24.4.2024 | Svátek má Jiří


Diskuse k článku

BTW: Čas pro stařičké nevěsty

Máte někdy pocit, že padáte pod nároky svého způsobu života? Zkuste jít hledat sílu a inspiraci ke stromům. Jsou opravdu přesvědčivé - hlavně teď na jaře.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
RenataE 17.5.2006 23:02

Síla přírody

Naše chalupa stojí na okraji Krušných hor, kde asi tak před třiceti lety odešly lesy. Určitě všichni znáte ty příšerné záběry lesů, zemřelých nastojato - lány a lány šedých koster. Po určité době proběhla jakási sanace porostů - těžkou technikou se stromy nahrnuly na jakési valy a začalo se zalesňovat. TJF promine, neznám přesné názvy vysazených stromů, ale mému laickému oku se to jeví jako břízy, borovice, modříny a smrky několika druhů. Nevím proč, ale jednotlivé druhy byly vysázeny v pruzích. Při pohledu z letadla je to docela legrační, zvlášť na podzim, kdy opadavé druhy zbarvují listí (jehličí). Stinná stránka celé akce je v tom, že valy nahrnutých mrtvolek tam zůstaly, zarostly trávou a různými nálety a lesy jsou téměř neprůchodné.

V době zalesňovací akce moje tchýnička občas někde našla nějakou sazeničku spadlou z valníku. No, možná jen udělala pár kroků za plot a nějakou osiřelou rostlinku adoptovala. A protože moje tchýnička miluje vše zelené (tchán je chirurg a taky mají zelené operační mundúry), tak chudinky sazeničky zasázela na zahradě.  A jak byly takové maličké a bezbranné, zasázela je dost nahusto.A protože má "zelené ruce", všechny se ujaly.  Když jsme chalupu dostali do péče my, mladí nezodpovědní (tenkrát mladí, dnes jen nezodpovědní), usoudili jsme, že se stromky navzájem dusí. A na první společné Vánoce jsme si na zahradě uřízli stromeček. A protože u nás vánoční stromeček stojí na stole u zdi a ještě v koutě, uřízli jsme takový, co měl jen čtvrtkruh pěkných větví a ostatní zakrnělé, jak se tak mačkal mezi ostatními. Krásně nám do kouta pasoval. Další rok taky tak, a ještě další ... Ke své hanbě musím přiznat, že stromek nebyl uříznut na pařez, ale protože byl moc vysoký, řízli jsme ho tak metr nad zemí. A pak jsme na něj vždycky v té džungli zapomněli. Asi tak po pěti letech jsme se vrátili k tomu prvnímu - a on si mezitím vyrobil tři náhradní vrcholy, z nichž byly dva pěkné placaté vánoční stromečky a ten třetí jsme nechali.POKRAČOVÁNÍ

RenataE 18.5.2006 0:07

Re: Síla přírody

Úplně stejně se zachovaly všechny ostatní uříznuté smrčky, některé mají dva vrcholy, některé jeden. Ale už je neřežeme na Vánoce, jen občas některý opravdu musíme porazit, aby ty ostatní neutiskoval.

Náš miláček je velký stříbrný smrk, který chrání vstup do chalupy. Žije v symbióze s obrovským rododendronem, navzájem se prorůstají a začátkem června tedy na smrku rostou růžové květy. Protože u nás na horách je dost větrno, tak se v pravidelných intervalech ulomí špička smrku v okamžiku, kdy přeroste hřeben střechy tak o dva, tři metry. Můj muž za velikého nadávání vyleze na smrk a ulomenou špičku sundá. Smrk se zaraduje a poslušně vytvoří náhradní vrchol. A tak se to opakuje a opakuje. Na horách se prostě pozná, kdo je silný.

Dominantu této části krajiny tvoří stolová hora Sněžník s krásnou rozhlednou. Od nás příjemná procházka, tak tři kilometry až na rozhlednu. Porost úbočí Sněžníku je celkem standardní - normálně vzroslté stromy. Když ale vylezeme na vrchol, který je (jak už to u stolových hor bývá) placatá a rozlehlý, všechny stromy mají stejnou výšku. Působením proudění vzduchu (větru) se vrcholy modřínů i borovic stále zarovnávají do jednotné výšky a ze stromů jsou takové obří pokroucené bonsaje.

Berte moje povídání nejen jako zpověď  nezodpovědné majitelky lesní zahrady, ale také jako pozvání do krásného kraje pískovcových skal. Někdy příště vám napíšu o stopách lidí v tomhle kraji.A jestli jsem vás nalákala, tak je to Děčínský Sněžník. Zdravím plší hlídku!

D. R. 18.5.2006 0:26

Re: Re: Síla přírody

To ale musí být krásná zahrada! Já mám také v jenom koutě základ lesíka - břízu, smrčky, modříny a vrbu. A říkám si - až budu jednou stará a nebudu moct na nohy, přijde milovaný les za mnou... ještě bych chtěla vysadit pár doubků - když jsme už v té Doubravici :))) Musím se zeptak tojefuka, jak na ně. Na pasece u hájovny jich v náletu rostou stovky a mám povolenou si nějaké vydloubnout. Ale musím zjistit kdy, jak a jakou jim připravit půdu i uvítání...

RenataE 18.5.2006 1:39

Re: Re: Re: Síla přírody

No jak se to vezme, milá paní D. Milovaný les za náma leze až do chalupy - pod rohožkou jsme sklidili docela pěkné houby - a nemyslím tím plíseň. U rybníčku, co není rybníček, ale díra v zemi vyložená fólií, nám z náletu roste bouček. Už ho sleduju tři roky, od zárodečných listů. Za pár let nám pohne s rybníčkem. Taky máme kleče - a těm se u nás opravdu daří. Co dva roky je musím o metr zkrátit, aby k něčemu vypadaly. A občas nějakou vyrvu (koření mělce)  a přiživím s ní táborák. Zní to barbarsky, ale není to tak. Kdybych to nedělala, neprojdu z jednoho konce lesozahrady na druhý. Ale abych si jen nestěžovala - je to u nás opravdu krásné.

WWW 18.5.2006 1:45

Mila Renato. Potesila jste mne.pekne povidani z Krusnych hor, ktere jsou casto tak odstrkovane, ale pro mne nejkrasnejsi !!