Jeli jsme s Markem do Makra v Hradci Králové. Ukrutně nerada lezu do velkých obchodů, takže mě takováto nákupní výprava stojí obvykle poměrně hodně přemáhání. Žádné nákupní orgie, jedeme jenom podle seznamu vybraných věcí, řekli jsme si předem. Ale jak to bývá, košík se přece jen postupně zaplňoval. Začaly prázdniny, na zahradě postupně zraje spousta ovoce a mládež očekává koláčové orgie. Takže se mezi vybranými drobnostmi ocitly i balíky s cukrem a polohrubou moukou.

U pokladen bylo celkem volno, takže jsme si našli jednu, před kterou nikdo nestál. Ale ouha - zato pokladní tam byly dvě! No jasně, jedna byla novicka a v pokladně stála první den, ta druhá jí zasvěcovala. No nic, každý se musí učit. Dívka byla nervózní, popravdě řečeno hledala i způsob, jakým se posunuje na pokladně pás.

Pomalu jsme se prodírali nákupem, my jsme uklízeli zboží zpět do koše a nakonec jsem zaplatila. Ještě chvilinku počkat, než se vytiskne faktura a jedem. U dveří už čekala kontrolní paní. V Makru to totiž funguje tak, že s plným vozíkem vás zastaví ještě před odjezdem z haly kontrolor a podle faktury letmo nebo důkladně zkontroluje, zda si odvážíte opravdu to, co jste si zaplatili.

No a naše paní prolétla nákup profesionálním pohledem, když tu náhle zbystřila. Koukala do koše a zase do faktury, aby nás posléze zastavila. "Máte tam chybu!" oznámila. Zarazila jsem se. Co já vím, zaplatila jsem všechno! "Zaplacené máte dva balíky cukru, ale v koši je jen jeden," pokračovala kontrolní paní a zamyšleně si mě měřila. No deset kilo cukru si za tričko nestrčíte, takže to bylo jasné. Manipulace novicky s čtečkou čárových kódů přece jen nebyla bez chyby a já jsem si při velikosti celého nákupu ty dvě stovky navíc prostě hned neuvědomila.

Paní měla jasno. "Dejte mi kartičku, fakturu a pojďte, napíšu vám dobropis a vrátím peníze," vyzvala mě vlídně. Jen jsem koukala. Věci se děly rychle, profesionálně a paní se mě ještě za tu děvušku v pokladně omluvila. Musela jsem se usmát: "Pokud vím, máte spíš chytat zloděje, než vlastní pokladní..." Paní jen pokývla hlavou a vypadala v tu chvíli jako spolehlivé ztělesnění rčení "náš zákazník, náš pán".

Musím říct, že za ty roky, co do Makra chodím, mě tyhle kontroly spíš otravovaly, než cokoliv jiného. Prostě další čekání, člověk si připadal minimálně jako sprostý podezřelý. Ale teď už se budu chovat trpělivě - co kdybych zase zaplatila něco, co v košíku nemám? A tak mě napadlo, jak by asi takové kontroly dopadaly v "normálních" hypermarketech...