Když nás zavřeli v katastru, začala jsem řešit víkendové delší výlety. Měli jsme se oproti jiným (třeba Pražákům) báječně – Liberec je obec s úžasným okolím a do katastru se vešly i naše oblíbené trasy za humny. Ale ty byly hodně sněžné, cesty ledovaté a na dlouhé procházky náročné.
Proto často v zimě jezdíme „za kopec“ – do kraje, kde bývá sněhu méně a cesty jsou schůdné. A to najednou nešlo. Ale druhá strana města má jiné stráně, než ty jizerskohorské. Ještědský hřeben sněhu mívá vždy méně. Takže jsme objevili na výletění Karlovské bučiny.
Karlov pod Ještědem má malé nádraží a od něj vede hezká naučná stezka – Karlovské bučiny. Není dlouhá, ale stoupání (i následné klesání) je docela značné. Kdysi jsme tam prošli v létě – a pamatuji si vedro, vlhko a spoustu hmyzáků.
Horko ani hmyzáci v březnu nehrozili. Za čtyři po sobě jdou víkendy jsme tu zažili výlet mrazivý, bahnitý, sněhový i s lijavcem. Od souvislého sněhu až po první květy devětsilů či kyčelnic. Volili jsme různé trasy – jediné společné body byly nádraží v Karlově a rozcestník „Pod Srním sedlem“.
Smrkové lesy se spoustou srnčí zvěře, krásná bučina v oplocené oboře, hodně potoků a potůčků, viadukty a tunely horské železnice, ptáci zvěstující jaro (byť se počasí jarně netvářilo), hustá síť cest a stezek – prostě jsme pokaždé šli jiný výlet ve stejném lese.
Hezky bylo na Ještědských stráních v okolí Karlova. A když se nám výběh změnil z katastru obecního na katastr okresní, pokračovali jsme v průzkumu Ještědského hřebene – ale to až příště…
Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!