21.9.2021 | Svátek má Matouš


Diskuse k článku

BTW: Dyslexie, dysortografie - aneb jak bojovat s hydrou

Když se prvňáček rychle přestane do školy těšit, když ještě po Vánocích těžko rozlišuje písmenka b, p a d, když ho začne ve všední den po ránu bolet břicho a přestává ho bavit svět, je nejvyšší čas zamyslet se nad tím, co ho k tomu vede.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
alena 11.1.2009 22:04

Díky za výborný článek, jako by jste psala o nás!

Taky jsem měla štěstí, pomohla mi paní Škvorová, tehdy učitelka dyslektické třídy, poradkyně v této věci a taky maminka dyslektika. Vše, o čem píšete, jsem podnikla, namlouvala jsem synovi učebnice na magnetofon a on si jezdil s autíčkem a poslouchal "lekci", třebas několikrát za sebou. Hledala jsem, v čem by vynikl nebo byl dobrý, našla jsem a celá léta jsem ho v tom podporovala (a zpočátku jsem ho také vodila do různých  kroužků).

Synovi jsem pravidelně četla, brala ho do Národního (měli jsme předplatné 10 let - do lože,  aby nerušil a přitom se mohl tiše odreagovat)

Ale, a to pokládám za nejdůležitější vedle velké lásky k dítěti, nutná je vytrvalost a pravidelnost. Protože to stojí kus vašeho života, nelze něco začít a pak to nechat být, a kdo má děti, které procházejí školou bez problémů, neví, o čem je řeč. Ta každodennost, kontrola tašky, všech věcí, odpoledne běhání po kroužcích, doma nejmíň hodina učení, přitom dítě nijak nadšeně nespolupracuje a pokrok není často nijak moc vidět. Musí se vytrvat, přitom dítě povzbuzovat a nesrážet.

Problém je spojen s vyzráváním nervové soustavy a když dítě dospěje, najde si už cestu jak se s problémem vyrovat samo, protože dysleksie nemizí, jen zralá nervová soustava si ji tak nějak obejde. Mimochodem, syn dnes studuje ČVUT.