24.10.2020 | Svátek má Nina


Diskuse k článku

BTW: Kolik je kousek?

Už malé děti se ve škole dozvědí něco o měrných jednotkách a tráví spoustu času zkoumáním jejich vztahů a vzájemným přepočítáváním. Zkuste si ale stoupnout do fronty v lahůdkách a pozorně poslouchejte. Tady se rozhodně s gramy a jejich násobky nevystačí!

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Hela S. 10.3.2006 10:00

Re: Kousek

Má drahá půle z tohoto důvodu odmítá cokoliv vařit. Vždy ho vytočí, co je to za recept, když tam je napsané štěpto soli, na špičku nože pepře ... Prý to má být v g a s přesností na 2 desetinná místa :-D :-D :-D Tak holt vařím já. Od oka a většinou jedle :-))))))
Lída Š. 10.3.2006 8:50

No jo kousky:-)

Taky je dobrý, když jde člověk nakupovat a ví, že má koupit tři věci, nenapíše si to, jen si to opakuje a pak z něj v obchodě vylítne že chce cilo tepané.....Chtěl kilo sekané a cibuly.
Iva 10.3.2006 9:03

Re: No jo kousky:-)

jojo tak to znám taky a už se ani nepodivvuju, když se oni diví. Klasika je "rohlík v párku, pidno jevo a kově dely." Já nad tím ani nepřemýšlím a když jsem to chtěla převést do písemné podoby, tak jsem se zarazila a překlad je: jedno pivo a dvě koly.:-D
HanaR 10.3.2006 8:21

Vím, že to sem vůbec nepatří,

ale mám toho plnou hlavu. Přečetla jsem si dnes v internetovém vydání Blesku o tom zaživa pohřbeném vlčákovi a přestože mám plno práce, stále mi mysl k té hrůze odbíhá. Stává se mi to vždy, kkdyž čtu nějaký otřesný případ týrání zvířete. Vracím se k tomu pořád a pořád a hrozně se trápím. Prosím, poraďte, jak se s tím kdo vyrovnáváte, já už někdy uvažuju zcela vážně o návštěvě u psychologa. Omlouvám se, vím, že jsem zkalila příjemnou pohodu, ale nějak to ze mně musí ven, dneska to sama nevydejchám.
Lída Š. 10.3.2006 8:45

Re: Vím, že to sem vůbec nepatří,

Hanko, Hanko tohle strašně dobře znám: To se musí vybolet. Kdy to ukazovali na Nově psí zápasy? Je to už dýl a já jsem z toho dodnes nepříčetná a budí mě to v noci, že třeba právě teď....A to nemluvím o všech SOS volání. Kde člověk může tam nějak pomůže, jenže ani miliony nepomůžou smutným zvířecím očím......Navíc existuje týrání zvířat  i tam, kde to není vidět, kde si všichni myslí, ýe je vše OK. Jenže ani superpremiové krmení a zlaté kotcte nenahradí pejskovi lásku, kamarádství, prostě plný život....Držte se!!!! Nejste v tom sama.
Beňa 10.3.2006 9:52

Re: Vím, že to sem vůbec nepatří,

Hano, s tímhle se každý normální člověk těžko vyrovnává...Je to hrozná bezmoc, ale nelze se trápit, to by se člověk musel utrápit nad krutostí, které jsou někteří páni tvorstva schopni, já si vždycky říkám, když něco takového čtu, že není možné, aby za toto nepřišel trest a z plného srdce to vždycky tomu, kdo něco takového způsobí, přeju...snad ty pověstné boží mlýny...
Hela S. 10.3.2006 9:55

Re: Vím, že to sem vůbec nepatří,

Hanko, každý si musí najít svůj způsob, jak se s tím vyrovnat. Jsou lidé, kteří raději zavřou oči a nechtějí nic vidět a slyšet, o ničem neví, žijí si svoji pohodičku a jsou šťastní. Pak jsou takoví, co se snaží najednou spasit celý svět. Některým se daří dělat úžasné velké věci, jiné to pohltí a zničí jim to život. Nejvíc lidí asi volí zlatou střední cestu. Začnou se víc dívat kolem sebe, řeší problémy na které narazí, pomáhají tam, kde jim síly stačí, ale uvědomuje si, že celý svět nespasí. Když každý z nás udělá trošku lepší ten svůj kousek světa, jednou bude lepší celý svět. Netrapte se tím, co se stalo a už to nemůžete změnit. Snažte se kolem sebe změnit to, co jde. Mám-li mluvit za sebe - tu bolest v srdci znám, roztěkané myšlenky taky. Mně na to pomohlo najít si "potřebné" v mém dosahu a věnovat většinu energie do pomoci tady. Vytvořila jsem si jakýsi psychický blok, takže ačkoliv mě takové zprávy vždycky bolí, už mě nerozptylují tak, abych nebyla schopna pracovat. Pracovat musím, peníze potřebuji. Nebudu moci pomáhat, když nebudu mít z čeho žít. Pomáhám tak, jak mi mé síly a čas dovolí. Zkouším "vylepšit" jeden maličký kousek světa, ale nepokouším se spasit celý svět :-)
Vave 10.3.2006 10:11

Re: Re: Vím, že to sem vůbec nepatří,

Milá HeloS., řekla jsi to i za mě.
Každý měsíc pomocí trvalých příkazů posílám tu a tam trošku peněz na lidi i na zvířata a každý měsíc si nechávám kousek peněz na něco, co hrozně moc hoří. Tenhle přístup se mi osvědčil moc a moc.
Lída Š. 10.3.2006 11:47

Re: Re: Vím, že to sem vůbec nepatří,

Helo, líp jsi to říct nemohla. Ani to nejde. Stoproc souhlas!
Hanča 10.3.2006 13:19

Re: Vím, že to sem vůbec nepatří,

Prevence =nečíst Blesk. Tam se totiž nedozvíte nikdy nic, co by Vás povzbudilo nebo Vám zvedlo náladu.
Alča 10.3.2006 7:10

Také patřím k těm,

kteří zásadně nakupují na kusy, centimetry a hrsti. U kusů je to nejjednoduší - chci tři kuřecí řízky a k tomu dva skelety na polévku, nelze se splést. U centimetrů už nějaká možnost mýlky je - když řeknu, že chci ukrojit 10 cm eidamu, tak to občas bývá 12 cm (můžu to nechat?), chci ten pěticentimetrový kousek jadelu a prodavačka kouká, jako že pět centimetrů v životě neviděla (tak musím ukázat). Nejhorší je, když chci dvě hrsti sekané, jednu hrst oliv a kešu oříšků. Já totiž opravdu nevím, kolik co váží, ale hrst něčeho si dokážu docela dobře představit a předpokládám, že prodavačce by nemělo dělat potíže natáhnout si na ruku sáček a tu hrst dotyčné suroviny nabrat.
Stejně je nejlíp v samoobsluhách!
Jan Pechanec 10.3.2006 7:20

Re: Také patřím k těm,

  a já hlupák si vždycky říkám o dekagramy...
Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka, kilo chleba, kilo cukru, jeden rohlík, jedna veka, všechno máme, co kdo chcete, obchod kvete, jen si račte říct čtyři kila, deset kilo, dvacet kilo, třicet kilo, navážíme, zabalíme, klaníme se, to by bylo, prosím pěkně, mohu nechat o jedenáct deka víc?
Alča 10.3.2006 8:44

Milý Pechy,

tuhle písničku mám moc ráda. A jsem přesvědčena, že jste v naprostém pořádku. Jen mi prozraďte: kde nosíte ty převodové tabulky, podle kterých víte, že na dva karbenátky potřebujete právě x dekagramů a a na deset koleček kabanosu  právě y deka? Mně by se věčně stávalo to, že bych po vyřčení určitého počtu deka následně pochybovala o tom, že to množství, které právě leží na váze, je pro mě použitelné, chtěla bych ubrat, nebo naopak přidat a zase by šlo o to, o kolik ...   Máte-li přirozený dar tohle všechno zvládat s lehkostí vážky a určit vždy tolik, kolik potřebujete, pak nezbývá,  než abych Vám k  této vlastnosti upřímně poblahopřála ...
Hela S. 10.3.2006 9:37

Re: Re: Také patřím k těm,

:-)))))))))) Nádhera! Taky mám ráda tuhle písničku. :-))))))))))))
WWW 10.3.2006 1:38

Vzpominka na doby, kdy o kousek vic to nemohlo byt, pac nebylo nic!

Jo jo. To se to dnseka pise. Dejte mi tohle a tohle a jeste kousek tamtoho a vsechno je. Ja pamatuji za totalty doby, kdy u reznika bylo tak vymydleno, ze kdyby tam nebyl ten napis "MASO -UZENINY tak si tam clovek sel ulozit kabat, pac si to mohl splest se satnou, kvuli tem prazdnejm hakum. U nas v tom pohranicnim mestecku byl reznik nakej Vomacka, co pamatoval jeste jako reznik lepsi casy.A von vam byl z te bidy, z toho ze nemuze zakaznikovi poslouzit jako driv tak nestastnej, ze se z neho stal vztekloun a neruda, ac to bejval prej hodnej clovek. A zadna prodavacka s nim nechtela k vuli tomu delat a tak se stridaly pomalu co ctrnact dni. A ja jsem ho vzdycky z legrace provokoval a chtel neco co nebylo. Von jen mavnul rukou a rikal, no jo WWW, ty halt neprestanes blbnout. Jednou, kdyz mel zase novou prodavacku, tak jsem si vycihnul patek odpoledne, kdy uz tam chudak nemel skoro nic. Vlezl jsem do prazdnyho kramu. U pultu byla ta nova prodavacka, Vomacka sekal kosti na prkne. Vytahnul jsem listek z kapsy s dlouhou kolonkou a povidam tej prodavace. Dejte mi prosim svickovou,jestli je mensi tak muzou byt dve. Porad vidim, jak vyvalila ty kukadla !- POKRACOVANI
WWW 10.3.2006 2:08

POKRACOVANI -Vzpominka na doby, kdy o kousek vic nemohlo byt, pac nebytlo nic

Nemate ? Aha? Tak nic, vezmu si dve veprove panenky.Prodavacka ztratila rec a jen vrtela hlavou. Vomacka zacal mlatit do kosti o poznani zuriveji ! Ani suncicku od kosti nemate pokracoval jsem a necekal ani na reakci prodavacky . Vomacka prestal sekat kosti a pozoroval me podlityma ocima. Zacal jsem pomalu ustupovat ke dverim a mlel jsem. Vopravdu by tam nebylo pul kila telecich jatyrek ? Tak ja prijdu priste !!A vybehnul jsem vcas ven ! Pockal jsem si mesic, bylo to v unoru a sel jsem k Vomackovi ve ctvrtek, kdy dostal preci jen nejake zbozi. A hned k pultu s tou novou prodavackou, v ruce zase listek . Vomacka tentokrate prestal sekat hned, ale drzel v ruce sekerku porad. Vzal bych si pul kila sekany za sestnact prosim. Nechte to byt, mavnul jsem ledabyle rukou. Aaa, vy mate praseci nozicky ?! Vezmu si ctyri. Jezis, to jsou krasny kosti na polivku, no kilicko si jich vezmu. A podivejme se, ani jsem si posledne nevsimnul. Dejte mi dve konzervy te krevni tucnice. Jo,tak co to jeste mam ! Slysel jsem jak Vomacka zurive funi, daval jsem bacha, jestli se nehejbe.Zaplatil jsem. Ve dverich povidam, to jsem rad, zitra je vyroci Vitezneho unora , to se nemuze odbejt, ze pane Vomacka ?! Vecer mi pk v hospode rekl, ze me stejne jednou tou sekerkou vezme !
smoky 10.3.2006 9:30

Re: POKRACOVANI -Vzpominka na doby, kdy o kousek vic nemohlo byt, pac nebytlo nic

he,vy musíte být pěknej vykuk, kde na ty správňácký historky pořád chodíte, www? Už se těším na další
Vave 10.3.2006 9:45

Re: POKRACOVANI -Vzpominka na doby, kdy o kousek vic nemohlo byt, pac nebytlo nic

Milý www, jsem moc ráda, že jste našel cestu do Zvířetníku. S vámi se tahle vlaklá zima přece jen lépe snáší. :o)
Vojáček 13.3.2006 20:35

Re: POKRACOVANI -Vzpominka na doby, kdy o kousek vic nemohlo byt, pac nebytlo nic

Pane WWW, Vaše příhody jsou, jak říkají dnešní mladí lidé,„SUPER“!!! Jsou nejen pro zasmání a dobrou pohodu, ale i pro zamyšlení. Nyní se vrátím do doby „bolševika“. Můj otec byl řezníka a svoje řemeslo vykonával v t.zv. nuceném výseku. Jednoho dne přišla na prodejnu jedna zákaznice a stěžovala si, že to maso, co jí můj otec prodal, při vaření zasmrdělo celý dům. Otec se jí slušně omluvil s tím, že k dodávkám masa do prodejny nedostává křestní listy. (To maso bylo kančí).
Vojáček 13.3.2006 20:40

Re: Re: POKRACOVANI -Vzpominka na doby, kdy o kousek vic nemohlo byt, pac nebytlo nic

Pokračování. Ta paní to přijala s úsměvem a chodila tam i nadále. To proto, že můj otec i v tak mizerné době byl toho názoru, že zákazník je pán.
WWW 13.3.2006 20:44

Re: Re: Re: POKRACOVANI -Vzpominka na doby, kdy o kousek vic nemohlo byt, pac nebytlo nic

Tak to kloubouk dolu pred vasim otcem ! Trvaly nedostatek vseho, vetsinou udelal z lidi za pultem prinejmensim otravene prodavace. To v lepsim pripade !
Vojáček 13.3.2006 23:33

Re: Re: Re: Re: POKRACOVANI -Vzpominka na doby, kdy o kousek vic nemohlo byt, pac nebytlo nic

Když byl otec přeložený na jinou prodejnu ve městě, tak za ním zákaznice jezdili přes celé město. Protože byl původem „živnostník“, tak s ním vymetali ty nejhorší prodejny. On měl jednu velkou výhodu a to, že byl optimista. Věřil, že se to jednou zlomí a bude líp. Bohužel se toho nedožil.