AUSTRÁLIE: Panorama.
Toto slovo se na sklonku minulého tisíciletí v hovorové řeči příliš nepoužívalo. S rozvojem digitální technologie a zvlášť digitálního záznamu jak zvuku tak i obrazu, a tohoto jak stacionárního, tedy fotografie, tak i toho, co se hýbe, tedy filmu či videa, vstoupilo toto slovo do častějšího používání v každodenní mluvě.
V mojí podivně pracující mozkovně však toto slovo vždy vyvolá vzpomínky na moje rané mládí ještě za války a potom na několik let i po ní.
Někdy kolem roku 1943 – 44 byl můj táta nasazen do polovojenské organizace „Luftschutz“. Ústředí a také ubytování (palandy k odpočinku, kdy zrovna nebyla žádná akce) bylo nedaleko, v prostorách sokolovny Sokola Brno 2, na Francouzské ulici, takže jsem ho tam s mámou často navštěvoval, bylo to od nás „za rohem“. Tato organizace byla jakousi předchůdkyní komanči zavedené Civilní obrany a kdo ví, třeba CO pomáhali vytvořit bývalí členové Luftschutzu.
Členové Luftschutzu byli rozděleni do pěti skupin podle odbornosti a v době potřeby při náletech poskytovali civilnímu obyvatelstvu svoje služby. Služba pro vybrané občany to byla v té době povinná.
Poskytované služby byly:
- hašení požárů a chemická očista
- opravy, demolice budov a záchranná služba
- lékařské ošetření a zdravotnické služby
- veterinární zdravotnické služby
- specializované technické jednotky
Celý tento cirkus měl vojenskou organizaci a po válce byl k radosti jeho členů rozpuštěn.
Když taťka zrovna neměl službu, tak mě brával na procházky po okolí a také do „štatlu“, tedy středu Brna. Zrovna konvenční procházky s malým capartem to nebyly, když jsme vystoupali do věží Svatopetrské katedrály a nebo kostela Sv. Jakuba. Zrovna tak to byly i návštěvy malého zábavního a také poučného „establishmentu“, tedy podniku, na Brandlově ulici. Tam, kde je dnes lékárna, ze které na jedné fotce udělal program při sešívání fotek „lékariu“, bývala „Panorama“.
Na rohu ulic Brandlovy a České bývalo reprezentativní zastoupení švédské firmy SKF, která vyrábí a prodává valivá ložiska. Podnik „Panorama“ byl mrňavý, dnešní lékárna je daleko větší, po několika schůdcích se vystoupalo k vchodovým dveřím opatřených velkou, vypulírovanou, zlatě zářící klikou. Při otevření dveří zazněl někde v temných útrobách podniku zvonek a u osvětleného okénka malé „posady“ se objevila vlídná tvář pana provozovatele a také asi majitele. Tento vyinkasoval 2 Kčs na osobu a potom nás zavedl do temné a tiché kruhové místnosti.
Zde tvořila střed dřevěná konstrukce z leštěného dřeva jakýsi mnohostěn – karusel a u každé malé stěny, ani ne metr dlouhé, byla stolička podobná barové. Však také stěna oplývala odpočívadlem na lokty, jakousi policí, a také odpočívadlem na nohy, tvořenou vypulírovanou mosaznou trubkou.
V úrovni očí dospělého člověka bylo jakési kukátko pro obě oči, ne nepodobné dnešním na virtuální realitu, ovšem to tehdejší bylo opět z vyleštěné mosazi a mělo na prvé straně malý čudlík, jehož otáčením se dalo zařízení ostřit, aby viděl každý, i ten, který měl 10 dioptrií. Zde mně, jako mrňousovi, byly vsunuty pod zadel nějaké k tomuto účelu určené polštáře, abych měl oči v úrovni kukátka, a to bylo vše. „Show“ běžela nepřetržitě, stále dokola.
V útrobách tajemné, středové konstrukce byl dobře odstíněný zdroj světla a potom jakýsi kolotoč s držáky na skleněné desky stereo snímků, mnohých ručně kolorovaných. Podívaná na tyto snímky byla utříděna do tématických skupin a program se měnil každý týden. A tak již tehdy jsem měl pěkné výlety do Tater, Českého ráje, Prahy, ale také Londýna a nebo Egypta a Indie.
Fotku bylo možno prohlížet zhruba 20 vteřin, kdy zazněl zvoneček, v útrobách přístroje to zašramotilo a zavrzalo, kdy se dal celý ten mechanismus do pohybu a pootočil kolotočem s obrázky o jeden obrázek. Byly to vlastně stereo-diapozitivy velkého formátu, tuším 11x 9 cm a nebo i větší. Vše na skleněných deskách perfektně ostré a půvabně kolorované. Hodně fotek bylo z konce devatenáctého století a tak to byl pro mě lákavý úvod do historie.
Tento podnik jsem později navštěvoval i sám až do doby jeho zániku někdy počátkem let padesátých.
Ať jsem hledal, jak jsem hledal, tak fotku této instituce jsem nikde nenašel. Ať už ve svém obsáhlém archívu tak i různě po internetu. Kdyby snad někdo ze čtenářů o fotce věděl, rád bych ji získal.
PS:
Tak se mně ulevilo - jak historické, ta i nové stereo diáky lze spatřit na
originálním zařízení světelné Panoramy v brněnském technickém muzeu:
http://www.technicalmuseum.cz/expozice/historicka-stereovize/
A jak mě upozornil kamarád, o Panoramě v Brně se píše i na těchto dvou odkazech:
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2828
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=4189
Psáno 21/6/2020.
