Chodští psi mají mít hustý kožich, který je spolehlivě chrání i v těch největších zimách. Je to pravda - to už musí být pořádný mráz, aby psi opustili zádveřní pelíšek a přesunuli se do boudy! Do vody lezou i v zimě, nevadí jim déšť. Sníh jim po srsti klouže dolů, jen výjimečně se jim na některých místech tvoří sněhové koule. Jako údržba stačí většinou jenom vyčesávání hustým kovovým hřebenem.

Podle všech pravidel by měli být připraveni bez problémů zvládnout všechny nástrahy zimního počasí. Proč jenom musím mít pocit, že když se na chvilku otočím, tak uvidím nahaté psy?

Letošní dlouhý teplý podzim jim asi včas neotočil jejich vnitřním vypínačem na "Zima- zapnuto" a tak se naskýtá domněnka, že se s výměnou zimní srsti flákali tak dlouho, že je skoro pozdě. Je fakt, že jejich siluety již nabyly patřičné huňatosti aljašského vlka, ale odkud se berou všechny ty chlupy, které zamořují všechny místnosti, kde se Nazgúlové vyskytují?

Ty chuchvalce jsou mým prokletím. Objevují se do deseti minut po setření podlahy a houfují se na oblíbených místech. Tak třeba pod kulatým konferenčním stolkem jsou téměř vždy, spolehlivě se vyskytují za koši na prádlo i na dřevo, pod posledním schodem, a samozřejmě pod kamny a pod ústředním topením v chodbě. Zamořují kobereček, který mám kvůli jezdící židli v pracovně, ucpávají odtok v umyvadle i ve sprchovém koutě. A což teprve ta hromada, když pořádně zametu!

Vím, že si zase nemám moc na co stěžovat, protože to stále ještě nejsou tvrdé chlupy, které se zapichují do všech existujících textílií a jsou skoro neodstranitelné. Pamatuji se, co měli doma naši, když ještě s nimi bydlel hladkosrstý jezevčík Benda. Krátké silné chlupy, to byla opravdu vybraná lahůdka!

I teď se musím smát při vzpomínce na to, jak mamina jednou otevřela úplně novou sklenici majonézy a navrchu našla černý psí chlup. Nevěřícně na něj zírala a potom pomalu řekla: "Bendo, už i tady???" Nějak jí nenapadlo, že by mohl pocházet i odjinud než z jejich psa...