25.1.2021 | Svátek má Miloš


Diskuse k článku

BTW: Kolečko

Včera ráno jsem dávala do kamen velké poleno s tak elegantním švihem, že jsem si odporně hnula s páteří. Sténajíc jsem se odplazila k autu, abych Andyho odvezla k vlaku. Jak sakra večer nanosím do domu zásobu dřeva na topení?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Mirka - Houston 20.1.2006 10:46

Mam vzpominky na stary trakac.....

Byla jsem na stredni skole a moda - kazdy chtel vypadat jako filmova hvezda -OPALENY.
Se sestrou jsme se prave o stary trakac na seno pretahovaly, protoze byl perfektne vytvarovan a tedy opaleni vsude stejnomerne.
Pani Ruscakova , moc pekne cteni. Myslim na Vas - zada jsou jiz v poradku ? Ja se Vam behem vikendu ozvu....
Lenka 20.1.2006 9:40

:-)

No jo, některé staré věci jsou určitě krásné, ale upřímně, od doby co máme nové, luxusní kolečkou s gumovým kolem, jsem se toho starého železného ani nedotkla....
Lída Š. 20.1.2006 9:39

Moc hezké povídání

Tyhle pocity znám a vyvolávají je ve mě fotky. Staré zažloutlé fotky. Zadívám se na jednu a před očima se mi vybaví nějaký děj z minulosti a nemusí jít ruku v ruce s  fotkou kterou mám před sebou.....
Fallowa 20.1.2006 9:23

Báječné

to je - staré věci,které naši předci vyráběli a používali,vyvolávají nejen vzpomínky,ale jsou stále funkční,což se nedá říci o všem,co se vyrábí dnes.
aster 20.1.2006 9:13

vzpomínky

Tak už se netrápím ,že jsem "magorek",(v tom dobrém) jen já. Už jsem se začínal bát, že začínám být starý sentimentální trouba.Mám mnoho různých,různě starých předmětů ,praktických i nepraktických ,které mnohdy překážejí.Nemohu je prostě vyhodit ,protože se na ně váže mnoho zážitků, které mi tyto předměty připomínají.Mám schované staré ručně kované motyčky,které používala jestě moje prababička a obdivuji jak perfektně tvarově i účelově vyhovují činosti, pro kterou je kdysi někdo vyrobil.Nové nářadí leží v kůlně a já používám staré, po generace osvědčené.Vidíte ,že i neživé věci mohou určitým způsobem člověka oslovovat.Chce to jen se dívat.Dík .
KláraK 20.1.2006 9:13

kolečko

Naše fenka hladkosrstýho jezevčíka Fanynka, která je už nějaký čas v psím ráji milovala kolečko a hlavně veškeré zahradní práce. Takový hrabání listí a jeho odvážení na kolečku - to byla ta pravá psina. Na kolečko si sama vyskočila - měla takovej zvláštní styl - odrazit se, ve vzduchuse dostat nad kolečko a dopadnout do něj rovně všema čtyřma naráz. Takhle to praktikovala často. Až jednou v tom kolečku nebylo listí, ale čerstvě rozdělanej beton  To jste měli vidět ten její výraz  My všichni jsme nejdřív lehli smíchy a následně popadli psa a letěli s ní do potoka, aby nám tam chudinka nezatvrdla.  Přeju krásný víkend všem "Zvířetníkům a Zvířetnicím"
Vave 20.1.2006 8:27

Miluju staré věci i vzpomínky, které vyvolávají.

A jsem přesvědčená o tom, že rozháranost moderní doby je způsobena zejména tím, že většina lidí nemá půdy a sklepy plné zažloutlých, zaprášených a omšelých věcí po předcích. Kdybychom takové prostory měli a trávili v nich občas zamyšlenou chvilku, určitě by se nám lépe žilo.
Děkuju za krásné téma, paní Dé, a přeju vám krásný víkend.
Vzkaz pro FF: reagovala jsem se zpožděním na Váš příspěvek u Bolestivých ztrát.
Vakandi 20.1.2006 8:02

Tenhle pocit mám,

když vejdu do babiččina pokoje  kde se nic nezměnilo i když babička zemřela před 4 lety  
Strejda, zatím babiččny místnosti nepřestavěl, myslím že i on tam chodí vzpomínat....
Xerxes 20.1.2006 8:02

obdivuji Daníka

To já bych do kolečka nikdy nevlez!! Já totiž kolečko nemám rád. Neštěkám na něj, ale stále ho obezřetně sleduji a klušu vedle. A když mě chtějí naštvat, posadí do něj třeba Janinu  a její brácha Jan s ní drandí po zahradě (to je pubertální část smečkového příbuzenstva). A já musím na ni dávat pozor a když to jde, tak se ji snažím z toho kolečka vytáhnout - něžně, ale ona stejně ječí. A když tahle jejich "zábava" skončí, tak mám hroznou radost a provokuju je, že já jsem hračka lepší...
Iva 20.1.2006 7:59

paní Ruščáková

co mi to dělááááteééé? Tak mi nějak se zaslzely oči, když jste mě donutila vrátit se do vzpomínek:-) Nejčastěji vzpomínám na "sucháč", který byl vytvořen na venkovní verandě a v zimě bylo o život vytvořit výsledný produkt trávení, ale byly jsme nápadité děti a tak jsme na místnůstce omotávaly sádrového trpaslíka do toaleťáku a dělaly z něj mumii. Další takový stojí na kopci pod lesem u našich na zahradě a dveře jsou na dva díly a tak je z něj překrásný výhled do okolí. Občas tam zapomenu, že mám panickou hrůzu z pavouků :-))
Karolína 20.1.2006 7:44

Je to báječné!

Mne to napadá na chalupě pokaždé, když beru do ruky nějaký stařičký předmět, který používali naši předci, pak mí rodiče a nakonec já. Mít děti, už je to učím také! Ty předměty slouží svému účelu neměnně a trpělivě léta a generace jejich funkčnost nezměnila. Kdykoliv se někdo pokusil vymyslet něco nového, co by fungovalo stejně, nikdy se to tak nevydařilo a vždy se každý rád vrátil k tomu původnímu, který, ať otřískaný sebevíc, byl stejně nejdokonalejší. A protože je naše rodina známá jako "syslí", tak je tam takových předmětů požehnaně. Např. již zmíněné kolečko. Léta jsme měli takové to dřevěné s dřevěným nasazovacím kolem s kovovou obručí okolo obvodu. Samozřejmě, že bylo těžké jako hrom, kolečko drhlo, když se do něj zamotala tráva nebo cokoli jiného, nějaká měkkost dnešního gumového, dokonce s duší uvnitř, o tom se nám tak mohlo leda zdát. Ale pokaždé jsme jej pořádně vydrbali a postavili pietně hned vedle toho moderního, kovového. Tatínek dokud žil, se toho plechového nedotkl, když ho manžel přivezl, neboť prohlásil, "že mu není sympatické". Dobrý argument u zahradního kolečka, že! Trakař taky ještě máme, je dočista vydrbaný a stojí nahoře ve stodole, občas se použije. A jak nám byl dobrý, když se dělala nová střecha a z půdy se vyvážely staré matrace a další krámy, které by se na žádný jiný "transportní prostředek" jednoduše nevešly! Hrkala jsem si to s tím nadělením po silnici ke kontejneru vedle nablýskaných bavoráků, parkujících u protějšího holandského penzionu a bůhví, na kolika jsem fotkách, které někde po Holandsku kolují! Nedám na staré věci dopustit, hýčkám si je a jsem ráda, že jsou a že jich mám tolik. A s nošemím dřeva ke kamnům mám také své zkušenosti - velký koš neutáhnu, tak chodím s malým a zásobuji ten velký jak se dá. Tak Vás všechny pěkně zdravím a jsem ráda, že už zase můžu číst Vaše příspěvky, nějak jsem se při tom svém toulání nedostala ani ke čtení, natož k příspěvku!
Bláža 20.1.2006 7:40

Je to báječné

paní Ruščáková. Občas se mi taky stane, že se najednou zadívám na věci kolem sebe jinýma očima a ty věci mi začnou probouzet vzpomínky. Na to, co člověk pro samý spěch zapomene, ale někde v koutku je to schované a připravené člověka potěšit. Jsou to třeba jen maličkosti.A potom si o tom doma povídáme a žasneme a říkáme: pamatuješ...?