Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Joklová 7.3.2018 12:47Re: Tak to držím Brook palečky, no tak aspoň panvet, proč ne |
|
Š. Matyášová 7.3.2018 12:12Re: Hořkosladké čtení... a nebo tak Liko :-D, že bych se začala bát? |
|
|
Š. Matyášová 7.3.2018 12:11Re: Tedy, nezvykne Radko,každej odchod zasáhne a bolí.... |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 11:51Re: Hořkosladké čtení... Jejej, kdyby fakt na mě všichni za duhovým mostem čekali, to bych taky mohla schytat pěkných pár facek :D |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 11:48Re: Tedy, Zvyknout si na to nejde, ale čerpat ze zkušeností, něco třebas udělat líp, to zas jo. |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 11:45Re: Tak to držím Brook palečky, No jo, když se řekne pavet, mohl by se urazit :D |
|
E. Šusová 7.3.2018 11:44Re: Kalinka má pelíšek Tak jí ještě posílám hubičku na šňupáček, taky privilegovaně. Je dobře, že dorost má ouctu! Tak je to správne, tak to má byt! :D (abych tak citovala) Měla jsem morký oči ze vzpomínek, tak jsem psala jen stručný a krátký příspěvek. Je to, jak to nazvala Dede. A je dobře, žes článek poslala, neměl pravdu páníček. |
|
R. Menšíková 7.3.2018 11:32Kalinka má pelíšek u mne a tak jí úplně všechny pozdravy okamžitě vyřizuju (i ty slovní), ona má ze všeho radost. Štěňata jsou zvyklá za mnou pořád běhat a když zjistí, že tu je Kalinka, hned náhle mění směr :-). |
|
|
E. Šusová 7.3.2018 11:17Radano a Kalinko, přeju vám ještě hodně klidných a společných večerů. A pohlaď ji ode mne, jako další výsadu. |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 11:05Re: Hořkosladké čtení... Bože, jak moc bych si přála to milosrdné řešení! Vždycky si s kolegyňkou představujeme, kdo všechno tam za Duhovým mostem čeká, už jich tam taky pár máme. Ach jo, už zase nevidím na klávesy... |
|
Z. Xerxová 7.3.2018 11:04Re: Radano, Dede - pořád si říkám, že šťastný a přiměřeně aktivní (byť třeba kratší) život s léky, než smutný ploužící se pes s bolestí. Držím vlčandám palce - ať je to u Ary nějaká ptákovina a ne další jobovka... |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 11:01Tedy, jste všichni strašně hodní, že píšete, jak to znáte. Není to u nás poprvé, ale to neznamená, že si člověk zvykne. |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 10:56Tak to držím Brook palečky, ať se to přežene bez návštěvy u pívet (to označení se mi tak zalíbilo, že jsem zalitovala, že máme pana doktora, jinak bych to byla určitě převzala). |
|
Z. Inka 7.3.2018 10:53Re: Přesně, No, ona se přivítala s páníkem, ten ji pustil domů a určitě odměnil statečnost nějakým mlskem. Ona se odměnila založením výškového tábora a dokud nezačnu chrastit obojkem, drží se dobytých pozic. Kde je psáno, že musí ona vítat mne, můžu se já přivítat s ní. To je na fudlácích krásné, prostě jsou to černí lidé. |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 10:51Re: máš svoji smečku Moc krásně tomu říká Dede, smutná sladkost soužití, přesně tak to je. Pomalu se připravujeme a vážíme si tak běžných věcí, jako že pejska se dojde podívat, proč nejsme u ní... |
|
|
O. Joklová 7.3.2018 10:43máš svoji smečku perfektně načtenou, taková vyprávění čtu vždycky moc ráda přeji vám ještě nějaký krásný čas společně prožitý - znám ono tady a teď |
|
Z. Jenny 7.3.2018 10:39Re: Moc pěkně napsáno Jj, máš pravdu Liko a jak říká Sharka, taky bych to lépe nenapsala, tak se s dovolením připojuji. Milá Radko, užívejte si naplno každičké chvilky. Už ani nepočítám kolikrát jsem tohle absolvovala a nikdy nezapomenu na ty chvíle předposlední a vůbec, už se mi obražofka mlží. |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 10:19Kalince by asi trocoxil zafungoval lépe, kdyby ho dostala dřív, ale ona vůbec neměla žádné problémy, přišlo to najednou; ráno vyběhla ven jakoby nic a v deset hodin noha neposlouchala. Krásně jsi to pojmenovala - smutná sladkost soužití se starým psem... |
|
L. Blaza 7.3.2018 10:15Nádherně napsaný příběh, tak krásně se to četlo. Díky |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 9:54Přesně, taky už nejsem v téže kondici, jako když k nám Kalinka přijela. Líbí se mi, jak se Majda raduje úměrně věku a situaci. Takhle to máme s Hispánkou. Ta hodně a tvrdě spí a když přijdeme domů, zdaleka ne vždycky si toho všimne a předvede to pravé psí radování z návratu lidí. Jelikož díky glaukomu doma prakticky nevidí (venku prý, jak mi vysvětlil pan doktor Beránek, něco málo do dálky), si nás přijde očichat a v tu chvíli je všechno jako dřív... |
|
D. Ruščáková 7.3.2018 9:10Radano, jak už psali ostatní - k životu to patří, ale tu strašně smutnou sladkost soužití se starým psem vědomí, že se čas krátí, prostě nejde minout. Viděla jsem Kalinku osobně a přijde mi, že svůj věk nese moc dobře - prostě dáma s jistým omezením:)) Ano, zažila jsem to už dvakrát (Daníka nepočítám, beznadějný nádor v devíti letech mi přišel jako nespravedlivý blesk ze skoro jasného nebe) a svoje psí staroušky jsem milovala a podporovala do poslední chvíle. Jen mě děsí, jak mi do podobného módu mění spondylóza (a nově zjištěná artróza v lokti) ani ne osmiletou Berry... I já si ve čtvrtek u psího ortopeda (Ari jde na rtg všech velkých kloubů kvůli tomu záhadnému kulhání) pro Berry o ten trocoxil řeknu. A jen doufám, že mě nečeká nějaká jobovka i u našeho bílého fotona. |
|
Z. Yga 7.3.2018 8:53Milá Radano, Je dobře, že jsi napsala tenhle článek, protože tohle zažijeme všichni ... a nakonec se tu objeví to nejsmutnější psaní, kterým se svým věrňákem nakonec rozloučíme. Brooke je už osm roků a začíná z ní být pes, se kterým se dá docela často rozumně domluvit. Ale když má svůj den, tak lítá jak urvaný vagón. Naposledy to bylo v neděli a to se asi opět podepsalo na jejich zádech. V pondělí večer se hnala k večeři, ohla se k misce a kvíííííík - nakonec jsem jí misku musela dát na stoličku. Ráno se ani nemohla jít vyvenčit. I bylo ustanoveno, že zavezu Jeníka do práce a pak se pro ni vrátím a navštívíme pívet. Přijedu domu, pesa vesele hnípe na gauči (ráno nemohla zvednout nožku víš jak tři centimetry), radostně seskočí, venku obejdeme kolečko a vyvenčí se (ráno jsem se jenom k ní sehla, že jí dám kabátek a řvala, jako bych jí párala zaživa). Takže zatím se veterina podmínečně odkládá, dostala na ven teplý kabátek (i když se u nás rapidně oteplilo) a jakože klidový režim (včera odpoledne to ještě šlo, večer už byla na zabití, tak nevím, nevím, jak to zvládnem dneska) a budeme doufat, že se nejednalo o nic vážnějšího - ona totiž je děsný bolestínek a ječí i když šlápne na kamínek. Na druhou stranu - oba kluci (pes a kocour) se k ní chovali velice hezky - žádné pošťuchování a domáhání se pozornosti - tak nevím, asi cítili, že není ve své kůži. |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 8:41Re: i takovéto čtení Jen si dovolím pro návštěvníky podotknout, že Majda je novofoundlanďák, čímž to celé získává další půvab a rozhodně patřičnou dimenzi :-D |
|
|
Z. Inka 7.3.2018 8:24i takovéto čtení patří k životu se zvířátky. Když se najednou z běhacího psa stává chodicí, jako u nás úderem osmého roku. Najednou jsem si vzpomněla, jak se Mimi uklidnilo s tím osmým rokem, Majda se chová naprosto stejně. Je to takové trochu smutné, na druhou stranu já taky neudělám těch 20km jako dřív a vůbec. Dneska spolu snad ani nemusíme mluvit, všechno si řekneme beze slov. Za těch sedm let jsme si vytvořily komunikační dálnici, kterou dneska využíváme. To soužití dostává naprosto jinou dimenzi. Včera jsem přijela domů a honem letěla na dvorek, pustit Majdu domů. Volám, nic. Vezmu boty, proběhnu do průjezdu, nic. Pes nikde. Vrátím se zpátky a v kuchyni naleznu stopy po přítomnosti Bimbově ( kbelík od KFC). Je jasné, že byl doma a s největší pravděpodobností už nechal Majdu doma. Pokračuji do obýváku a tam na křesílku ejhle pejsek spinká, chudinka ohluchlá moje volání neslyšela...Ocásek začal mávat až když bylo jasné, že byla objevena. Ještě před rokem by mi pomalu skočila na hlavu, dneska se důstojně nechá přivítat.... |
|
|
Š. Matyášová 7.3.2018 8:22Re: Moc pěkně napsáno Mluvíš mi z duše Liko, přesně tohle jsem si řekla.... |
|
|
Š. Matyášová 7.3.2018 8:20Re: Hořkosladké čtení... Radko, všichni víme, že jednou ten den přijde, jen nevíme kdy...a pokud má přijít i u našich zvířecích přátel,tak buď s naší pomocí a musíme být hodně silní a nebo milosrdně, třeba ve spánku, bez bolestí a utrpení.... Kalinka je v poslední fázi žití-ve stáří..ale vlastně proč v poslední? nikdo nevíme, co je za tím Duhovým mostem, jen máme představy... Přeji Vám i Kalince ještě dlouhý společný čas..... |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 7:45Moc pěkně napsáno "O psu, který musel zpomalit", by se to mohlo jmenovat. Vlídné spolužití se starším a starým zvířetem má své veliké kouzlo - takovou míru porozumění s mlaďochem nezažijete. A když se nám podaří nepřenášet na zvíře své vlastní obavy - oni to neřeší -, naučíme se něco i pro svůj vlastní život. Kalinka je důstojná matriarcha, však má své platné místo ve smečce, se všemi benefity :-) Posílám podrbání (jestli o ně stojí) a držím palce pěsti, ať aparát pohybový slouží co nejdéle :-) |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 7:10Hořkosladké čtení... Manžel svým konstatováním, že to je dost smutné, ve mně vyvolal pochybnost, jestli to mám vůbec do redakce posílat. Já jsem text totiž napsala jako svého druhu terapii - je to někdy hodně skličující. Nakonec jsem si řekla, že to nechám na Lice, ta nejlíp ví, co se do Zvířetníku hodí. S Likou jsme se shodly na tom, že to zkrátka k životu se psy patří. Kalinka má trocoxil dva měsíce, asi i díky věku a zdravotnímu stavu (má pět let diagnostikován karcinom mléčné žlázy - dvě operace), byla jeho účinnost zpočátku masivní, ale valem jí ubývá. Na to jsme si zvykli. Věřím na chuť k jídlu a ta Kalince zatím funguje... |
|
|
Z. Xerxová 7.3.2018 6:48hezký den hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Je to takové hořkosladké čtení. Na jednu stranu smutné - prostě věk Kalinku dohání a nohy přestávají sloužit... na straně druhé je to pohled na krásný, dlouhý, veselý život jedné báječné psice. Betka byla na Trocoxilu déle než rok a půl. Bez přestávky - a mimichodem její ledviny i játra to zvládly bez potíží. Tak ať co nejdéle i Kalince léky umožní co nejvíc bezbolestných dnů klidného a láskyplného stáří. |
