Předchozí díl najdete zde.

ČTVRTEK. DEN 6.

Východ slunce je schovaný za oblaky, které nás dnes budou provázet celé dopoledne. Z kopce do Střelné seběhneme plní sil a hned se zastavíme v sámošce, abychom si koupili něco dobrého do bříška. Varianty na dnešní a zítřejší den jsou dvě. Buď 32 km a jet domů zítra večer, nebo 15 km a jet domů zítra ráno, ale dnes přespat na místě, kde už to s Peťou známe. Kluci mají na rozmyšlenou celých 8 km až na rozcestí „Požár“, kde bude nutné rozhodnout.

V obci Střelná se definitivně loučíme s Javorníky a za obcí se už noříme do Bílých Karpat. Vítají nás stoupáním do úděsného kopce Končitá, který je prudký a úmorný. Beránci plující po obloze nás dostatečně nechrání před prudkým letním sluncem a tak se vaříme ve vlastní šťávě a pomalu se suneme vpřed.

Intenzivně se ozývá moje lýtko, na kterém jsem měla na jaře natržený sval, a musíme dát pauzu. Namazat alpou, promasírovat, odpočinout. Zahojený sval totiž není to stejné jako ničím neomezený sval, a tak na něj musím brát ohledy ještě několik dalších týdnů. Vzhledem k tomu, že se málokdy dostanu do tak prudkého stoupání, nemám moc možností, jak testovat jeho plné zotavení.

Na vrcholu Končitá (817 m) je příjemné posezení, které láká ke svačince. Ve stínu stromů je příjemný chládek a po tom děsným krpálu si malé spočinutí určitě zasloužíme. Bonusem dostáváme společnost v podobě páru jen o něco staršího, než jsme my. Povídání o horách a kopcích příjemně doplní čas strávený odpočinkem, než se rozloučíme.

Z vrcholu Končitá klesáme po červené značce na rozcestí Požár. Většina cesty je lesem, ale na mýtině u rozcestí dostáváme facku vedrem. Tady se musíme rozhodnout, jestli chceme jít ještě 24 kiláků a domů jet až zítra k večeru, nebo už jen 8 kilometrů a domů jet hned zítra z rána.

Kluci vybírají kratší variantu. Trochu mě to mrzí, ale co nadělám. Spát budeme dnes ještě spolu a zítra si můžu protáhnout výlet ještě sama, takže mrzení nakonec má řešení, které jeho hrany velice rychle otupí.

Opouštíme červenou značku, která nás až na výjimky provázela poslední dny naší dovolenou, a přecházíme na zelenou. Ta nás dovede až ke studánce a poutnímu místu Dělanovec, které mám moc ráda a vždy se tam těším.

Kaple Panny Marie se studánkou

Horkou kůži obalenou prachem z cesty ochladím vodou, která vyvěrá z kamenného podstavce kaple Panny Marie z roku 1999. Ve stínu stromů a mohutných kapradin nabíráme síly a odpočíváme. Stinné místo položené pod hřebenem je hotová oáza pro tělo i ducha. Nespěcháme. Nic nás nehoní.

Na Ploščinách se otevírají výhledy na Biele Karpaty u slovenských sousedů a brzy nás čeká odměna v podobě osvěžení v rekreačním středisku Královec. Moc tu toho k občerstvení nemají, protože zrovna hostí dětský tábor a nemají připravenou kuchyni pro turisty. Jenže dětičky jsou zrovna pryč a pivko a něco na zub se pro nás najde.

Dostávám směs masa a zeleniny. Pán sice neví, co je to lepek, ale jídlo vařil sám a vyjmenuje mi vše, co do něj dal. Neodolám, ale měla jsem. Na moje bříško je to hodně mastné a kombinace pekelné výhně si vybírá svou daň.

Dnes spíme na rozhledně Královec, takže se k ní pomalu přesouváme. S Ondrou se cítíme trochu nevychození, tak si jdeme ještě oběhnout kopec a zkusit najít nějakou studánku. Odkaz

Slabost, únava a nevolnost. To jsem si vysloužila poté, co se snažím dostatečně pít, nosím kšiltovku a na slunci se zbytečně nezdržuju, pokud je možné využít stín. S touhle trojkombinací jsem vděčná za líné pozdní odpoledne, které trávíme u dřevěné rozhledny, z jejíhož vrcholu je možné vidět Valašské Klobouky, Bílé Karpaty, Javorníky a Vizovické vrchy.

Výhled z Královce

Vystoupat na vyhlídkovou plošinu ve výšce 18 metrů mi pomůže Ondra, který mi dělá hlavně psychickou podporu, ale nakonec se všichni moji tři noví kamarádi chovají vzorně a žádné výstřednosti se od nich nedočkám.

Odměnou je mi krásný západ slunce, který pozorujeme, až dokud slunce zcela nezmizí za obzorem Valašských Kloubouk.

Klukům hlásím, že pokud mi ráno bude líp, opustím ležení hned z rána a ještě si dám nášup, možná až do Vizovic. Muž má v pátek volno, tak jsme domluvení, že kdybych končila někde mimo vlak, že by pro mě zajel, protože má tím směrem nějaké vyřizování. O dopravu je tedy postaráno ať dojdu kamkoli.

Pokračování příště. Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz