu: Nečekejme, AŽ... až dokončím tamto, až si nechám ušít nové šaty, až... , ale snažme se být co nejvíc mezi těmi, kdo pro nás něco znamenají. Pomůžeme jim aspoň chvíli nebýt sami a později, v našich vlastních těžkých chvílích, budeme překvapeni, jak jsme byli obohaceni. |
