Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Druhe bryle

"Co se týče těch druhých brýlí, někdy to to nevidění je i známkou moudré rezignace". Vave, nemohla bych vic souhlasit - v tech "nekdy" situacich. K cemu, na co? Pred nekolika lety bych tohle nenapsala.

OTéčko

Brněnští i okolojdoucí, koukněte na Hadopasi.

http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=21&t=2870

O.T. Viděli jste reportáž

z doubravické nekuřácké hospody na ČT24? Před chvílí? Franta koukal a volal mne, že je Dede v televizi :-)

Brýle

No jo, s hanbou přiznávám, že na drobný binec v koupelně jsem přišla až před pár lety (teda bez těch brýlí to vypadalo vůbec nějak líp).

Tak už su i tu

A potřebovala bych špatně vidět, protože jak teď trochu imobilní, tak sedím, ležím, koukám. Koukám a vidím A radši bych neviděla. Ale všichni se snaží, včera i vysavač použili.

Re: Tak už su i tu

Jak imobilní, milá Týno? Co se stalo, co mi uteklo?

nojono

omlouvám se Dede i Vave - nemají psát podobně krátké úderné texty bez obrázků... když učím od sedmi, tak moc času ráno není - Betky procházka má přednost před Zvířetníkem a holt to rychlé čtení u snídaně až tak nevyšlo  :o)

Ale i tak - zamyšlení je to hezké

jééé, helemese, Dede je tu se 105-kou

ehm, pardon možná oběma autorkám, ale tak nějak mi to při čtení naskočilo a dneska naprosto chápu, že Xerxová se "utnula" :-DDDDD

no, vím že je to víc o těch brýlích v mysli, ale jelikož teď celkem urgentně řeším ty na nose, přidržím se toho... taky se řadím k těm poloslepým, už jsem pochopila, že někdy mám pocit že je uklizeno, právě jen díky tomu - no, co nadělám :-DDDDD

jinak jsem celý život byla krátkozraká, leč brýle jsem nenosila, dnes mám stejně jako Vave jedny na dálku a jedny na "střední vzdálenost", prý k počítači a tak, ale vlastně už chodím i venku v nich, přes ty druhé vidím nějak blbě... a brýle sundávám vždy v interiéru, takže kamkoli přijdu, jako první někam položím brýle - no, někdy je to veselé

leč hlavním problémem je opakované dvojité vidění... to bylo tak, jednou někdy kolem 35 jsem už fakt viděla že nevidím, tak jsem si došla na oční - a když jsem si brýle nasadila, zhrozila jsem se, protože jsem viděla dvojatě... řeknu vám, je to dost příšerné, nejhorší např. cestou ze schodů kdy nevíte kudy jít, a taky za tmy, když už auta svítí a vy pořádně nevíte, kde vlastně jsou (ale vesele jsem to komentovala slovy - celý život jsem viděla ho**o, a teď vidím ho**a dvě, člověk se musí průserům smát))

zkrátím to - operováno a reoperováno už třikrát a teď jsem na tom už zase hodně zle (ale vydrželo to tentokrát dlouho!!!), je mi jasný že se operaci nejspíš nevyhnu - a prostě do špitálu nemůžu, protože mi nikdo nepíchne kočce inzulin!!!! nedělám si legraci, je to vážně průšvih a já naprosto nevím co s tím :-(((((((((( ... nějaký nápad či návrh??? nehlaste se všichni, že jí to píchnete (je to fakt pidiinjekcička)

Výživné téma

Ten zrak na nedostatky v úklidu vcelku mám, ale neřeším to. U nás je úklid velmi přechodná záležitost, díky psům a dědovi bych musela vytírat nejméně 3x denně o jiných formách úklidu ani nemluvím. Takže opravdu radši chlupy nebo sem tam ťápotu  přehlížím. Vědomě, ono se dá žít i v nesterilním prostředí.

Ale vnitřní zrak se snažím nešálit. Ona ta slepota je jen někdy skutečná (bývá takzvaná fachidiocie, ale to je něco jiného). Podle mých zkušeností je daleko častější zavírání očí před nepřijemností. Takže nejejn brýle, ale hlavně - nelhat si do kapsy. Jak je připisováno Masarykovi "Nebát se a nekrást". Platí to i o strachu z vlastní nedokonalosti a kradení vlastního času na hlouposti. Je to z počátku nepříjemné, být k sobě brutálně upřímný. Ale má to obrovský očistný potenciál. Když nelžu sobě, nevyčerpávám se vymýšlením  omluv a unesu daleko více. Jak svých, tak cizích starostí a chyb. Ne že by to nebolelo. Bolesti se nedá vyhnout, ale dá se jí postavit.

...

Okolí velmi nebezpečný druh slepoty je tzv. manažerská slepota, to je žůžo hlavně pro podřízené.

Re: ...

Nevím, zda u manažerů je to slepota. ˇČetla jsem studii, že mezi manažery je daleko vyšší procento sociopatů a i psychopatů, než v běžné populaci. Dobrý a rozumný manažer je poklad. Jsou takoví. Ale často funkce přitahují specifickou sortu, která má díky naprosté citové a morální oploštělosti minimum zábran a tím i větší šanci vyšplhat na místa vyšší až nejvyšší. Mimo jiné záleží i na oboru.

Pro podřízené je takový manažer psychopat opravdu lahůdka.

Pamatuji se,

jak jsem si občas u rýzných (vlastních i nevlastních) babiček říkala, že nádobí je trochu opatlané a všude je prach a podlaha taky není nej. Přičítala jsem to určité nedbalosti, která se někdy objevuje s věkem. Ale ono je to také (a možná především) o tom, že jak zrak slábne, tak prostě špína mizí bez úklidu. Bohužel jen opticky a jen pro někoho. :o)

Nosím odjakživa brýle na dálku a posledních několik let mám i brýle na počítač, na střední vzdálenost, ve kterých se pohybuji v interiérech. Ale když chci vidět podrobnosti na blízko, musím si je sundat - na blízko brýle stále nepotřebuji, čtu bez brýlí.

A někdy je s brýlemi či naopak bez brýlí svět trošku hezčí a uhlazenější.

Co se týče těch druhých brýlí, někdy to to nevidění i známkou moudré rezignace. Nemá cenu se rozčilovat kvůli něčemu, co někdo dělá nenapravitelně a opakovaně, když to stejně k ničemu nevede. Však i my někdy potřebujeme určitou shovívavost.

Dobré téma, Dede, mnohavrstevné, je o čem přemýšlet. ... Přeju všem krásný den. <3

Re: Pamatuji se,

Vave, hi, hi, ty jsi mi vzala myšlénku, ba i vzpomínku na babičku. Pod ten první odstavec se podepisuji na 100%. K tomuto poznání jsem také časem a vlastní životní zkušeností, přišla.

A ty druhé brýle, přesně tak, nejenom takhle uvažovat, ale také se i podle toho chovat.