BERNSKÁ SMEČKA: Těšíme se na Vánoce!
PF 2017 od Bernské smečky foto: Miroslav Menšík, Neviditelný pes
Když byli naši kluci ještě v dětském věku, neuměla jsem si vůbec představit Vánoce bez dětské bezprostřednosti. Postupem času mne u stromečku přepadala až melancholie... byla jsem přesvědčená, že to pak už budou moc smutné Vánoce. Avšak když na to došlo, ukázalo se, že na otřepaném pořekadlu „v životě je vždycky všechno jinak“ přece jen něco bude.
Atributy Vánoc se u nás trochu pozměnily: měli jsme naši smečku a místo starostí, kam poschovávat dárky, se řešilo, jak se stromečkem. Tradice velkého stromu postaveného na podlaze vzala za své. V bezpečné výši míváme stromek trpaslík, někdy nám službu musejí udělat ozdobené borové větve.
S dárky je to podstatně jednodušší. Nemusím se obávat, že si psi budou přát některou z těch zrůdností, co na nás v předvánočním čase vyskakují z televizních reklam (hluboce lituji dnešní rodiče). Pro psy se připravují jen dobroty. K večeři něco z masa, samozřejmě bez soli a koření. No a pod stromeček jenom samé mňamky, jak jinak.
Nechystám ani balíčky každému zvlášť. Aby se na všechny dostalo, musí být od všeho pořádný balík; platí přídělový systém. Naše původní malá sestava bývala disciplinovanější, vždy se kolem mne shromáždili a vzorně čekali, až budou vyvolaní, nikdo jiný se nesnažil dobrůtku neoprávněně uzmout.
Jak se smečka rozrůstala (a nám přibývají léta), nejsme už tak důslední, hlavně roztomilým mláďatům se sem tam něco odpustí. Následkem toho nejmladší holčička Maruška (zdrobnělina jména naší Meiry časem dostala tuto podobu, i Mařenka jí tu a tam řekneme) jakmile se něco rozdává, najednou si usmyslí, že je Candy i Kalinka (anebo možná Bastík?), na všechno se hlásí ke slovu.
I cukroví se peče také pro psy. A jak je to jednoduché! Rozválím listové těsto, potřu vajíčkem, posypu strouhaným sýrem, rádýlkem naporcuji a šup na chvilku do trouby. Jde na dračku a to je pak panečku drobečků! Nevadí, naše domácnost je přizpůsobená; dlažba se zamete a je to. Při takovém provozu, jako je u nás, ani nemůžete být fanda na nějaký úzkostlivý pořádek.
Mám v paměti jedny z Vánoc ještě s dětmi v Praze. Štědrý den, blížilo se poledne, nic nebylo ještě úplně hotové, byla jsem nervózní, manžel mne přistihl, jak jsem se nepěkně utrhla na synka. Vyřešil to rychle. Mne poslal si zdřímnout s tím, že to s kluky už dokončí sami.
Spustila jsem litanii, jak by to asi mohli dodělat, když nevědí co a jak... Ale poslechla jsem, natáhla jsem se a čekala jsem, až přijdou ke křížku a ukáže se moje nepostradatelnost. Nikdo nešel a já jsem usnula. Vzbudili mne, že mají hotovo. Od té doby vím, že hlavně žádný stres, ono se to nezblázní. Dobrá lekce to byla.
Od Štědrého večera do Nového roku žijeme výhradně pro naše psy. Vycházky do lesa, výlety po okolí, ale i domácí společné povalování, přece jen máme ve smečce už polovinu seniorů. Hlavně, aby si všichni přišli na své, ostatně náš čas a naše pozornost je pro ně dárek nad dárky!
Bernská smečka děkuje za přízeň Zvířetníku a přeje všem voňavé Vánoce a správnou tlapkou do roku 2017!
Psáno v prosinci 2016. Foto: Miroslav Menšík. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!