ROZCESTNÍK: Mezi Broumovem a Policí

Do těchhle končin jsem se těšila už od zimy. Broumovsko je pro mne jedna z nejkrásnějších krajin a jezdila bych tam pořád dokola... jenže pro jedince bez auta to znamená čtyři hodiny v autobuse.

Letos jsme měli trochu smůlu na počasí, dva dny jsme museli odepsat, dva další jsme si troufli jen na velmi krotké výlety, přece jen uváznout ve skalách v bouřce nebo v pořádném lijáku není úplně to pravé ořechové.

Broumovské stěny

Z báječného bydlíku v penzionu (taková trochu agroturistika, mají hospodářství a penzion) jsme vyrazili hned v neděli brzo ráno velmi natěšení, že jdeme na Hvězdu. Kdo znáte Adršpach (místní říkají Adršbach nebo ještě spíš jen Ádr), tak na něj zapomeňte. Adršpach je proti Broumovským stěnám něco jako městský park. Tohle je ještě neupravená divočina, nebo minimálně většinou neupravená (později jsme objevili parkoviště).

Broumovské stěny tvoří hřeben, který odděluje Polici nad Metují od Broumova. Jsou součástí masivu, který zahrnuje u nás kromě zmíněného Adršpachu ještě Teplické stěny a Ostaš, v Polsku pak mraky dalších úžasných lokalit (o něčem z toho jsem psala před časem u výletu do Náchoda).

Broumovské stěny, výhled

Hvězda je jeden z hlavních bodů Broumovských stěn, stojí tam krásná dřevěná chata s báječným výhledem postavená v polovině 19. století a barokní kaple z 18. století, jejímž autorem je - jako u mnoha jiných staveb na Broumovsku – Kilián Ignác Dientzenhofer (otec a syn Dientzenhoferové tu kromě jiného postavili tzv. kostely broumovské skupiny, úžasný soubor převážně venkovských barokních kostelíků).

Broumovské stěny, kaple Hvězda

Na Hvězdu, tedy skoro až tam, můžete mastňácky dojet autem (výše zmíněné parkoviště). Nebo dojít po cyklotrase – teda kolo bych tam vláčet nechtěla, ale pro trochu zdatnějšího turistu je to příjemná cesta. Nebo můžete jít po hřebeni cestou, která je avizovaná jako náročná, v zimě neschůdná.

No, docela jsme si mákli. Cesta je to celkem kratičká, ale místy fakt příhodná spíš pro namakané chlapce než přeci jenom už méně zdatné našince.

chata Hvězda

Za odměnu jsme si popřáli dole v Hlavňově v hospůdce u rybníka pstruha velikosti XXL.

Druhý den jsme chtěli na Ostaš, což je krásná stolová hora, jedna z mála tuzemských, rozpraskaná do skalních věží a bludišť. Kousek od nás, ale vypadalo to, že budeme muset po silnici. Leč paní domácí nás vybavila popisem (od hromady dřeva u penzionu podle pole ke dvěma lipám, od nich k průseku v lese na horizontu atd). Lidi, to byla bojovka. V první řadě jsem se musela jít zeptat, kde mají to dříví, protože to jsme hned coby počáteční krok nenašli. Pak jdeme, jdeme... furt žádná lípa. Pak pár stromů, mezi nimi jedna lípa... že bychom druhou přehlédli? Ne, fakt jenom jedna. Tak dál. Až za pěkně dlouho se objevila silueta velikého volně stojícího stromu, u níž jsem usoudila, že to vlastně můžou být stromy dva... no, byly. Dvě lípy, pod nimi křížek a lavička.

Ostaš, věže

Takže Ostaš jsme nakonec našli, prochodili, ve skalách ani nebylo takové vedro jako venku v polích a rostlo tam nejvíc borůvek, sem tam i trochu růžověly maliny.

Ostaš, horní labyrint

Pak se počasí začalo kazit a my stihli Broumov s hřbitovním kostelíkem, který patří k nejstarším celodřevěným sakrálním památkám ve střední Evropě, a zejména Broumovský klášter, původně gotický, přestavěný otcem a synem Dientzenhofery. Podařilo se nám trefit hudební prohlídku, s půlhodinovým varhanním koncertem v kostele sv. Vojtěcha, úžasný zážitek.

Broumovský klášter

Další den jsme snadnou cestou pro cyklisty došli na Hvězdu a odtud do Police nad Metují do muzea Merkuru a dalšího, kde mají papírové modely., to si užil spíš Franta. Pak nás souvislý déšť držel dva dny doma a nakonec jsme si zase pojezdili po Východních Čechách. Ale i tak to bylo skvělé.

Foto: autorka

Další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.