Asi jste pochopili, že mluvím o Andym a našich kočkách Čitě a Mie. Jejich domácnost je poněkud zvláštní. Student s hlavou plnou vyšších cílů a idejí dostal na starost dvě odrůstající koťata. Možná, že kdyby to byli kocouři, vypadala by situace jinak. Ale jsou to kočičí ženské a jako takové se snaží držet si svého muže pod kontrolou.

Když jsem je po více než dvouměsíční nepřítomnosti znovu uviděla, napadlo mě jediné - panebože, kolik toho ty potvory sežerou? Vždyť ta Čita je málem kulatá! Andy se bránil: "Ale ony fakt mají pořád hlad!" No, o tom bych pochybovala. Podle mého s ním ty bestie prostě manipulovaly a moc je těšilo, že jim na ty jejich úpěnlivé pohledy skočil. Po 24 hodinách pozorování této zvláštní domácnosti jsem si udělala pár závěrů.

Kočky Andyho milují, ale dávají si sakra pozor, aby mu to nedávaly moc najevo. Příklad. Kočky se zabývají vlastními zájmy, Čita pospává, Mia si honí míček. Najednou zaslechnou výtah stoupající výš a výš. Zpozorní. Výtah zastavuje u nás v patře a kočky okamžitě všeho nechají a doslova vystřelí ke dveřím do předsíně. Přešlapují nadšením a netrpělivost z nich doslova prýští. Andy jde domů! V zámku zarachotí klíč a kočky strnou. Je to on! Jakmile však objekt jejich zájmu vkročí do dveří, dojde k zázračné proměně. Kočky si sednou a okázale dávají najevo, že u těch dveří sedí jen náhodou a vlastně se děsně nudí. Nechají se pozdravit a teprve potom se mu milostivě otřou o nohy.

Postřeh druhý. Přestože kočky nijak nemilují nošení v náruči či jiné významnější projevy náklonnosti (Mia se drží zásady - chováš-li mě, vřískám...:)), sledují Andyho na každém kroku. Ten sice plýtvá hlasitými protesty typu vypadněte vy bestie, nešlapte mi na skener, to je moje svačina!!! :), ale fakticky jim nedokáže nějak účinně vzdorovat. Když se obléká, kočky mu lezou do skříně, sedají na oblečení, všude trousí chlupy a vůbec dávají najevo, že bez nich by to nezvládnul. Místo, aby je prostě vyhodil, tak jim domlouvá nebo vyhrožuje. Ony nakonec milostivě uposlechnou, ale dají si na čas.

Postřeh třetí. To všechno předtím by byla legrace, kdyby kočky nežárlily. Jelikož však došly k přesvědčení, že Andy je čistě jejich, hledí velice nevraživě na případné návštěvy, obzvlášť, jde-li o jedince ženského pohlaví. Když se odváží posedět doma s dívkou, tak se může vsadit, že ho Čita nejen nespustí z očí, ale bude dělat všechno proto, aby se necítil sám. Poleze po něm, bude se vnucovat a přitom bude vrhat na děvče nevraživé pohledy. Pokud to nepomůže, vnutí se na klín té dívce a pokusí se získat její plnou pozornost. Není to však bohužel všechno. Už se stalo, že když Andy doprovodil návštěvu ven, kočky se s pochmurným zadostiučiněním pomstily - počůraly mu postel...

Jak říkám, je to zvláštní domácnost. Uvidíme, jak si povedou dál, protože kočky včera byly na kastraci. Ještě chvilku se o ně postarám a potom je znovu předám pánečkovi. Kdo ví, třeba budou nyní kočky k Andymu o něco shovívavější?

PS: Tento týden jsem na cestách, omlouvám se za pozdní odpovědi na maily. Zn.: Bude líp! Zdravím D. R.